Viktore, jste první , kdo udělal český text k hitu We Are The World, který napsali pro celosvětovou benefiční akci v roce 1985 Michael Jackson spolu s Lionelem Ritchiem?
Ale ne, s humorem sobě vlastním už ho dřív napsal Karel Šíp. Trošku to posunul jinam… Já jsem rád, že se ten náš povedl. Když ho zpívám a dívám se do tváří žen, kterých se to týká nejvíc, jsem spokojen.

Vnímáte rakovinu prsu jako velký problém současnosti?
Vnímám. Problém je i v tom, že se týká stále mladších a mladších žen. Je to hrozné. Mám dceru z 1. manželství, v září jí bude 23 let, pak vychovávám šesti a půl letou Sofinku… Ženy mě obklopují, má maminka zaplať Pán Bůh tady ještě je. I ona už měla rakovinu, ale jiného typu; takže jsem tuto nemoc ve své rodině bohužel měl…

Písní We Are The World vyvrcholila v divadle v Ústí benefice Na podporu ženskosti. „Vzdáváme hold, dáváme sílu ženám, co okusily zklamání a ztrácej víru. Čistou lásku rád ti dám – a dík tvůj nečekám, přece každý z nás se rodí s tím, že tu není sám…“, zpíval jste s kolegy Poštou, Horváthem, Matušem… S jakými pocity jste text psal?
Já se prostě jen připojil někam nahoru a ten text „vypadl“ sám. Texty píšu od patnácti let a jsem moc šťastný, že se mi podařilo na tak slavnou věc, která je symbolem podpory a charity na celém světě, napsat slova pro naši věc. Pro projekt podpory žen s rakovinou prsu.

Je to také o pozitivní energii?
Ano, přesně. A jsem rád, že se to povedlo. Že můžeme my muži, podpořit nemocné ženy takovou energií. I proto asi text vznikl tak během hodiny.

A jaký je to pocit – zpívat ten song česky spolu s šesti muži na pódiu?
To je strašně krásná satisfakce. Ta energie, se kterou jsem to psal doma, se na jevišti zúročí, užívám si to. To poslání je silnější, když nás to zpívá víc. Věřím, že se podaří i zvěčnit tu píseň ve studiu.