Autor z Frýdku-Místku převzal cenu v sobotu 21. února večer v ústeckém Domě techniky, kde také mohli Ústečané projekce zdarma sledovat. Využila toho asi stovka fanoušků filmu, akci pořádalo Kulturní středisko města Ústí.

Nejlepším ústeckým umístěním na 42. ročníku soutěže byla Cena poroty pro soubor filmů mladého režiséra Dana Černého. „Je nadějný, má talent. Když vytrvá a bude stejně pokračovat dál, čeká ho budoucnost,“ zdůvodnil udělení ceny režisér Miloslav Kučera, člen poroty.

Role poroty Střekovské kamery 2009 ale byla nejspíš těžší, než loni. Filmy z ČR, Slovenska i SRN, které byly do soutěže zařazeny, měly slušnou až výbornou úroveň, ať už se jednalo o ty hrané, animované či dokumentární.

Z dokumentů čněl působivý snímek osvědčeného brněnského autora Petra Berana, který už také v minulosti Střekovskou kameru vyhrál. Jeho film Karelia – jeden den získal 2. místo, stříbrnou Střekovskou kameru. Popisoval život v odlehlé chudé vesničce Ruska poblíž Finska, kde se dokáží obejít i bez elektřiny, když třeba i několik dnů nejde. Otec a syn se zde živí rybařením na jezeře, ryb ale ubývá a povolení k lovu dostávají jen velké společnosti.

Syn ani ženu nemá, dévočky není kde brát. Přesto odmítají odejít do města, kde by snad byla obživa snazší – ale mohli by zde také skončit jako žebráci u supermarketu. Při životě je drží místo, kde žijí a vodka.

„Ano, pár lahví na natáčení padlo,“ přiznal vousatý filmař z Brna. „Ale víc jich věnovali sami rybáři. A divím se, že jsem neoslepnul – Bůh ví, z čeho ji pálí,“ smál se. Samotného Petra Berana oslovil snímek Jaroslava Nykla Pšššt…, který jeho film „předběhl“ – získal 1. cenu a zlatou Střekovskou kameru.

Oslovila jej ale také tvorba ústeckého režiséra Dana Černého. „Jednou z něj něco bude,“ tvrdil filmař z Brna o autorovi filmů Tradáá o nelehkém údělu amatérských muzikantů, Zuby a Čundrák. „V Tradáá ale už nebudou vulgarismy, že ne?,“ ujišťovala se moderátorka soutěže po „zkušenosti“ ze shlédnutí snímku Čundrák. „Ne. Tedy jen málo,“ odpověděl Dan Černý, ale tak úplně pravdu neměl.

Zajímavý i svou atmosférou, byť trochu vyumělkovaný, byl německý dokument z kláštera Omnis Mundi Creatura s gotickou disko hudbou, počítačovými efekty a kyvadlem, neúprosně odpočítávajícím čas. Díky hudbě i rychlým střihům připomínal spíše videoklip, pětiminutové dílko Jürgena Dassmanna získalo Cenu poroty. Stejně oceněn byl i Bohumil Kuril za film O pivu pražském, který zaujal i návštěvníka akce Zdeňka Borského, známého ústeckého turistu.

Beranova Karelie neoslovila jen porotce, ale i Josku Trosku, dalšího z návštěvníků, rockového zpěváka z ústecké skupiny Sníh na schodišti. Ten přitom přišel na projekce Střekovské kamery ze zvědavosti i na pracovní chůzku. Chtěl se zde domluvit s Danielem Binkem, spolupracovníkem Dana Černého a člem skupiny The Tačud Band, jejíž hudba v Černého snímcích zní, na natočení videoklipu své skupiny k některé z písniček její nové desky To se nám hodí.

Minuli se ale, ovšem Dan Binko večer při předávání cen filmařům prozradil: „Videoklip už je skoro hotový, ona to vlastně ale kapela Sníh na schodišti ještě neví.“ I díky tomuto nadějnému mladému autorovi, který má výborné nápady a umí překvapit, se tak skupina Sníh na schodišti může příštího ročníku Střekovské kamery zúčastnit třeba i na plátně. Bude-li tedy zmíněný klip už dokončen…

„Bylo to hodně ze života, v tom filmu cítím opravdovost, věřím mu,“ tvrdil Joska Troska o Karélii. Naopak ho ale nebavila prvoplánovost filmu Samochvála smrdí –minutové anekdoty z dílny osvědčeného staršího ústeckého filmaře Zdeňka Patzenhauera. Stavět do kontrastu „vychloubačné“ předvolební billboardy bývalého hejtmana kraje Jiřího Šulce a jeho náměstka Radka Vonky a rozbité čekárny či domy na spadnutí se mu divákovi moc nelíbilo.

„Není to špatný nápad, ale režisér to mohl udělat zajímavěji, rafinovaněji. Ne tak prvoplánově,“ soudil rocker. Patzenhauerův krátký a vtipný snímek Fofr jej ale naopak pobavil. „Přesně tak, jako v tom filmu, nestíhám i já. To určitě všichni dobře známe,“ řekl zpěvák Sněhu na schodišti.

Autora tohoto článku oslovila a „dostala“ desetiminutová historická exkurze do temné minulosti Slovenského štátu. Do časů, kdy z něj mířily transporty Židů do koncentračních táborů v okolních státech, také do Terezína. Ivo Rentiére, ústecký filmař, se v něm „odrazil“ od Projektu Vagón, který představoval tuto děsivou etapu historie minulý rok ve vagónech především studentům a školákům na řadě nádraží České republiky. Ani Ústí se nevyhnul.

„Nás tu dnes zaujalo skoro všechno. Pěkný byl film o Janu Palachovi Muž jménem Jan od skauta Karla Pokorného, i když jsme se z něj mnoho nového nedozvěděli. Asi nejvíc jsme se zasmáli se u vítězného filmu Pššt a také u snímku Nechceš svézt? ústeckého režiséra Ivo Renotiéra,“ řekl návštěvník Zdeněk Borský.

„Projekce Střekovské kamery navštěvuji od roku 2000, i když ne každý rok. Soutěž jsem viděl už asi pětkrát, v začátcích ještě se svou ženou Helenou Borskou,“ dodal Ústečan.

Shlédněte rozhovor s vítězem