VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kdo zabil Jana Masaryka? Na to odpoví kniha

Ústí nad Labem - Ti ze čtenářů, kteří našli loni pod vánočním stromečkem novou knihu Jobova zvěst z pera ústeckého spisovatele a bývalého aktivního novináře Jaroslava Haidlera – a už si ji i přečetli – musí být nadšeni.

25.1.2009
SDÍLEJ:

AUTOR PRVOTINY. V Povrlech u Ústí žijící Jaroslav Haidler vydal první román Jobova zvěst loni, v sedmdesáti pěti letech.Foto: DENÍK/Radek Strnad

Zvlášť mají–li rádi literaturu faktu, okořeněnou fantazií autora a dobrodružstvím.

Možná někoho překvapí, že je román Jobova zvěst Haidlerovou knižní prvotinou. Ale můžeme to brát třeba tak, že až v důchodu má na psaní konečně čas. A připustit, že román s obrázky Oldřicha Jelena, dvorního ilustrátora knih Michala Horáčka, je doslova vymodlené dítě.

Na otázky v rozhovoru odpovídal sám Jaroslav Haidler. Rodák z Frýdlantu v Čechách, otec ředitele Činoherního studia v Ústí Jaroslava Achaba Haidlera a žurnalista v novinách Průboj. Muž, který prošel po sovětské okupaci několik zaměstnání, se do novin vrátil po Sametové revoluci a stal se šéfredaktorem Severočeského regionálního deníku.

Co vás přivedlo k napsání knihy?

Sugestivnost pramenů, kombinovaná s prvky fikce, týkající se života Lavrentije Beriji, jedné z nejkontroverznějších osobností minulého století.

Jak se autor dostane k těmto tématům?

Snahou najít rozpory mezi medializací dostupných „faktů“ a nedostupností utajovaných skutečností. Vycházím z historických událostí a historickým postavám pouze připisuji, jak se asi podle mě chovaly a jednaly. Je to beletrizovaná literatura faktu. Karel Kosík to nazývá šerosvitem pravdy a klamu.

V Jobově zvěsti měníte dějiny…

Ne doslova. Všechny události, o nichž v knize píšu, se staly. Pouze Berijův konec je fikce. O jeho smrti existuje několik fám: že byl popraven, že byl bez soudu zastřelen. A to mě přivedlo na myšlenku, že to mohlo být i jinak. Berija si uvědomuje, že paranoidní Stalin mu přestává důvěřovat a že je jako Stalinův pobočník „na řadě.“ Podílí se proto na jeho smrti, což je historický fakt. Když ale poznává, že ani po Stalinově smrti nedojde v Rusku k podstatným změnám a navíc zjišťuje, že Chruščov se ho chystá odstranit, využívá existence svého dvojníka a přebíhá na Západ.

Tím se ale vystavujete „nebezpečí,“ že se může nějaký historik ozvat a říci: „Tak to v žádném případě být nemohlo! To je nesmysl!“ Co mu pak na to řeknete?

Na to má historik právo, vlastně bude mít pravdu. Já ale nepíšu historický román, ale – jak už jsem řekl – beletrizovanou literaturu faktu.

Tím ale kniha zdaleka nekončí, že? Nebo se pletu?

Nepletete, okolo jeho útěku rozvíjím špionážní zápletku. Její hrdiny provázím až k maďarským událostem v 60. letech. To jsou fakta a já do nich jen zasazuji postavy, někdy skutečné a jindy smyšlené. A dávám jim role, u nichž předpokládám, že tak mohly v těchto situacích jednat.

Stěžejní postavou úvodu vaší knihy je Jan Masaryk, syn prezidenta T. G. Masaryka a ministr zahraničí v poválečné Gottwaldově vládě. Jako by se od něj vše odvíjelo…

Jako student si pamatuji, co se tenkrát psalo o Janu Masarykovi. Že není možné, že by v roce 1947 sám skočil z okna. Ani já sám tomu vnitřně nevěřil, a tak jsem se snažil dopátrat toho, jak to bylo. Až po roce 1990 vyšla najevo fakta kolem jeho smrti. A právě Masarykova smrt byla jakýmsi spouštěcím mechanismem toho, že jsem se začal touto problematikou zabývat. A když jsem přišel na to, že se sám Jan Masaryk o svém vstupu do Gottwaldovy vlády dost negativně vyjadřoval, řekl jsem si, že by tento příběh stál za zpracování. Jak jsem se postupně dozvídal okolnosti jeho smrti, začal jsem spřádat příběh. A vyšlo mi, že na tom skonu musela mít největší zájem NKVD, tehdejší tajná policie, předchůdce KGB. A odtud jsem se dostal k Berijovi.
Masarykova smrt je ale jen první kapitolou mé knihy. Píšu v ní, že to nařídil Berija, ale udělali to naši lidi – zabili ho Češi – což je také fikce.

