Prosadil se už v 70. letech jako člen C&K Vocalu, s nímž natočil i výborné legendární album Generace (1977).

I z CK Vocalu Pospíšilův vibratem ozdobený tenor čněl, ale až sólo kariéra, započatá vydáním LP Tenhle vítr jsem měl rád (1983), nám ho představila jako svébytného autora a písničkáře. Měl vždy cit na autory a kvalitní repertoár, na jeho sólových CD nenajdete píseň, nad níž by se dalo mávnout rukou. Tenhle vítr jsem měl rád, Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku, Marylin Goodbye, Zlá milá, Balada ze soutěže, Kampa, Cesta na Antily, Groteska… Je jich moc za čtvrtstoletí, jsou krásné a vemlouvavé, ale nepodbízejí se.

Nelze si představit Pospíšila bez jeho tradičního spoluhráče Bohouše Zatloukala (Hudba Praha), ani bez textů básníka Pavla Šruta. A platí to i v případě CD Příznaky lásky, vydaného na jaře 2008. O autorství hudby se dělili Luboš s Bohoušem (5/6), kapela se slečnou Pájou za bicími šlape, zvuk má charakteristický. S žádnou si ji nespletete.

Podobné je to s Lubošovými vyznáními typu „…a ty jsi moje jediná“ (Koukej lásko). Netuším, jak to dělá, ale od něho tonezní banálně. Bude to asi „tím Šrutem“. Ale není vždy k ženám laskav. „Tornáda mají ženská jména a města zaplavují povodně/ jenomže má nevinná milá bere to jaksi osobně,“ zní v písni Nevinná milá. A jak dostat do písně 25 let kariéry? Třeba slovy „Krok máš jemný a tichý, alespoň k něčemu je nám ten náš věk“. Ovše, je to balada.

Jste–li ročník 1969 a starší, vemte do Národního domu na Luboše manželku/ partnerku. I ona si ráda poslechne píseň o Isabele, nahé uprostřed dálnice. To romantické drama ve 4 minutách ji neurazí, i když jí časopisy pro pány nevoní. A asi jí i zvlhnou oči při Růži z květinářství, která „uvadne ještě tentýž den“. Jen rockově odvázaných písní je na CD méně – tedy čest výjimkám. Také Filmovým vraždám, Mistru světa v dámě a Miriam nezklame, je „samý úskok samý klam, Miriam“.