Během večerního programu Trampský potlach oba – zakladatel a šéf divadla Semafor i známý trampský písničkář z Ústecka – bavili publikum i sebe, humor byl na místě stejně jako hudba.

A když požádal Kid Jiřího, zda by mu mohl pokřtít nové CD Dum–Dum–Dumky, Suchý nezklamal. Řekl, že ho může nejen pokřtít, ale i obřezat. A že si ty písničky cestou autem domů moc rád poslechne.

Ti dva se spolu setkali po deseti letech, kdy Kid přizval Jiřího Suchého k natáčení CD Zpověď unaveného clowna. A další setkání plánují za 10 let.

Pane Suchý, na Trampském potlachu – když jste s Kapitánem Kidem přicházeli na pódium – zněla starší písnička o Ústí nad Labem. Můžete o ní prozradit více?
Tu jsme nahráli někdy začátkem sedmdesátých let s Country beatem Jiřího Brabce. Je to americká věc a já na ni dělal český text. Občas se to hraje, na Country rádiu to hrajou furt. Je to písnička v jejich stylu, tam jsem ji slyšel několikrát.

Je to jediný váš dotek Ústí nad Labem v případě hudby či vašich představení? Zmínil jste Ústí ještě i v nějaké hře divadla Semafor?
Myslím že ne. Zmiňoval jsem různá města, ale každé vždycky jenom jednou. Na Ústí ale máte úzký kontakt přes Jolanu Smyčkovou, která je zdejší rodačka a v Semaforu hraje.

Co pro vás znamená – vždyť je jednou ze dvou žen Semaforu…
Ale není, je tam ještě asi patnáct jiných. V Lysistratě je asi šest chlapů a devatenáct ženských na scéně. Musíte k nám víc chodit…

Nicméně, co pro vás tedy Jolana Smyčková znamená?
To už je stálice, je u nás hezkých pár let. A my se chodíme na ni dívat, když hraje v Ústí. Viděli jsme ji v ústeckém divadle v Hello Dolly a v Divotvorném hrnci.

Jsou to „kontroly“, když se na ni do Severočeského divadla opery a baletu do Ústí jedete podívat?
Nejsou. Třeba na Divotvornej hrnec jsem zatíženej. Viděl jsem ho sedmkrát s Janem Werichem a kdykoli ho někde hrajou, jdu se podívat, jak to dělají tam. A zvlášť když tam hrála naše členka, tak jsem sebral manželku a jeli jsme. Udělali jsme si výlet do Ústí.

Jak se vám to představení líbilo? Dokážete být i v tomto případě kritický?
Jo, bylo to velice dobrý. Byl to jeden z nejlepších Divotvorných hrnců, který jsem viděl. Tedy po Werichovi.

To je tedy i pro našeho komika Pepu Náhlovského, který Čochtana hraje, velká čest…
Já jsem s ním o tom mluvil, on krátce před tím vystupoval v takovým mým rozhlasovým programu. Tak jsme se bavili právě na toto téma a myslím, že mi trochu záviděl, že jsem absolvoval těch sedm představení s Janem Werichem.

U vás v Semaforu byla spousta hereček i zpěvaček. Ohlédnete–li se za tou érou, dá se říci, že je Jolana Smyčková podobný typ jako některá z nich, že ji nahradila? Které je typově nejvíce podobná?
Těžko říci. Každá byla nějaká výrazná individualita nebo to byla sboristka – ty nebyly individuality. Ty sólistky každá byla svá, každá do toho divadla něco přinesla.

Viděl jsem vás s Jitkou Molavcovou na koncertě k 70. narozeninám Karla Gotta. To vystoupení bylo skvělé, kabaretní, vznikalo spontánně, hodně narychlo? Nebo jste si vše dlouho dopředu připravovali?
Ne, nemohl jsem si připravovat nic moc. To víte, teď jsem štvanec času, mám na bedrech už 50 let jedno divadlo, které musím udržet. Je tam na scéně pětadvacet herců a kapela, mám i spoustu jiných aktivit, například teď mluvím s vámi…

A až Gottovi budete zpívat k osmdesátinám, zase to bude narychlo a improvizované?
Tak daleko já nepřemýšlím. Přemýšlím o budoucí sezoně Semaforu, která bude 51. – tedy nastupuje nové půlstoletí.

K té příležitosti znovu studujete Kytici… Proč?
Tu už jsme nastudovali, měla 4 předpremiéry na konci této sezony a její premiérou chceme otevřít sezonu. Byl to nejúspěšnější kus za celých těch 50 let. Měla 600 repríz, a navíc se po ní lidi pořád ptají, chtějí ji. Tak jsme se rozhodli ji vzkřísit. Myslím, že si to docela zaslouží.

Máte v ní i vlastní lidi, nebo jste si najal externisty?
My stálý soubor nemáme – to jsou všechno externisté. Ale jsou tam stálice, viz třeba Jolana Smyčková, Pavel Kopta, Olinka Patková… A občas s námi třeba spolupracuje i bývalá členka divadla Leona Machálková. Ale na Kytici ne.

Trváte vždy na živé kapele?
Byl bych moc rád, ale například do Lysistraty, kde je 25 lidí na scéně, už se nevejde. tam jsme to museli dát na half playback. Živě se zpívá, ale kapela je nahraná. V Kytici je ale živá kapela.

Jak jste si užil Trampský potlach, své vystoupení s Kapitánem Kidem?
Bylo to bezvadný. Publikum bylo vlídné, nehnalo mě, takže odcházím a odjíždím spokojen. A ještě jsem od Kapitána Kida dostal jeho poslední CD Dum–Dum–Dumky, to si budu v autě pouštět.