I tak lze popsat inscenaci Cikánské kořeny/í, jejíž česká premiéra se odehrajev pátekod 19.00 hodin v Severočeském divadle opery a baletu (SDOB).
Ústí jen zdánlivě sáhlo po „neznámé“ hře. Čeká ji uvedení v Bukurešti na úspěšném festivalu, diváci ji uvidí vedle londýnského či maďarského baletu.

Domovská scéna v Banské Bystrici ji hraje neuvěřitelných osm let. „A vždy má vyprodáno,“ řekl Vladimír Nečas, šéf baletu SDOB, jehož tanečníci v Kořenech účinkují. Hostují zde členové ústecké TS Marverci v rolích členů sídlištního gangu skinheadů. „Jsou výborní,“ dodal šéf baletu. Milenecký pár, chlapce Čobana a dívku Daru, jimž není dáno zůstat spolu, tančí Michaela Procházková/ Natalia Vassina a Pavel Enekeš/ Vladimír Gončarov z SDOB.
Autorkou libreta je bratislavská, v Itálii žijící režisérka Dana Dinková. Choreografii vytvořila s Jaroslavem Moravčíkem, inspirací ke vzniku Kořenů jí byla muzika. „Poprvé jsem se setkala se strhující hudbou Gorana Bregoviče a hodně mě oslovila. To, jak využil motivy romské hudby, mě inspirovalo a začala jsem vymýšlet příběh ze života slovenských Romů,“ ohlédla se.

„Hodily“ se jí i zvláštní zážitky ze slovenských restaurací a barů. To, jak se zde chovají nejen k Romům, ale i k cizincům. „Přišlo mi zajímavé kombinovat romský folklór s tvrdou realitou současnosti,“ vysvětlila autorka, považující Cikánské kořeny/í za své první dítě. „Vždyť se jedná o jednu z mých prvních inscenací na Slovensku, která měla úspěch,“ řekla s nadšením.
Při psaní autorka neměla před očima Romea s Julií ani West Side Story, ačkoli se toto srovnání samo nabízí. „Příběh jsem psala při poslechu písní, jež mi ho poskládaly dohromady. Věděla jsem, že budu spojovat dvě kultury, ale že se mi tak propojí i žánry. Že to bude klasický i moderní balet namíchaný s tradičním folklórem,“ řekla Dinková.

Příběh popisuje vztahy mezi dvěma kulturami na Slovensku před osmi lety. Tehdy byla situace děsivá. „Nyní žiji v Itálii, takže až tak nemohu posoudit, zda se to na Slovensku mění k lepšímu. Jednou už jsem si myslela, že je lépe, ale potom zase přišly hodně špatné zprávy a bylo po naději,“ posteskla si režisérka.
„Nyní se navíc na Slovensku vyostřují problémy s našimi maďarskými sousedy. Extremismus sílí, což mě strašně mrzí a bolí. Dlouho jsem pracovala v Rakousku, takže jsem sama pocítila na vlastní kůži, jak smutné a nepříjemné je, když vám někdo dá pocítit, jak jste odlišní, jiní,“ posmutněla.
„Bohužel si myslím, že i inscenace Cikánské kořeny/í je stále živá a aktuální. A bohužel asi ještě dlouho bude.“

Příběh inscenace ale není vždy jen dramatický. „Jeho vtipnost vidím skrze cikány, kteří dokáží být ve svém životě často velmi humorní… naivní, jednodušší. Někdy bych je přirovnala až jakoby ke kočkám. Ten motiv jsem dostala do Kořenů prostřednictvím anděla strážného, jenž hlavního hrdinu Čobana několikrát oživí. Tím jsem ho přirovnala ke kočce, která má několik životů a všechny pády i katastrofy přežije. Kolega Jaro Moravčík dostal za úkol zpestřit představení o folklórní momenty a prvky, aby bylo zajímavější, pestřejší a veselejší,“ vysvětlila autorka.
„Ale i sama jsem podepsaná pod davovými scénami, třeba pod svatbou nebo pohřbem. A ten je v mojí inscenaci také hodně veselý.“
Zájem z SDOB režisérku překvapil i těší, vnímá ho jako zadostiučinění. Mrzí ji ale, že bystrickým hercům „nestojí za zády“ a že s nimi nepojede do Budapešti. Ráda ale vzpomíná na atmosféru a úspěch, které měly Kořeny v Hukvaldech na festivalu. Na akci, kde je Bystřičtí poprvé zahráli pod širým nebem.