Jako básník, který píše poezii na mobilním telefonu. Tak je známý pro někoho snad až kontroverzní autor Tomáš Tajchner z Ústí. Loni vydal třetí sbírku, útlý svazek „Slova, která nemám komu vrátit". Ta a básníkova první/ nová audiokniha „F 12.2 a E&J" načtená hercem Martinem Stránským, bude pokřtěna v úterý 22. května od 20.00 v Legends Rock Café v atriu ústeckého Magistrátu.

„Vždycky jsem si říkal, že by bylo super, kdyby ty moje knížky někdo namluvil. Možná pro lidi, ale hlavně jsem, přiznávám, myslel na sebe," je upřímný Tomáš Tajchner.

Jak tvrdí, když člověk píše báseň a opravdu na ní pracuje, je to jako když stojí u obrazu a neustále se trápí s jednou linkou. „No a když to potom někdo čte a autor si to může poslechnout, je to jakoby od toho obrazu poodstoupil a konečně si ho celý prohlédl," tvrdí.

Jak přišel právě na Martina Stránského? Našel si ho na obrazovce! Jednou večer ležel v posteli, dávali právě Dr. House, Tomáš zavřel oči a něco v něm prý řeklo: „Tak to je přesně ten typ hlasu, ve kterém je za tím krásným sarkasmem a nakřáplou ironií skryta ta čistá smutná něha, která mi často vede ruku, když píšu."

Tak si sehnal kontakt na Martina Stránského, který Dr. House dabuje, a poslal mu ty knížky, které jsou namluveny na audioknize s dotazem, zda by je neměl chuť namluvit.

„No a jemu to evidentně sedlo, tak jsme se nakonec potkali v Plzni ve studiu a Martin se do toho pustil. Musím říct, že mě hned první básní dokonale uzemnil, protože jí, stejně jako všechny ostatní, přečetl přesně tak, jak jsem ji psal," ohlíží se básník.

„Když byl u čtvrtý, něco ve mě řeklo: tak teď už můžu v klidu umřít. Perfektní! Tak jsem po čtyřech hodinách odjížděl s nahrávkou, kterou jsem si domů vezl jak poklad. „

Jenže to byl zatím jen začátek. Bylo ještě třeba dohrát zvuky a zmixovat nahrávku do finální podoby.

„Naštěstí jsem potkal další dva lidi, kteří mi neocenitelně pomohli Pavla Nepivodu a Jirku Pletánka. S Pavlem jsme si sedli a začali rychle na koleni psát hudbu, kterou by se moje básničky daly proložit. Vlastně jsme ji ještě donahrávali a dopisovali i ve studiu s Jirkou Pletánkem," chválí Tomáš spolupracovníky.

A hotovo? Ani náhodou! „Pak začala ta největší blbárna míchání hudby a slov. Nikdy bych nevěřil, že strávím 40 hodin jen tím, že budu upravovat mezery mezi básněmi. Naštěstí Jirka Pletánek pochopil, jak moc mi na tom záleží a když jsem pořád otravoval ´Tohle a támhleto je špatně´, stále mě podporoval, uklidňoval. Braly mě u toho radosti, smutky, vztek a hlavně nekonečná únava. A nakonec to dopadlo tak, že to už vůbec nedokážu poslouchat, takže jsem zase na suchu," vzpomíná. A na křest s živou hudbou Pavla Nepivody a s živým čtením Martina Stránského zve. „Takže už v úterý!"