49. Pianoforte těšilo publikum, kuriózní byl počet cen

K častým cenám za město Ústí, Ústecký kraj ale i partnery patřily i-pody, letos přibylo cen za špičkové provedení skladeb. Podle divačky Stanislavy Šmerdové byly ceny předány rychleji, ale byl to krásný večer.

Její muž, který soutěž před padesáti lety zakládal a pořadatelé jeho zásluhy vyzvedli, dodal: „Čekal bych ohlédnutí spíš za rok, při 50. ročníku. Tento večer je mimořádný úspěch nejen žáků, ale především kantorů. Záleží, jak žáka zaujmou, jejich role by měla být více připomenuta," prohlásil Václav Šmerda, zakladatel.

TÉMĚŘ PADESÁTILETÝ FENOMÉN

„Jsme rádi, že často uvádí koncert vítězů Pavel Ryjáček. K soutěži patří," pravil Marek Korbelyi, ředitel pořádající ZUŠ. „Virtuosi sleduji od roku 1980, měl jsme zde kamarády z tehdejší lidušky, moderují tu od konce 80. let," ohlédl se Ryjáček. „Aby zde takové klání trvalo téměř 50 let, to je fenomén. Další fenomén je, že je to klání v Ústí, kde je tradice v soutěžení v klasice výjimečná. Přečkala v 90. letech i těžké časy," řekl spíkr.

„Věřím, že velvyslankyně Číny bude Pianoforte propagovat i ve své zemi," řekl Korbelyi. „Překvapilo mě, že porota dala pět 1. cen ve IV. kategorii. Ale tvrdili mi, že ta kategorie byla vynikající."

„Soutěž byla náročná, ale pěkná," řekl Martin Chudada, vítěz IV. kategorie. „Užili jsme i to tu, syn Prokop chodí na klavír," pravili Jaromír a Dita Lickovi z Ústí. „Je to 21 let, co jsme tu soutěžil," ohlédl se Michal Mašek z Ústí. „Vítězka byla vynikající, zážitek. A soutěž měla perfektní organizace," dodal technik Pavel Holec.

Vítězka Sára: Hudbu zbožňuju

Nadšená. Citlivá. Moc šikovná. S porcí štěstí. Taková byla v pátek na klání 49. Virtuosi per musica di pianoforte Sára Smoliarová z Prahy, absolutní vítězka klavírní soutěže pro děti do patnácti let. Finále koncertu vítězů soutěže patřilo sympatické dívce. Poté odpovídala Deníku.

Chtěl jsem se ptát na trému, ale když vidím vaše nadšení…
Tréma byla, bez ní by to bylo špatné. Ale hlavně jsem se těšila, že si zahraju v krásném sále, tak jsem se spíš snažila trému nemít.

Jaký byl pocit, když to vyšlo?
Úžasnej. Hudbou bych se jednou ráda živila, mám teď pocit, jako bych se tím učila do budoucna. A fakt ten sál je tak nádherný. To, co je tam namalované nahoře a to zlato… Miluju to tam!

Kdo vás přivedl k hudbě?
Tatínek byl klarinetista, ale nešel s tím daleko. Když jsme chodili do bazénu, rodiče nevěděli, proč pořád pláču, když miluju koupání doma ve vaně. Pak zjistili, že tam nejsme ráda, že tam ději křičí a mě to bolí. Začali mě dávat do malých hudebních kroužků, já je moc prosila o první nástroj, toužila jsem hrát. První volba byla harfa nebo klavír, ale na harfu jsme měla moc malé ruce. Vyhrál klavír. Nevezmu si ho na cesty, ale miluju jeho měkký zvuk. Mám ráda i housle a cello, ale tyto nástroje mají víc ostrý zvuk.

Ovšem cello je hodně sexy…
To je. A říci, že jen klavír je nejlepší, to by nebyla pravda. Ale miluju ho.

Kdo je vás nejlepší učitel?
Má současná učitelka Irina Parker z Lotyšska, navíc tu byla letos vyhodnocena jako nejlepší pedagog. Byla mi vždy velký vzor, jsme ráda že mám šanci u ní studovat. Dost mě naučila.

Jaký máte v hudbě cíl?
Ráda dávám hudbu lidem, chci díky ní v sále předávat radost i ostatní emoce. Chci lidem pomáhat tím, že hraju.

Co byl dosud váš největší hudební zážitek?
(smích) Upřímně si myslím, že to byl dnešek. Bylo to úplně úžasné, dnes jsem si to tu strašně užila!