Zpěvačka Bára Basiková je dnes jednou z hvězd popu, které podpoří 7. ročník benefiční módní přehlídky Krása pomáhá dětem v Severočeském divadle v Ústí. Vstupenky ještě jsou, ve 20.00 nás čeká pěkný zážitek. Nejlepší české modelky s dobrým srdcem, sbor Koťata i David Deyl to vše díky Miss sympatie 2002 Lence Kocmanové Taussigové, pořadatelce. Výtěžek akce získá Dětské odd. Masarykovy nemocnice.

Báro, je skoro noc, právě máte za sebou další představení slavné rockové opery Jesus Christ Superstar v divadle v Karlíně. Je to pořád ta síla jako kdysi?
Určitě, jinak bych v Ježíši nehrála. Zrovna dnes bylo nádherné představení, to se někdy stane, že v řadě těch krásných je jedno ještě krásnější. Že se zrodí taková konstelace a diváci jsou naladění. Dnes to bylo tak pěkné, že jsem až plakala a kluci se mi smáli.

Po kolikáté už jste v něm hrála? Počítáte si představení?
Nepočítám, ale jde to do stovek.

Vybaví se vám ještě i vaše premiéra v roli Máří Magdalény?
Bylo to 22. července 1994, na to datum nezapomenu, ale je to už trošku zastřené řadou let a řadou dalších muzikálových rolí. Tehdy to pro nás všechny byla novinka, nehráli jsme v divadle, ale měli svoje kapely. Říkali jsme si, že to bude zajímavá nová práce na letní prázdniny, nevěděli jsme, jak dlouho se bude Ježíš hrát. Ale že tam zůstaneme čtyři roky a že se z toho stane taková událost, takový fenomén to nikdo nečekal! A že následovala série dalších projektů, dalších muzikálových rolí, to je báječné když se na to člověk s odstupem let podívá.

Ještě loni touto dobou v Ježíši zpíval úžasný mladý zpěvák. Proč už dnes nezpívá?
To byl Michal Skořepa. Alternoval s Kamilem Střihavkou roli Ježíše, ale i když je milý a talentovaný, v té roli ještě nebyl tak přesvědčivý, vyzrálý pěvecky, herecky, ani lidsky. I vinou pana režiséra, který mu tu roli dobře nevysvětlil, v tom trochu tápal. Navíc je moc mladý, ještě do role Ježíše musí dozrát. Viděla jsem ho i v jiných rolích a byl výborný, ale mít za soupeře Kamila Střihavku je těžké pro každého kluka. Myslím, že na naší scéně není druhý takový zpěvák, který by tu roli zvládl jako Kamil.

Není v tomto muzikálový svět trochu krutý? Rychle dá slávu, ale rychle ji umí i vzít?
Krutý je obecně celý šoubyznys, to neplatí jen o muzikálu. Muzikálová produkce a obchod se zbraněmi jsou dnes stejně riskantní, stejně výnosné i stejně nebezpečné.

Jenže za muzikály dnes nikdo nekončí ve vězení.
Omyl. Bohužel i to se stává.

V Řecku jste si před časem zlomila kotník. Už je to v pořádku?
Stalo se to v červnu 2010, ale trvalé následky mám na celý život. Je to bolestivé, noha otéká a nemůžu nosit podpatky, ale taková tragédie to zase není. Noviny všechno zveličují a nafukují. V létě mě čeká operace, vyjmou mi šrouby z nohy a asi zase budu muset být na berlích. Prostě jsem se navždy rozloučila s podpatky a noha už zkrátka nebude tak dokonalá, jako byla. Ale s tím se musí člověk smířit.

Když jsme si povídali v roce 2010, měla jste před vydáním 3CD výběru hitů „Platinum Collection“, kolekce 56 písniček. Povedl se ten komplet podle vašich představ? Nebo byste na něm dnes něco měnila?
Neměnila, já si ho sestavila sama. Pečlivě jsem prošla svůj archiv a dala si na výběru záležet, aby byl pestrý a širokospektrální, aby dobře mapoval moji hodně roztříštěnou tvorbu, která je dost svérázná a všestranná. Chtěla jsem, aby na 3CD bylo od všeho něco a vyšlo to. Je to reprezentativní kolekce, stojím si za ní.

Čeká vás v Ústí 7. ročník benefice Krása pomáhá dětem. Jsou pro vás charitativní akce běžné?
Ano. Co jsem zpěvačkou, nevyhýbám se jim a když mám čas, pomůžu ráda komukoli, kdo mě o to požádá, když je to v mých časových možnostech. Myslím, že by to mělo být samozřejmostí pro každou známou osobu, aby své jméno propůjčila dobré věci. Snažím se pomáhat, jak je to možné, takže jsem samozřejmě kývla i na tuto akci, která má takovou tradici. Prohlížela jsem si materiály z předešlých ročníků a vidím, že má i výsledky, což je skvělé. Z každé přehlídky se podařilo vybrat peníze, které hned pomáhaly. Byly za ně nakoupeny přístroje do dětských nemocnic, těch není nikdy dost. Celkem je to přes 2 miliony Kč.

Dojmou vás takové akce? Máte tři děti, ženy pomoc vnímají poctivěji…
Ano, vnímám je dost citlivě. Zvlášť, když bývá součástí takové akce i setkání s nemocnými dětmi, návštěva kojeneckých ústavů či předávání darů konkrétním dětem… To mě vždy vezme za srdce a děkuju osudu, že mi nadělil tři zdravé děti. Že jsem pro ně nikdy zatím nepotřebovala speciální pomoc.

Co v Ústí zpíváte?
Bude-li mít pořadatelka Lenka Taussigová Kocmanová nějaká přání, ráda je splním. Jinak zvolím podle atmosféry večera písničky, které se tam budou hodit. Mám z čeho vybírat, určitě uslyšíte něco, co mají lidé rádi a na co se těší. Něco dost známého…

Čeká vás do prázdnin něco zásadního? Premiéra, křest, společenská událost…
Tak v první řadě maturita mých dcer Aničky a Marušky, to považuji za naprosto zásadní. Za důležitější než všechny desky a koncerty. Strašně jim držím palce, protože vím, jak jsem prožívala vlastní maturitu, jaké jsem měla nervy. Je to první velká životní zkouška zodpovědnosti. Když je vám dvacet, máte před sebou celý život a celý svět, stojíte na jeho prahu. Maturita je startovní čára, a tak bych jim přála, aby to pro ně byl úspěšný start. Budu to prožívat s nimi.

Vaše písničky poslouchám od 80. let, od skupiny Precedens přes Stromboli a další projekty, Gregorianu, vaši kapelu, muzikály… Vybavují se mi i titulky novin „Bára Basiková má holčičky, dvojčátka“ ale ony už to teď jsou maturantky. Vidíte i vy na nich, jak moc to letí?

Bohužel… Na dětech je to vidět vždy nejvíc, na sobě si to člověk uvědomí maximálně když slaví narozeniny… Na jednu stranu je krásné, že už děti dospěly, jsou samostatné a půjdou do světa, ale něco i jakoby končí. Už to nejsou moje malé holčičky, i když to pořád budou moje děti. Pořád se o ně budu bát, dál mi bude záležet na tom, jestli jsou zdravé…

A jak se vy, dříve rocková rebelka, těšíte na to, až jednou budete babičkou?
Myslím si, že na tohle si ještě chvíli počkám. Tak deset let… Moje holky jsou v tomto směru velmi rozumné.