Více foto nadenik.senzaparty.net/2574

Ústecká kapela UDG na konci roku nadělila malý předvánoční dárek svým věrným domácím severočeským fanouškům, a to v podobě svého předposledního letošního koncertu. „Tak my se snažíme, teď už je to taková tradice, abychom ten rok uzavřeli koncertem tady v Ústí, je to takové pěkné dovršení toho starého roku“, prozradil bubeník, textař a jednoznačně největší showman této partičky Tomáš Staněk neboli Jugi.

Předskokanem letošního turné byla karlovarská skupina LIWID, pohodová partička mladých kluků, kteří si s UDG notují v podobné duchu. V Ústí nad Labem přišli na scénu krátce po osmé hodině večerní, na kterou byl začátek koncertu naplánován, takže zpoždění bylo tentokrát skoro minimální.

Karlovarská skupina má také svého baviče, zpěváka Jende Herce, který přišel na pódium s tím, že si nemohl vzpomenout, kde že to vlastně dneska hrají, v jakém Ústí to jsou. Po představení svých deseti hitů nám kluci zanotovali, tedy spíše zarapovali, spolu s fanoušky koledu Narodil se Kristus Pán, když už jsou ty Vánoce, a ještě si střihli svou poslední skladbu, jejíž poslední část Jenda zpíval v publiku. Ústečáky tak skvěle připravili na následující program, na domácí hvězdu večera a ještě než odešli z pódia, tak ústeckým fanouškům „vystřihli“ poklonu: „Byli jste fakt dobří, a to myslíme upřímně!“

Ústecký koncert v sále Národního domu byl zpestřen laserovou show, která během vystoupení skupin nabídla fanouškům různé motivy – od přivítání fanoušků slovy: „My jsme tady, co Vy? Jste tady?“ přes logo kapely a název desky a celého turné až ke zpívajícím rtům, srdci či breakujícímu tanečníkovi.

Před nástupem repertoáru byla nutná ještě zvuková zkouška, po které fanoušci kluky z UDG už do zákulisí nechtěli pustit. Po necelých deseti minutách to začalo, doslova „peklo“. Krátce před půl desátou se rozsvítil červený nápis UDG a skupina v čele s Jugim v sukýnce a kravatě se chopila svých nástrojů a už to jelo.

Koncert zahájila novinka z Autoportrétu (2009) Kdy zas blíž, kterou vystřídal Nečitelný policejní román z předposlední desky Buď a Nebe (2007). Poté se rozezněla nová skladba Duše slečny Mai, starší, ale stále žádaná Amélie, tu vystřídal „nový“ Beduín a pak zazněly dvě staré hitovky Cowboy hip-hop a Chimér a kiss, obě z alba Buď a Nebe. Aby se publiku nová deska dostala pod kůži, tak se kluci snažili, aby alespoň polovina skladeb byla z nového alba. Na řadu se dostala „festivalová“ Laura a Hestia.

Při Vůni, která je z prvního veleúspěšného alba (nepočítána jsou dvě úplně první, ale méně známá alba Obsazeno místenkou (2003) a Štěkot do boudy (demo z roku 2000), na kterých ale většinu největších hitů také najdeme) Ztraceni v inspiracích (2004), bubeník Jugi rozdal polovinu své aparatury a činely do publika a pro buben si na pódium pozval dvě „muzikantky“ z řad fanynek.

Pokračovalo střídání starých a nových šlágrů – Ostrovy, Nad Letnou, Mary – Ann, která vyburcovala celý sál a „první konečnou“ byl Motýl. Bylo ale jasné, že UDG tak lehký odchod mít nebudou. Proto zazněly další tóny, a to mixu Zpěvů deště a Ruské rakety. Poté všichni z pódia odešli. Za chvíli byl ale bubeník zpět a publikum dostal zpět do varu, aby mohly přijít jedny z největších hitů – Piloti, Hvězdář a Kurtyzána. Tečkou nakonec byla Éterická, která teď aktuálně boduje v hitparádě T-music chart.

Po posledních tonech UDG a rozsvícení sálu většina nadšených fanoušků odešla, tudíž neměla možnost poslechnout si ještě „after skupinu“, další severočeskou partičku, tentokráte z Liberce. Mladí a ještě nevybouření, tak by se dali nazvat. Stylem podobní ústeckým Tryskáčům či Houbě, kluci, kteří si střihli pár vlastních songů v intimní atmosféře pro pár zbylých posluchačů. Kdo ale zůstal, náramně si i tyto tóny užíval, a „pařil jako o život“.

„Koncerty jsou vždycky všude skvělý, protože my se snažíme hrát pro lidi, hlavně kvůli nim je celá ta show. Na každém tom koncertě je vždy něco lepšího než třeba jinde a naopak. Někde přijde víc lidí, někde lidi více tleskají, jinde tancují, zpívají… Tady v Ústí přišlo přes 300 lidí, což si myslím, že je to na sál, kde jsme byli fakt super a jsme tomu moc rádi. Bylo i vidět, že si to fanoušci užívají, stejně jako my, protože my jsme se také ohromně bavili a užívali si to.“ Tak hodnotil ústecký koncert bubeník kapely UDG Tomáš Staněk.

Kluci na pódiu řádili jako zběsilí a nadšené publikum jim v tom zdárně sekundovalo. Celý sál nejen že tleskal, mával rukama, skákal, pískal, křičel, fandil,… ale spolu se zpěváky Petrem Vrzákem a Adamem Kuperou byl jako „jeden hlas“. Většina návštěvníků si určitě odnesla skvělé zážitky a bude se těšit na další domácí koncert.

Ještě malá poznámka na závěr: „UDG nejsou jen pro – náctileté“, což dokázal nejen koncert v Pražské Retro Music Hall, ale potvrdil i páteční koncert v Ústí nad Labem, na kterém sice mladá generace převládala, ale skvěle se bavili i ti, kteří jsou trochu dříve narození.

ZPRACOVALA Michaela Stránská