V roce 1961 jste začala s kapelou Oktet. Bylo to pro vás tenkrát snazší nebo složitější, když jste ještě nebyla slavná? Těžší třeba tím, že se člověk nemohl zpěvem živit…

Vše šlo vždycky samo. Nikdy jsem neměla se zpěvem problémy asi proto, že jsem zpívala pouze pro radost. A také jsem se nikdy nezařazovala mezi kariéristy.


Následovaly kapely Samuel, Majestic, Flamengo/ Plameňáci a příležitostně až doposud Neřež. Kterou jste měla či máte nejraději? A proč?

Ona je každá skupina svým způsobem zajímavá a výjimečná. Nejraději jsem však měla Majestic a to proto, že jsme s touto kapelou nejvíce zkoušeli. Jednalo se o americkou sólovou muziku, kterou přímo miluji a tenkrát mě moc bavila. Majestic mě doprovázel jako jeden z prvních, a tak se vlastně jednalo o „amatérské roky“, jež byly začátkem mé cesty hudbou.


Dnes vás doprovází Neřež, který příští rok slaví 30. výročí. Co se vám vybaví ve spojení s tímto jménem?

Kapelu si automaticky spojuji s panem Zdeňkem Vřešťálem. Ale jinak, když se zamyslím, tak první, co se mi vybaví, je zlomená noha (smích), kterou jsem si zlomila na konci srpna při posledním koncertu s Neřež. Díky tomuto úrazu jsem musela přesunout mnoho vystoupení a nyní toho mám docela dost.


Jak a kdy jste poznala pana Zdeňka Vřešťála, co už jste spolu prožili?

Poznali jsme se tak, že mě pozval na Konto bariéry do pražské sportovní haly, a pak i na další akce. Spolupráce se prohloubila díky CD s Vítkem Sázavským.


Dříve jste měla i vlastní pořady – Divadélko pod věží, Přijď a nechoď sám, ČIN ČIN - nechybí vám? Nestýská se vám po nich?

Se svými pořady jsem byla velice spokojená, ale jelikož by se měl život stále měnit, sama jsem s touto etapou dobrovolně přestala. Změna je život. A člověk by měl jít stále kupředu (úsměv).


Mnoho lidí má velice oblíbenou píseň „Řekni, kde ty kytky jsou, Řeky lásky nebo Skořápky z ořechů“, jakou vy zpíváte nejraději?

Nejraději jsem vždy zpívala tu nejnovější (smích). Ale jinak jich mám ráda strašně moc například Láska, Prstýnek nebo písničky od pana Nohavici.


Každý rok vám v tuto dobu začíná turné vánočních koncertů. I letos?

Z důvodů odložených koncertů mám hodně práce, takže se vánoční turné konat letos nebude. Mám však jeden koncert za druhým, takže fanoušci o nic nepřijdou.


Toto časové období pro vás muselo být velice náročné. Těšila jste se dříve na předvánoční koncerty, nebo jste byla ráda, když už skončily?

Ne, že bych vánoční svátky neměla ráda, ale někdy mi přišlo, že je těch vánoc až moc.


Nedávno vám vyšlo první DVD. Bylo těžké ho připravit?

To vůbec ne. Dělala jsem to moc ráda. Se scénáristou Janem Modrou to bylo velice příjemné a bez problémů.


Vracely se vám při té práci vzpomínky, i ty hodně zasunuté?

Bylo těžké uvěřit, že jsem něco takového prožila. Sama jsem se divila, že jsem dokázala na něco takového zapomenout. Občas mi z toho bylo až smutno, ale je určitě pěkné občas zavzpomínat.


Co na DVD považujete za největší raritu pro sebe a co pro diváky?

Ani nevím. DVD se skládá z hodinového dokumentu od České televize a z hodinového dokumentu z archivu.


Je i něco, co se vám nepodařilo sehnat, dohledat, a mrzí vás to?

Hlavně mě mrzí, že se tam nevešlo vše. Jelikož je toho neuvěřitelně moc, dalo by se klidně udělat ještě další DVD. Ale zatím o něm neuvažuji.


A naopak – je něco, u čeho jste se rozmýšlela, zda to použít? Třeba proto, že jde o nekvalitní záznam, někde živě „ujela“ hudba či zpěv?

Myslím, že celý záznam je v pořádku. Jen jedna písnička by mohla být udělaná trochu lépe z technického hlediska – prostě není nejlepší.


Skořápky z ořechů jsou vánoční písnička, která je hodně jiná než obvyklé vánoční hity. Nebo ji snad za vánoční nepovažujete?

Píseň Skořápky z ořechů není vánoční koledou. Lidé ji tak často berou, ale její text popisuje akorát konec roku. Jak si to skořápky plavou po řece… A opravdu v ní není nic o Vánocích.