Deczi: Mít pivovar, nehraju jazz

Vidět krátce po sobě slavného světového muzikanta se milovníkům jazzu nepodaří často. Snad na podzimním Mezinárodním Jazz and Blues festivalu, ale zjara je to unikát. Přesto tu trumpetista Laco Deczi (ročník 1938, Bernolákovo, Slovensko) byl nedávno – a nyní se vrací na pivní akci. Nešlo tedy nezeptat se ho, jak rád má pivo pěnivé…

Svůj skvělý smysl pro humor jste dokázal v TV pořadu Jana Krause. Odráží se i v muzice, nebo spíš „jen“ ve vztahu ke kolegům a publiku?

Život se nesmí brát úplně vážně, sám ho beru tak trošku jako srandu. Nelze ho vnímat smrtelně vážně, já ho beru jako statistiku: Když se sto lidí narodí, sto jich taky umře.

Děláte si vtípky navzájem v kapele?

Srandičky se mezi muzikanty dělají – tak to je vždy…

Japonec i syn

Můžete představit muzikanty, s nimiž vás uvidí 1. Pivní jarmark v Ústí? Jak dlouho se kterým hrajete?

Náš basista je Japonec Nob Kinukawa žijící dlouho v New Yorku – s ním hraju sedm let. Na piáno mám Briana Charette, ale on teď jel do New Yorku nahrávat desku za velký peníze, takže se mu sem moc nechtělo. Ale přijel Walter Fischbach, který se mnou hrával a zaskočil za něj velice dobře. No a svého syna Vajca, který mi hraje na bicí, znám od malička (smích). S bubny začal, když mu byly 4 roky.

Syn prý bere svoji hru jako profesi, podobně jako řemeslník svoji práci…

To jo – celý život to tak je.

Dostal se některý z těch hudebníků k vám neobvykle, náhodou?

Já jednou ve studiu viděl právě Noba Kinukawu. Dali jsme se do řeči, zahrál a já viděl, že je výborný. Muzikanti z Japonska bývají skvělí, jsou takoví čestní a čistí…

Jaké to bylo, hrát jazz českému prezidentovi Klausovi na Hradě?

Já Klause znal ještě když nebyl prezident a vím, že skutečně není snob. Že muziku skutečně cítí a poslouchá.
Dvakrát jsme mu hráli, jsou z toho 2 CD live. Ale myslím, že kdyby tam byl jako prezident Havel, tak na Hradě v životě hrát nebudeme. Ten k jazzu neměl vztah, pořád poslouchal nějaké rokenroly… Ale Klaus má rád jazz a proto se tam hraje.

Jaký byl ohlas Klause na koncert?

Udělal nám po něm takové sezení, bylo to výborný. Vážím si ho jako schopného člověka. Je to můj přítel, navíc umí jazyky. Strašně si u něj cením, že se nebojí. Že klidně pošle do pr*ele i Američany nebo Evropskou unii, že se s nima moc nepáře.

To je pravda. Je ale některý z našich politiků, který vám moc nesedí?

Není, vždyť já ty české politiky vůbec neznám! Já znám jenom Klause.

Řekněte – s jakými pocity zahrajete v Ústí na Pivním jarmarku?

Do Ústí se těšíme, vždyť právě tam – v Národním domě – jsem poznal svoji ženu. Dva roky už jsme manželé, je se mnou už ale celkem sedm let!

V USA? Hrozný pivo

Máte sám pivo rád?
Dřív jsem ho píval hodně, dnes už tolik ne. A asi nejvíc to z Plzně. V Americe ale pivo nepiju – tam je hrozný!

Co říkáte na to, že se probouzí k životu v Čechách pivovárky rodinného typu? Svědčí to o dobrém podnikatelském zázemí, či víc o nadšení?

Bude to tím zázemím. Ty lidi pořád něco vymýšlejí a dělají – a tak to má být. Já hrál i v Německu, tři roky jsem žil v Berlíně, ale stejně si myslím, že české pivo je nejlepší na světě. To německý je takový tvrdý, český ale měkký – žádný jiný ve světě na něj nemá!
Jen jedno pivo bylo dobré, to když jsme hráli v bavorském městě Hof kousek od českých hranic. Bylo podobný českému… I nejhorší české pivo je totiž stokrát lepší, než to nejlepší americké.

Chtěl byste mít pivovárek?

Chtěl, ale to už bych pak v životě nemohl hrát, protože to je strašná práce. Jsou to machři, kteří zasvětili celý život pivu a nemá se tam kdo z jiné branže cpát. My hráli v Plzni, za městem byl malej pivovárek bývalého sládka, vařil nepasterizovaný pivo. Na koncert tam přišlo 500 lidí, my tam pak s kapelou ty piva koštovali – a byly senzační.

Pivo o kterém mluvíte – Purkmistr – se i ústeckého Jarmarku v sobotu zúčastní. Takže se opět setkáte…

Tak na to se už moc těším, to je bezvadný!

Co myslíte – čím byste se dnes živil, nebýt slavným muzikantem?

(váhavě) Nevím, dělal bych asi něco, při čem se člověk moc nenadře. Třeba ve výtahu v hotelu nebo recepčního. Ten v noci spí a kouká se na televizi… Snažil bych se asi, aby nemusel nic dělat, protože jsem strašně línej (smích).

Hráč na klávesy Martin Kratochvíl s americkým kytaristou Tony Ackermannem a perkusionistou Musou Zangim nedávno vydali po nové CD. Zajímá vás český jazz, užíváte si ho? Koho z Česka máte nejradši?

Můj kamarád Zdeněk Fišer – říkáme mu Krysa – s tím jsem odjakživa hrál, je můj nejbližší přítel. Když tady někde hraju, tak většinou s ním.

Kecají do toho

Vás syn už dávno není ve věku, kdy jen musí poslouchat. Je to ale stejné v kapele? Je spíš rebel, díky kterému to v New York Celule jiskří?

V kapele je rebel každej, všichni do toho kecají… Každý říká „Já bych to udělal tak a tak…“ – ale tak to má být! Všichni to dělají proto, aby se kapela zlepšila.

Podílí se Vajco hodně na aranžích?

Něco mu napíšu, ale on mě s tím pošle do p…, – vymyslí 3 x lepší rytmus. Pak jsem ticho.

Vidíte se v něm, vnímáte ho jako svého následovníka?

Já ho ani neberu jako syna, ale jako člena kapely New York Celula. V ní jsme si rovnocenní – není dnes v ní jen jeden jediný výrazný sólista.

Prý máte rád jazzového trumpetistu Clifforda Browna. Myslíte si, že se dá jeho hudba a kompozice v jazzu v současnosti překonat?

Myslím, že těžko. On laťku posadil tak vysoko, že kdyby chtěl někdo u něj najít chybu, nenajde ji. Byl to génius.

Chvála Browna

A co si myslíte o tom, že v 50tých letech, kdy působil, mohl natočit tak kvalitní nahrávky?

Žasnu dodnes, to byla nejkvalitněji nahraná trumpeta vůbec. I přes to, že v té době bylo všechno analogové a nahrávalo se na jednoduchý lampový mikrofon. A hlavně – měl úžasně čistej tón.

Jak často koncertujete v Čechách?

Přijíždíme 2 x ročně do Evropy, do Čech, na Slovensko, do Německa, Rakouska, i v Polsku a Maďarsku už jsme byli. Teď jsme plánovali i Japonsko, ale to bohužel kvůli té velké živelné katastrofě padlo.

Radek Strnad
Hynek Verner