Není nad to, když je skvělý herec zároveň frontmanem hudebního seskupení. Příkladů je…

O komediantství Jiřího Macháčka – a možná trochu i exhibicionismu – se v červnu 2010 přesvědčili návštěvníci Letního kina v Ústí. Právě zde na Pivovarských slavnostech zahrála chlapecká taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5, Smíchova – MIG 21 v čele s věčně „zhuleným“ Macháčkem.

Nyní se mohou opět severočeští fanoušci na rodáka z Litoměřic těšit. S Migem tu vystoupí příští sobotu na tradiční akci Labské léto 2010.

O policajtce

Při minulé návštěvě Ústí, při slavnostech zlatavého moku, Macháček roztancoval do té doby sedící diváky. Kromě písniček ze všech tří alb zazpíval i společně s kytaristou Tomášem Polákem jednu skladbu, už půl roku nedodělanou. Písnička „Včera mi konečně dala policajtka z naší ulice…

endrekem…do palice“ sklidil v letním kině obrovský úspěch. Ke konci svého vystoupení pak ještě vyslal MIG do ovzduší zbrusu novou píseň Na zotavenou. Poté šoumen Jiří odpovídal na dotazy Deníku doslova „jak mu huba narostla“.

Co je u MIGu nového? Nepřipravujete novou desku?
Na nový desce v zásadě neděláme jako na nějakym projektu. My jsme zjistili, že deska je úplně zbytečná. Lidi maj rádi koncerty, živou hudbu a desky nesnáší. Proto si je ty placky nekupujou. Můžou si je vypálit. Děláme prostě písničku od písničky. Nějakou složíme, pak za rok další a takhle je střádáme a až jich bude jednou dost, tak z toho může vzejít celý album.

Hráli jste nedávno v Bratislavě s třicetičlenným seskupením Lelek Orchestra (Letušky a Lesníci…). Bylo to představení ojedinělého a mimořádného projektu. Přepracovali jste si svoje vlastní hitovky?
Dá se říct, že tenhle projekt na Slovensku ještě fakt nikdo dřív neslyšel. Přesto, že už jsme tam párkrát hráli a máme tam hezkou, mladou, sympatickou, milou, usměvavou fanouškovskou základnu, která si pamatuje texty našich písní kolikrát lépe než my sami, tak tohle ještě neviděli a neslyšeli. Byla to premiéra.

Labské léto uzavírá vaši prázdninovou štaci po tuzemských místech. Nevyjedete někdy za hranice státu?
Plánujeme, že bychom v říjnu jeli do USA a udělali tam tak šest sedm koncertů.

To máte pořádně nabitý diář. Stihnete si odpočinout?
No jistě. Máme skvělý auto, skvělýho řidiče. Zatáčky projíždí úplně excelentně, veškeré klimatizační otvory přelepil lepicí páskou, takže máme prostě veškerej komfort a toho si vážíme.

Nejen, že jste dobrý zpěvák, ale samozřejmě i výborný herec. Naposledy vás diváci mohli vidět, resp. slyšet ve filmu Kuky se vrací. Namluvil jste tam jednoho padoucha. Máte příjemný hlas a lidem se líbí…
Nelichoť mi, nebo dostaneš pěstí! Pokračuj…

Jak jste se dostal k namlouvání postaviček? V minulosti jste propůjčil hlas například Pinocchiovi.
Pinocchio je jenom zvukovej záznam. Je to namluvená knížka. Ale jestli se zajímáš  o tohle, tak jsem namlouval  v Autech takový to zhulenecký autíčko, toho volkswagena, kterej tam má asi sedm vět a dělal jsem to čtyři hodiny. Není to žádná sranda. Nejsem v tom úplně nejlepší. Nejsem dabér, rozumíš?

Rozumím. A proto mě také překvapilo, že vás režisér filmu Kuky se vrací, Jan Svěrák, oslovil.
To mě taky překvapilo. Honza Svěrák za mnou přišel a řekl, že jestli bych to nechtěl zkusit. Proč ne, zkusme to. Film je krásnej, že jo? Postavu, kterou namlouvám, jsem si zamiloval. Prostě nejsympatičtější, nejhodnější postava z filmu. Děti si ji taky určitě zamilujou. Je to jediná postavička z filmu, která ví, co chce. A toho taky dosáhne.

Vaše děti mají doma Kukyho?
Holky postavičku doma nemaj. Moje děti se spíš zajímají o speciální angličáky jako je třeba model sanitky nebo pohřebáku.

V roce 2005 jste si zahrál v němé grotesce Skřítek. Režisér Tomáš Vorel do filmu použil vaše písničky. Nechystáte udělat nějaký další soundtrack?
Nechystáme se, bohužel na to nemáme čas. Ale bylo by to určitě zajímavý, protože ten film, kde by byly použity naše písničky, by byl kasovní trhák.

Jako host účinkujete i ve dvou hrách v divadle, konkrétně v Divadle na Jezerce. V novější hře Musíme si pomáhat hrajete přímo hlavní roli, kterou v původní Hřebejkově filmové verzi zahrál výborně Bolek Polívka. Je vaše role na divadelních prknech odlišná od té role, kterou – a jak – ztvárnil Bolek?
Snažím se to hrát jinak. Člověk musí hrát sám za sebe a musí do toho dát ty svoje zážitky, zkušenosti, který si sám osobně prožil. Protože kdyby do toho dával zkušenosti cizích, tak je to lež.

A poslední otázka: Jste rodák z Litoměřic…
No počkej, ale já jsem prvních deset dní strávil u vás v Ústí nad Labem. V porodnici. Teprve potom jsem se přestěhoval do Litoměřic. Takže obrovskej vztah mám i k Ústí, ale vůbec si ho nepamatuju. Ale jako do Litoměřic jezdím. Zrovna nedávno jsem tam byl, měli jsme po třiceti letech sraz se spolužáky ze základky. To bylo krásný. Tyhle srazy jsou vždycky dobrý.

To věřím. A v září tam můžete zajet znovu. Bude tam tradiční vinobraní a burčáček.
To se tam zajedu podívat. Třeba nás někdo pozve a budeme tam jako zlatej hřeb večera.