Jejich autorka Veronika Černucká má na to buňky, cit, ale nebudeme jí to říkat, ano? Aby nezpychla…

Autogramiádu „Tajemství sedmi ještěrek" (Moba, jaro 2012) má 9. června na Casanovských slavnostech Veronika Černucká. „Odehraje se od 9.00 do 11.00 v duchcovském knihkupectví U Zámku," zve rodačka z Teplic (roč. 1979). Absolvovala UJEP i praxi v Ústeckém deníku, dnes píše, je vdaná a podniká.

Podle prvních ohlasů se Tajemství sedmi ještěrek povedlo, i mě baví, gratuluji. Máte radost?
Mám. Těší mě, že jsem napsala plnokrevnou klasickou detektivku, která dost připomíná ty tradiční anglické: vraždí se v jednom domě, je víc mrtvých, podezřelí jsou příbuzní a známí, policie je hloupá, hází klacky pod nohy soukromé detektivce Taře.

Vtahujete do hry i čtenáře, že?
Ano.Oni musí hledat stopy a na konci je typická scéna, kdy Tara vysvětluje, kdo vraždil a proč. Jako bonus je tu pár point navíc, tajemství se odkrývají už během čtení nemusí se čekat až na konec. Mé povídky „Noc, kdy jsem měla zemřít zemřela" byly jiné: thrillerové, psychologické, se čtenářem jsem nehrála fair play. Zato u Tary každý čtenář vidí to, co ona, každý má šanci případ vyřešit.

Daří se jim to?
Zatím vím jen o dvou lidech, kteří si tipli vraha, ale neznali jeho motiv a vůbec netušili, která bije (smích). V Tajemství je hodně tajemství téměř každý nějaké skrývá.

Vybaví se vám ještě vaše první přečtená detektivka?
Bylo to v páté třídě, ta kniha Agathy Christie se jmenuje Vždyť je to hračka. Děsně jsem se bála, vraha samozřejmě neuhádla, ale řekla jsem si: No tedy, to je něco!

Chtěla jste psát už odmala?
Psát jsem chtěla vždycky, jen jsem začala novinařinou. Je to ideální příprava pro psaní novinář si nesmí dovolit být rozvláčný a nudný.

Máte v psaní vzory?
Vzory v literatuře nefungují, to by každý hned poznal. Ale Tara je klasická detektivka, takže čtenářům může připomínat Agathu Christie. V thrillerových záležitostech (viz. mé povídky) si vážím spíš Pattersona nebo Japrisota. Schopný spisovatel by měl přečíst všechno, co existuje, a z toho si pak vyzobat to dobré, co by se dalo použít. Agatha Christie má skvělé popisy, bezvadně vytváří atmosféru strachu. Ale její dialogy jsou dost slabé a špionážní romány jsou dost katastrofa. Škoda.

Kde se Tara vzala, jak vzniklo její jméno? Sám jsem jej kdysi použil ve své fantasy…
Tara je dejme tomu mladší slečna Marplová jen o hodně drsnější a má větší vyřídilku. A jméno? Potřebovala jsem nějaké ženské, neobvyklé, krátké a muselo končit na a, abych ho dobře skloňovala. To „r" zní tvrdě a dvě áčka za sebou mají něco do sebe. Jednoduché, zapamatovatelné, a (když pominu vaši fantasy) tak i originální.

Nepromítá autor do svého hrdiny i něco, co jemu samotnému chybí? Není psaní trošku také o snech, ideálních představách?
Já se spíš snažila do Tary promítnout sny čtenářů. Ona je z rodu Sherlocka Holmese a Perryho Masona: krásná, inteligentní, bohatá. Může si dovolit říkat vše na rovinu, mohla by se českým čtenářům líbit a vidíte, zase kalkul! Ze mě má jen to, že je blond, drzá a menší. A ano, přiznávám: Tara a paní autorka si dělají legraci z policie. Což je ovšem věc, kterou čtenáři vítají. Argumentuji tím, že tohle do klasické detektivky patří. Tara je holt ženská, která to za své čtenáře natře všem úředníkům.

Mají postavy či jejich jména předobraz? A někteří spisovatelé, když píší, ještě nevědí, jak vše dopadne; oživí pár postav a ty pak někam jdou. Co vy?
Je to vymyšlený příběh od a do zet. Neberu to tak, že by ty postavy byly mé děti nebo kamarádi. Tedy jim ani nevdechnu život a nenechávám je jít vlastní cestou vznikly jen kvůli této detektivce.

Cítí to čtenáři stejně?
Pár lidí mi řeklo, že působí věrohodně, že jsou to jistě skuteční lidé. Ale opravdu ne. Nerada bych, aby na mě někdo „naběhl" či mě žaloval.

Ve starých detektivkách z Anglie byla vražda staršího gentlemana nutná, ale vražda ženy či dítěte něco nemyslitelného. Jaké je zabít holčičku, svědkyni?
Vražda hodné postavy čtenáře víc zasáhne…

Jste při psaní rychlá?
Asi naštvu autory, kteří píší knížku rok, dva, ale detektivka se dá zvládnout do měsíce. Tajemství jsem psala asi 14 dní, což bych ale asi neměla prozrazovat (smích).

Co plánujete?
V polovině července vyjde v trafikách má brožovaná knížka Půlnoční rekviem. Je poloviční, psala jsem ji na zakázku Moby. Tara je zatím jen jedna a je v románu z českého prostředí. Druhá Tara jde do soutěže a třetí dopisuji. Vydání čekají mé drsnější povídky s masovými vrahy, popravami, agenty FBI…

Připadá mi, jako byste se nemohla rozhodnout, zda české či cizí prostředí…
Tvrdím, že české prostředí autora svazuje: nemáme trest smrti, nefungují tu poroty. Takže si v Taře musím ohlídat, aby mi vše sedělo. Ale neřeším, jestli je policajt komisař či inspektor… Podle mě čtenáři nezkoumají, napíšete-li státní zástupce či prokurátor. Chtějí pořádnou záhadu, klíče k řešení a na konci chtějí být šokovaní, že to mohli vyřešit sami. Navíc jim dávám humor a cynické průpovídky.