A berme to klidně jako návodovou záležitost - v něčem může být dost podobné tomu, co návštěvníky zítřejší show bronzové slavice čeká.

Ewa na DVD snídá svůj oblíbený mix tří džusů. „Ale na záchod kvůli tomu nepoletím,“ uklidňuje. Ewa si nechá mýt vlasy, je na hodině zpěvu, vybírá oblečení na koncert…

I přes světla reflektorů, přes davy na pražské show, ale ještě spíš v zákulisí působí jako obyčejná čtrnáctiletá slečna v neobyčejné roli. Je to tak, či je to šikovný tah producentů a dalších lidí okolo?

Zeptat se stejně fanoušků z autogramiád – od předškolaček po puberťačky a pár mamin, trpělivě čekajících na podpis, byla by odpověď jasná. Je to jejich hvězdička. Jednou by i ony rády byly u toho, když vizážistka Ewu líčí a domlouvá si s ní mejdan. „Ale mně je teprve 14,“ namítá zpěvačka.

„Neboj, něco s tím uděláme,“ slyší. U toho však mohou být fanynky asi jen díky dokumentu z CD/DVD, pojmenovaného po Ewině loňském turné.

„Blížit se ke hvězdám je docela makačka,“ dozvídá se divák z DVD, přijme–li pozvání Ewy Farne „tam, kam ho za zpěvačkou normálně nikdo nepustí“. Ale mluví-li poté Ewa o „dvou hodinách stresu“ – myslí tím svůj blížící se večerní pražský koncert?

V písni Blíž ke hvězdám se pak na té show na houpačce vznáší nad kapelou. Jela s ní jen turné a doprovodila ji v Kongresovém centru Praha, kde vznikl záznam pro DVD, nebo ji doprovodí i v Litoměřicích? A co ta houpačka – vejde se na jeviště DK Litoměřice? Uvidíme, uslyšíme…

Kytara hraje nečekaně rockové sólo, zpěvačka v zákulisí mění vizáž. Ještě dočísnout, nasadit mikrofon a za chvíli stojí před publikem v černé masce kočky.

„Tak pojďme spolu bloudit po střechách,“ vábí, šplhaje po síti. Ač kapela přitvrdí, maska dává příběhu muzikálový nádech. „Kdo mě zná, ten chodí po špičkách!“

Je asi zbytečné popsat vše. Působivá je scéna při rozsvícených svících/plápolajícím ohni. A hrané není, když se dívka v bílém rychle vrací do zákulisí pro port k mikrofonu. Ještě ho upevnit pod šaty a jedeme…

Koncert Ewy Farne je asi víc divadlo než show kohokoli z našeho šoubyznysu. Hity nešetří, i na Měls mě vůbec rád, Ticho, Boží mlýny či Lalalaj na koncertě (i ve formě videoklipů, celkem jich je tu 6) dojde. A taky třeba na Případ ztracenej (Šedivou myš) z Ošklivky Katky.

Stylizací Ewa snad trochu připomíná největší českou hvězdu německého rocku. Ne Karla Gotta – koho to proboha napadlo? Myslím Martu Jandovou, dceru slavného Petra, zpěvačku z Die Happy. Inu, je se od koho učit…