Výtvarnice Eva Vágnerová (roč. 1948) absolvovala sklářskou školu v Železném Brodě. Ve Valtířově na Ústecku žije 20 let, má originální výtvarný rukopis a bohatou škálu tvorby: od obrazů a koláží po artefakty z ručního papíru, tapisérie. Do textilu obléká dámy i panenky.

Už jako dítě

Její ilustrace už vyzdobily řadu knih. Mají osobitý styl, básnickou imaginaci. „Kreslila jsem ráda už jako dítě,“ svěřuje se. S vážnou tvorbou začala v dospělosti. Náměty si vybírá z přírody.

„Mám vyzkoušeno, že dobré je pouze to, co odpozoruji a přizpůsobím pak některé výtvarné technice,“ vysvětluje. „Maluji a kreslím, čím se dá. Ráda experimentuji,“ vyzradila. „Na drobné věci stačí tužtička. Čisté barvy mi poskytuje pastel, vzdušné akvarel,“ říká o své technice tvorby. „Velké plochy vytvářím sešíváním textilií,“ dodává ještě.

Představila se svými díly už na 25 výstavách, vystavovala mimo jiné v Chvalském zámku v Praze. Její kresby na ručním papíře byly k vidění v Dílně ručního papíru v Litoměřicích, s níž spolupracuje, a oděvy i hadrové panny představila na výstavě na zámku ve Velkém Březně.

Hledání v Senátu

Malby, šperky a módou se pochlubila v Klášterci nad Ohří, účastnila se i společné výstavy „Hledání“ v budově Senátu v Praze. Dvakrát se její díla objevila na výstavě v muzeu v Teplicích a v Děčíně.

V loňském roce měla úspěch počínaje samostatnou výstavou „Jémine Feminae II“ v Klášterci nad Ohří, dalších pět výstav uspořádala společně s dalšími výtvarnicemi. Jednou z nich byla expozice v krásně opravené faře ve Světci u Bíliny. Zde prostory od sklepů po půdu zaplnily výtvarnice plastikami, obrazy, grafikou, kolážemi, artefakty z ručního papíru, tapisériemi a oděvními modely.

Další velkou společnou výstavu zažila v bývalém jezuitském kostele v Litoměřicích.

Ilustrovala šest knih, kromě poslední sbírky veršů Táni Novákové i knížku Holokaust a Viděla jsem Anděla. „Karikatury jsem nikdy nezkoušela,“ vrtí ale hlavou. „I když ty v Ústeckém deníku se mi líbí,“ přiznala.

Oblíbených malířů má desítky, stovky. „Z ilustrátorů dětských knížek mě ovlivnili Zábranský, Svolinský, Trnka, Lhoták, Born i Jiřincová.“ Vliv poslední jmenované významné výtvarnice její kresby nezapřou.

Vystavovat společně

A jak hodnotí loňský rok? „Neměla jsem přehnané cíle, nechám se vést intuicí a bývám překvapená, kam mě zavede,“ říká skromně.“

A plány na letošní rok? „Chceme připravit společnou výstavu opět ve Světci, Klášterci, Šluknově, Litoměřicích i Ústí. A snad se nám podaří s Táňou Novákovou vydat knížku pro děti o kočkách,“ popisuje další plány.

Jejím krédem pak je: „Snažit se v tvorbě o nemožné,“ otevírá nám svoje srdce.

Zpracoval Arnošt Herman