Sport a zpěvák Petr Bende k sobě patří. Dnes je skoro nejmladším členem herecko/ zpěváckého FC Amfora.

Asi i proto si jej Deník vybral jako interpreta, který svým zpěvem zpestřuje ceremoniály vyhlašování nejlepšíh sportovců v ČR.

Petře, pokolikáté pro Sportovce Deníku v pondělí 30. března od 19.00 zazpíváte?

Dnes to bude mé třetí vystoupení na Sportovci. Vystoupím sám s kytarou jako písničkář. Tak mé písničky vznikají, v začátcích jsem s jinou kapelou jezdil po folkových festivalech i na Portu.

Co v Ústí určitě zazpíváte?

Hlavně svou srdcovou záležitost, lidovou písničku Nad horou svítá. A asi i hit Zaklínám moře a novinku Přání, která se možná objeví jako singl ze třetí desky, kterou v dubnu začnu natáčet.

Který song máte nejradši ze svého druhého CD Život ve vteřinách.cz?

Je to Pařížský harmonikář, dobře znějící s kytarou i s kapelou. Je to trošku výpověď, melancholický song.

Už se vám některá z vašich písniček ohrála, dál ji hrát nechcete?

Zatím ne, všechno jsou to moje děti, mám k nim vztah, různé vzpomínky a další věci. Jeden čas jsme ale hrávali dost hit Angels od Robbieho Williamse a teď jsem ho na čas dal k ledu, protože jsem ho už nemohl zpívat… (smích)

Co ještě prozradíte ke chystané třetí desce? Uvažujete třeba o nějaké převzaté písničce, coververzi?

To asi ne, těm se vyhýbám, protože si myslím, že deska má být autorská. Vlastně jedna věc se tam možná objeví, ale já se s covery pořád „peru“. Asi před rokem jsme předělali semaforský Pramínek vlasů do šílené podoby – něco mezi sambou a blues. Hrávám ji na koncertech a Jiří Suchý nám ji takto dovolil používat, takže se na CD možná i objeví… Ale třeba ne, spíš se radši věnuji vlastním věcem a vlastní tvorbě. Chci jít pořád dopředu.

Na posledním CD máte i skladby Vidím sebe vedle tebe či Utíkej ve stylu emo, který byl nedávno dost populární. Svezl jste se na módní vlně?

Ty věci ze mě vzešly a každý se při poslechu hudby nechává něčím ovlivnit. Jinak se vědomě nikdy nenechávám nějakým stylem „schramstnout“, nesnažím se přizpůsobovat, aby má hudba zněla jako něco jiného…

Zazpíváte–li dnes večer na vyhlašování sportovců kraje, nemohu se nezeptat: Jaký je váš vztah ke sportu?

Než jsem začal hrát, což bylo ve třinácti, hrával jsem závodně fotbal. Ten ale hraju i teď, protože jsem byl přizván do fotbalového klubu Amfora různých pěveckých, hereckých a jiných hvězd.

Jste tam asi nejmladší, že?

Skoro nejmladší, Tomáš Savka je třeba mladší. Taky chodím každou středu na squash a sportu se chci trochu věnovat, i když jsem samozřejmě většinu cest v autě. I hudba je ale tak trochu sport – jen za vánoční turné jsem shodil 10 kilo. Každý den 2,5 hodiny „těžkého nářezu“.

Jak vnímáte oceněné sportovce?

Poslouchám v zákulisí program celý, sportovce obdivuji, zaslouží si úctu a je to pro ně stejná satisfakce, jako pro hudebníka, když si někdo všimne jeho muziky.

Co vás letos čeká a nemine?

Mezi řadou koncertů dokončím o prázdninách CD, vyjít má na podzim. A na konec dubna mě čeká nejkrásnější věc – narodí se nám syn.

Zpíval jste letos českou hymnu na mítinku českých rekordmanů v O2 Aréně v Praze. Jaké to bylo? Musí to tam znít a hymna je trošku jiný song.

Byl jsem poctěn, že mě jako mlaďocha přizvali – před tím to tam zpívali Karel Gott či Eva Urbanová. Na druhou stranu to ale bylo obrovský břemeno… Bylo tam 8 tisíc lidí, stál jsem uprostřed Arény sám, jen s mikrofonem, ale myslím, že to dopadlo dobře.