Petra už vážně uvažuje o natočení a vydání nové desky, zjara ji čeká hudební turné se skupinou Golem. Znamená to ovšem, že si na čas dá oddech od muzikálů. Na čas tak nebude tato trojnásobná Zlatá slavice ani královnou Annou ze Tří mušketýrů. Zato dál zůstává vyučenou kuchařkou – „papíry si ovšem dělala až po revoluci“ – nikdo jí „neodpáře ani pět rolí ve filmu (mj. Můj hříšný muž či Koncert), zůstává dál pohodlnou chalupářkou z jižních Čech, majitelkou pražského bytu s nevyužívaným krbem v kuchyni, interpretkou tolika úspěšných písniček, že se zdaleka nevešly na 2CD výběr hitů. A aby také ano, když pocházejí z bezmála 30 desek.

Profesionálně začínala v roce 1972 v divadle Semafor, kde převzala „po“ Hance Zagorové roli Bludičky v představení Kytice. Nás však bude zajímat spíš její současnost či nedávná minulost. Rok 2008, v němž dáma českého popu, milující bylinkové a ovocné čaje i domácí kuchyni, zpívala na večírcích, koncertech i v divadlech pop, swing, rock i písně z muzikálů.

Petro, nedávno jste měla úžasný swingový koncert v kostele. Jak jste ho prožívala?

Odehrál se v Chebu v nádherném velkém kostele svatého Mikuláše. Američani ho při náletu vybombardovali a od té doby neměl pořádnou střechu. Občané se celá ta léta na tu střechu a věžičky skládali, teď konečně ji dali dohromady a osadili to. K tomu udělali otvírací koncert, na kterém mě doprovázel Lázeňsko-mariánský symfonický orchestr, no nádhera. Zpívala jsem tam skladby George Gershwina – bylo to úžasný. Užila jsem si to.

Patří taková hudba do kostela?

Určitě. Já si myslím, že každá dobrá muzika patří do kostela. Že Pán Bůh proti tomu, co někdo dělá s láskou, určitě nic nemá.

Vánoce jste letos, kvůli nedostatku času při svém prvním vánočním turné – poslední koncert jste měla až 22. prosince – trávila doma v Praze. Poté jste ještě měla zpívat 26. a 27. prosince královnu Annu ve Třech mušketýrech… a co dál? Už se konečně dostanete i na chalupu, ztracenou v lesích v jižních Čechách?

Hned po muzikálech odjedu na chalupu a budu tam až do 8. ledna.

Prozraďte prosím – jakého budete mít Silvestra?

(zděšeně) Ježíš žádného, já jsem vždycky ráda, když se dožiju půlnoci. Nejsem pro takový to organizovaný veselí, takže když vydržím do půlnoci, kdy hajnej vystřelí z brokovnice, tak je to velmi v klidu. Já nejsem zastáncem nějakých bouřlivých oslav. Krom toho vůbec nechápu, proč bych měla oslavovat něco, co nevím co mi přinese?!

Ale určitě už alespoň tušíte, co bude příští rok. Co se okolo vás bude dít…

Víte co, já jsem teď vysadila z muzikálů a dohodla jsem se se svým manaželem (míněn Petr Zelenka, manžel a manažer Petry Janů zároveň), že budu víc koncertovat. Zájem o to je veliký, takže – zase budu koncertovat! Na jaře mě čekají dvě šňůry.

Zjara dvě šňůry – nebude se vám to krýt s termíny plesů, na nichž pravidelně i na severu Čech vystupujete?

Ne, v březnu pak už není takový šílený nával plesů.

Co nám vaše jarní turné přinese. Vyrážíte na něj zase po letech se skupinou Golem?

S Golemem. A budeme hrát ten program, který jsme hráli na oslavě mých narozenin 19. listopadu v Praze v Lucerně. To bylo úžasný… Tam viseli lidi i se stropu a atmosféra nádherná, jak jen to v Lucerně má být.Takže se to osvědčilo, už jsme to hráli i ve Dvoře Králové… ta skladba písniček je dobrá.

Ta Lucerna – to jste si přichystala sama? Nebo jste ten koncert dostala jako dárek?

To mi přichystal můj muž a dvě sestry Ema a Štěpána, který mě loni uspořádali takový pokusný koncert v Divadle Hybernia. Byl to můj první pražský koncert asi po osmi letech a protože se to povedlo, tak mi ještě splnili můj sen zazpívat si ještě v Lucerně. Tak mi ji zařídily na mý narozeniny. A můžu doporučit, že v mém věku je úplně nejlepší oslavit narozeniny prací. Takovým krásným zážitkem.

Kdo koncert uspořádal jsem se zeptal proto, že mě předloni dost překvapil Michal Prokop. Svůj koncert v Lucerně ke svým šedesátinám, z něhož dokonce vznikl i záznam na CD a DVD, si totiž zorganizoval sám… Tak jsem pak přemýšlel nad tím, jestli by to tak mělo být, jestli to chce organizační talent nebo jestli si to člověk víc užije, když mu to někdo zařídí…

Určitě to chce organizační talent, ale on Michal tolik nekoncertuje, aby se mu vyplatilo si pořizovat manažéra. Takže si to udělal sám. Zatímco já mám Zelenku už 30 let a ta spolupráce funguje tak, že prostě on zařizuje takový ty přízemní věci jako smlouvy, peníze, termíny a tak dál a já jdu životem a zpívám si.

Nebudou vám muzikály chybět?

Ne ne, navždy to určitě není. Já si jen chtěla dát pauzu, protože vemte si, že už od roku 1992 jsem byla pořád v nějakém muzikálu. Někdy najednou i ve dvou nebo ve třech. Angelika byla můj desátej muzikál, takže si myslím, že na pauzu od muzikálů mám trošku nárok.

Svazovaly vás? Jsou na jednu strnu dřina a na druhou rutina…

Ne, to ne. Já totiž strašně miluju divadlo už od té doby, co jsem byla v Semaforu. A když spojíte to hraní, zpívání a tancování… divadlo prostě miluju. A krom toho jsem měla i vlastní koncerty, tak čtyři pět do měsíce abych si je užila, pak i společenské akce, takže na stereotyp si opravdu stěžovat nemůžu.