A vaše tvrzení mají oporu i v šetřeních kriminalistů…

Ano. V rádiu jsem slyšel pořad se současným českým policejním specialistou, který propočítal – podle dostupných důkazů a Masarykových zranění – že nemohl vyskočit sám. Že byl z okna shozen.

Vaše knížka se pěkně čte. Je to tím, že máte rád příběhy, že je rád vyprávíte?

Je to tím, že se hůř vyjadřuji ústy, ale celkem slušně psaním. Je to díky mé bývalé profesi, byl jsem novinářem.

Jsou pro vás důležitá fakta a nebo příběh?

Určitě fakta. Příběh se do knihy dostává skrz ně. Všichni, kteří píší, říkají: „Musíme vědět, jak to skončí.“ To ale já nikdy nevím. Záleží na první větě, která se mi líbí. Na ní začnu stavět děj každé kapitoly. Příběh se potom odvíjí už sám vlastním životem.

Kdy se vaše knížka odehrává?

Začíná v roce 1948 a končí „karibskou krizí“ v roce 1962.

Chystáte pokračování?

Ne, to už je pro mě uzavřená záležitost. Berija umírá a na konci života si uvědomuje, že terorismus se stává způsobem řešení mezinárodních i vnitropolitických problémů.

Pracujete na další knize?

Mám rozdělaný rukopis Prokletá setba. Je to příběh tří chlapců z Krušných hor – českého Žida, zarytého Němce a českého chlapce. Jejich tři příběhy se střetávají v celé té budoucí knize, zachycující období fašistické okupace a končící důsledky 2. světové války.

Pokud vím, pracujete i s Českým rozhlasem.

Ano, letos by měl začít pražský rozhlas uvádět čtení z mého rukopisu Očkovaný satanem. Je to příběh dosti autobiografický, začínající 5. květnem 1945 a končící okupací Československa sovětskou armádou. Jde o konflikt mezi synem a matkou, zarytou komunistkou.

Proč vlastně píšete? Co svými příběhy chcete čtenáři říct?

Smyslem mého psaní je vystihnout okamžik, kdy se z lumpa stane dobrý člověk a naopak – kdy dobrý člověk je postavený do takové životní situace, že zklame a své ideály zradí. Ale chci samozřejmě lidi psaním i pobavit a říct jim i něco zajímavého, aby se poučili. A aby si u čtení i oddychli.

Autor: Radek Strnad

25.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Chodec má za snížené viditelnosti zákonem danou povinnost mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu. Jestli to dodržují lidé na Teplicku kontrolují policisté.
7

Policie varuje: Rostou počty lidí sražených auty na silnicích

Hokejisté Ústí nad Labem, ilustrační foto.

Poprvé bez gólu, Havířov loupil v Ústí

FOTO/ANKETA: Právě jsme se narodili

Ústí nad Labem - Představujeme vám miminka vyfotografovaná v 46. týdnu roku 2017.

FOTO, VIDEO: Jsem maloměstský člověk, říká multimilionář Horáček

Ústecký kraj – Podřipskou nemocnici s poliklinikou v Roudnici, Hospic Sv. Štěpána v Litoměřicích nebo Pivovar Monopol v Teplicích. Všechna tato místa navštívil spolu s redaktory Deníku prezidentský kandidát Michal Horáček.

Rodičovský příspěvek pro rok 2018: zvýšení dávek i zpříšnění podmínek

Severní Čechy - Od prvního ledna příštího roku dojde k několika významným změnám týkajících se vyplácení rodičovského příspěvku. .

Telnice hostí soutěž modelářů

Telnice – Soutěž plastikových modelářů neboli Memoriál Jaroslava Urbance začíná v sobotu od 8 hodin v kulturním domě v Telnici. Bude trvat do 16 hodin.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT