Na stavbě mostu se mu nedařilo, vlastně byl s kozou rád, že odtud – po zřícení části lešení – uprchl. Byla to pěkně divoká honička uličkami Prahy. Ale jeho chvíle se blíží. Brzo si mistr Hanuš, stavitel pražského orloje, všimne, že je Kuba zručný řezbář a dá mu zakázku jeho života: všechny postavy pro orloj…

To vše – a ještě o dost víc – uvidí diváci ve filmu Kozí příběh – Příběhy staré Prahy. Ve filmu, který má pěknou atmosféru, a který do středy 12. listopadu od 17.30 hodin uvádí ústecké kino Hraničář. Snímek je „navíc“ jako první animovaný film u nás natočen ve 3D, což je trošku paradox. Ty nejmodernější filmové počítačové technologie současnosti, díky nimž vznikly i Shrek a Doba ledová či triky pro Pána prstenů, nám totiž připomínají historii středověké Prahy. Čas zrodu legend.

Z filmu se srozumitelně - a zábavnou formou – divák dozví, jak to bylo s Faustovým domem, co vše se dělo okolo vzniku pražského orloje, kdo směl a kdo nesměl pracovat na Karlově mostě (replika stavbyvedoucího „Ty slepý už nám sem neposílejte!“), jaké tam měli kadibudky (a že před nimi stály nedočkavé fronty už tehdy) a jak široká ramena měl kat Mydlář.

Zdráhám se však sice přistoupit na označení samotných producentů – totiž že se jedná o rodinnou komedii. Nechci tím říct, že by snad nebyl vděčnou podívanou pro dospělé i pro děti. Komedii si ovšem představuji jinak, dramatických až hororových prvků je zde ale až až. Scéna popravy snad mohla pobavit tehdy, ve středověku, když byla vítanou zábavou pro Pražany; „když se nic jiného nedělo“. A veselo nebývá ani na popravčím vrchu, kam se dvě postavy v noci vydají pro… Ale nepředbíhejme.

Nepopírám ovšem, že film baví svými velkými příběhy, dramaty i mikropříběhy. A především postavičkami v knajpách i křivolakých uličkách, na náměstích i na radnici. Právě tito lidičkové vdechují středověké Praze život. Co na tom, že měšťanské domky i chrámy mají střechy tak nakloněné, že připomínají stavby z filmů Martina Velíška (O kouzelném zvonu, Famfárum)? Vždyť srovnávat se s tím nejlepší, co u nás je – byť zde stavím proti sobě loutkový a počítačově animovaný film – je pro autory Kozího příběhu jen plus. Určitě se ale nedá mluvit o doslovném obkreslování či „opisování“.

Pijáci v hospodě, kráska Máca s fantastickým poprsím, do níž se Kuba zamiluje. Protivné hlučné děcko v košilce, hlásící, co všem co se brzo stane. Pražští konšelé, lakomí a neúprosní, ďábel, obehrávající v kartách v knajpě jednu oběť za druhou. Duše tak získává, co jiného? Matěj, chudý student a pomocník mistra Hanuše, stavbyvedoucí na mostě, pod míru nalévající hostinský, v jehož polévce plave oko. A samozřejmě koza, která – nešťastná a zrazená – „hází“ do sebe půllitr piva za půllitrem… Na ty všechny se můžete těšit a věřte – pobaví vás. Svým vtipem, nápady, hamižností, pohledy, gesty…

Lze snad mít výhrady k některým postavám, například Kuba a Máca by mohli mít menší hlavy… Ale to jsou detaily proti tomu, kolik dobré práce odvedli na filmu autoři v čele s režisérem, kameramanem a spolu scénáristou Janem Tománkem. A to, že zde mluví postavy Michal Dlouhý, Matěj Hádek, Mahulena Bočanová, Viktor Preiss, Miroslav Táborský, Petr Nárožný a zejména Jiří Lábus v roli hlavní kozí hrdinky, je také skvělé. Vznikl u nás zkrátka kvalitní film, který je dobré vidět. A schválně – sáhne si během roku na víc než tři ceny na festivalech a soutěžích ve světě?