A protože na podzim 2008 vyšlo jeho CD a DVD Klobouk dolů/Nechte zpívat Mišíka z oslavy Mišíkových 60. narozenin – a Ústí podobnou show zažilo před rokem – nebylo vůbec od věci si s Vladimírem trochu zavzpomínat.


Koncert k vašim 60. narozeninám nebyl jen v Arše, kde vzniklo CD a DVD Klobouk dolů/Nechte zpívat Mišíka. Jeli jste narozeninové turné. Přepadala vás při něm nostalgie?

Ne, vůbec. A ani mi nepřipadalo, že bysme byli příliš nostalgičtí. Hrajeme většinu věcí z minulýho století (smích), ale ona ta hudba má zvláštní schopnost. Když se zahraje, vše souzní a je dobrá atmosféra, oživuje. Takže vůbec nejde o to, kdy to bylo a jak. Vivaldiho dnes třeba hraje Nigel Kennedy – a vůbec to není nostalgie. Je to interpretace barokního mistra v takový podobě, která je úžasná. Nechci ale říct, že i my jsme tak úžasní… Jen hrajeme, jak to nejlíp jde a když se to zadaří, tak máme radost. A v podstatě je jedno, kolik nám je a jak starý věci hrajeme.


Co vy na to, že pár dnů po vás v Ústí hrál na stejném pódiu na bluesovém festivalu Al Kooper, spoluhráč Rolling Stones?

No to je senzace! Ale vlastně mi to připadá normální. Za bolševika to bylo strašidelný, nic tady nebylo, jen temno. A před rokem jsme tu hráli my, stárnoucí páky českýho rocku, a po nás stárnoucí páky anglickýho rocku… třeba Manfred Mann. Pamatuju si, že když byl Mann v Praze ve Fučíkárně někdy v roce 1965, že to bylo úplně vzbouření na vsi. Taky jsme pak „dostali na držku“ od policajtů, když to skončilo. Ale byl to úžasnej koncert. V tomto případě mě jistá nostalgie přepadá, ale jinak… Je to prostě pohoda, proč by i v kulturáku v Ústí nehráli i Kooper a Mann?


V Ústí za vás pár písniček zpíval Pavel Bohatý. Skoro to vypadalo, jako byste měl svého „kaskadéra“…

To je tak koncipovaný, že já už něco nevyzpívám, začalo to písničkou Lady Vamp. Přiznám, že kvůli různejm zdravotním problémům už nejsem v takový kondici, jako dřív, kdy jsme zpíval dvě hodiny…


V takové kondici už není ani Robert Plant z Led Zeppelin…

A pak jsme si vymysleli DVD, na němž hromada hostů zpívá písničky moje, nebo ty, které jsme vymysleli s Etc… Pája je skvělej, zpívá senzačně a já si můžu jít na panáka…


Dostal jste k 60. narozeninám dárky?

Spoustu. Nás třeba na Moravě zasypali takovým množstvím slivovice, že jsme to málem neunesli… i naše játra. (smích) Ale jo, v Brně jsem dostal takovou krásnou loutku sama sebe, ale to není podstatný. My sami sobě dali dárek… Jak to z kraje se mnou vypadalo dramaticky, tak pak to už byla pohoda – na pódium už jsem se mohl berlit… a při zpívání jsem seděl.

Musím se přiznat – ta muzika nás pořád oživuje a baví. A zvlášť ve společenství slušných lidí, kterých si vážím.


Jak vzpomínáte na skupinu Čunderground?

Rád. Hodně mě oslovilo právě období Šafránu v našich začátcích s Etc…, kdy Vláďa Merta pozval mě, Honzu a Vláďu Padrůňka a jezdili jsme právě Čuďáky, Čunderground. A Vlasta Třešňák, kterýho mám hrozně rád – to je beatník poesie…

To jsou moje inspirace z mládí, kdy jsme se z toho ortodoxního rockera, kterej zpíval jen anglicky, tak trošku dostal k češtině. A díky nim jsem tak trošku začal i se španělkou.


Na CD i DVD je i písnička ústeckého undergoroundového básníka Luďka Markse Jako koni. Vyberete si od něj i další texty? Má je výborné…

Já vím, ale to bylo období, kdy jsem byl trošku potemnělej, takže mi to vyhovovalo. Teď vyhledávám spíš pozitivnější texty. Snad natočíme ještě CD a tam se to odrazí.


Koncert ke své šedesátce si Michal Prokop zorganizoval sám, kdo organizoval vaše výroční turné?

Hlavně náš manažer Šimon Kotek. My už DVD chtěli točit dřív, ale to mě postihlo zase úplně něco jinýho (smích). Jak beru corticoidy, tak mi praskají různý cévky a praskla mi jedna na hlasivkách. Tři měsíce jsem ani nemohl mluvit – takže trošku drama. Nahrávání odložili o rok. Sice se na DVD po jevišti berlím, ale…


Prozradil jste, že máte některé písničky spojené s množstvím alkoholu. Můžete být konkrétní?

Jak zpívám písničku Bejval jsem dobrej – tak už to tak dávno není. Ale jedno období takový bylo. Tehdy Ivan Wünsch, náš kamarád a baskytarista Hudby Praha, kterej napsal Špejchar blues, šel tenkrát po Praze po třídě Obránců míru s kufrem s tím, že jede na dovolenou. Já jsem šel proti němu a říkám „Tak nepudeme na pivo, ještě, než ti to pojede?“ Tak si dal kufr ke mně a zůstal u mě tejden.