Činoherák se ohlíží za sezonou. A otevírá novou

Jiří Trnka to nemá snadné. V Děčíně řídí kamenné divadlo, klub Le Garage Noire i kino Sněžník, v Ústí je už druhou sezonu v Činoherním studiu. Máme tak v krajské metropoli toho nejlepšího, koho mít můžeme, ale také se tu potvrzuje heslo „některá provizoria bývají trvalá".

Pro Ústí je to jednoznačná výhra. Získalo tak šéfa pro kultovní scénu a má osobitého režiséra i herce v jedné osobě. Kdo viděl Kafkův Zámek či Jindřicha VI. od Shakespeara, ví, o čem píši.

ZOO JE VÝKLADNÍ SKŘÍŇ

Jiří, jste spokojen s uplynulou sezonou? Můžeme to vzít od Dětí ze stanice Zoo?
Prvních pět premiér sezony byl nad očekávání skvělý výkon. To proto, že jsme startovali v červenci jako příspěvková organizace a v tu chvíli jsme neměli hotový žádný dramaturgický plán. Nakonec je z toho pět krásných titulů, sám jsem hlavně rád za My děti ze stanice Zoo, ta inscenace je pořád vyprodaná a chtějí ji po nás jiná divadla na zájezdy. To se povedlo velmi. A jsem hrozně rád za Malého prince. U něj bylo hned od začátku jasné, že to bude další skvělé představení, výkladní skříň Činoherního studia i náš vývozní artikl.

A jak vnímáte koprodukční představení Sirotci, které hrajete na zkušebně?
I za to jsem hrozně rád, ale na zkušebně je proto, že je to komorní drama. Je to vynikající inscenace, ze které mrazí. Je silná.

Jak vnímáte pro Činoherák netypickou crazy krimi komedii Hrůza v Brně od Arnošta Goldflama? Je hra, na jejíž premiéře autor nebyl, váš šálek kávy?
Musím se tu teď přiznat, že není. Tento styl humoru právě nevyhledávám, ale svého diváka si určitě i v Ústí tato hra našla. A Misantrop, byť to bylo bolestivé zkoušení, si myslím, že ten výsledek je velice slušný. Vznikla tu moderní inscenace pro mladý lidi, která jim zpřístupní klasiku. Jsem s tím velmi spokojený.

Můžeme tedy podzim lehce shrnout?
Kdybych ho měl hodnotit sám za sebe, tak já hodnotím ten podzim jako zázračný půlrok.

ZÁVIDÍ MI DVA PLATY

Jak vás pohltilo šéfování Činoherního studia?
Pokud mohu tiskem teď vzkázat něco závistivcům, kteří mi závidí dva platy, tak já pracuju šestnáct hodin denně a nemám víkendy. Tak takhle to je.

A jak vás to pohltilo jako osobnost, umělecky?
Mě Činoherní studio baví, vždy mě bavilo. Ale jsem tu v roli ředitele, který má jiné úkoly než umělecké. I když kdyby mě to nebavilo, asi bych to nedělal.

Pojďme na druhou polovinu loňské sezony Činoheráku…
Po lebce z Connemary, kterou dělal člen našeho souboru Honza Jankovský, přišel téměř po roce Filip Nuckolls, který se vrátil ze svých různých hostování a dohodli jsme se, že udělá představení pro rodiče s dětmi, titul Děti z Bullerbynu. Ohledně dramatizace to ani nemohlo být jinak, ani ohledně práv, ale nakonec jsme vše se ctí ustáli. Filip tu s polovinou hostů a polovinou členů souboru nazkoušel představení, které má přesně ten potenciál zaujmout. Tak jak mohlo být mírně rozpačité na premiéře, tak každou další reprízou roste. A třeba Achab tu podává jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec, jaké jsem viděl. Samozřejmě tu skvěle hostuje Maja Štípková, která shodou okolností byla v tu dobu oceněna Thálií. Takže se to všechno pěkně sešlo.

DĚDICTVÍ Z HRANIČÁŘE

Jakou radost vám dělá Lebka z Connemary?
Ta už byla v plánu původního divadla, my minulou sezonu udělali dva tituly, které jsme neměli v plánu, jsou dědictvím z Hraničáře. To byla vedle Lebky i Hrůza v Brně. Nám na přelomu roku vypadl titul a já šel za Honzou Jankovským a prosil ho, ať udělá Lebku. On se toho chopil, obsadil to v podstatě naším souborem, jen neměl hrobníka. Chtěl Leoše Nohu, ale toho nepustili ze Zábradlí. Nakonec si vzpomněl na Ctirada Götze, což byla šťastná volba, hraje to báječně. Myslím, že je to pekelně povedená drsná věc. Na základě Lebky jsem přemlouval Karla Tománka, ať nám jde vypomoct jako dramaturg. Přišel a volá mi: „Já myslel, že takové divadlo se snad už ani nedělá." Lebka z Connemary je pro nás velice cenná v tom, že to v ní mladí kluci parádně vystřihli. Tím jsou v tomhle souboru v téhle pozici strašně důležití.

Jak je pro vás důležitý Ledový hrot?
Hodně. Ukazuje totiž, že se nebojíme ani vážných intelektuálních titulů.

Ale pěkně posazených…
No právě. Je to pěkně udělaná inscenace, se kterou jsme byli i na festivalu evropských regionů a sklidili jsme tam velký úspěch a ohlas. My od začátku věděli, že to není špíl, který může být vyprodaný pořád, ale zároveň tím říkáme, že se takových věcí nebojíme. To je důležitý, podobně jako byl Kopanec. S takovými kusy se jezdí na festivaly, reprezentují divadlo.

…a vyšlo báječné obsazení.
To ano. A na základě toho zkoušení k nám přišla Erika Stárková.

A jak vnímáte svou roli Glostra v dramatu Jindřicha VI.? Je „jediný spravedlivý"?
Není, poctivej a spravedlivej je i král. Jenže ten je trochu posera, kdežto Gloster jako jeho poručník, lord protektor, takový není. On je fakt rytíř a válečník, a stojí v cestě ostatním tím, že chrání krále, stojí v cestě moci. Lord Gloster je historická postava, opravdu ho uškrtili. Tak to napsal i Shakespeare, a když ho zavraždí, začíná Válka růží. Už nemá kdo chránit krále

JINDŘICH VI. JE CENNÝ

Jak cenný je Jindřich VI. pro toto divadlo?
Celá ta trilogie je, myslím si, obrovsky cenná. Jen ji doceníme až se třetím dílem. Jednička byl punk a nikdo nevěděl, jestli to nebude poslední představení celého divadla. I tak to mohlo dopadnout.

I v tom jste protektor!?
(smích) Přeneseně. Jsme první divadlo v Česku, které Jindřicha VI. uvedlo. Nikdy nikdo ho nedělal ani díl.

Co na to říká Martin Hilský?
Nevím, já s ním o tom nemluvil. Ta hra má spoustu postav, ale to, jak ji pro nás upravil Vladimír Čepek, je naprosto unikátní. Zhustil to na podstatu věci, umožnil Jindřicha VI. zahrát v našem obsazení. Díky tomu se už jednička povedla tak lehce, s humorem, třeba střední školy to ohromně bavilo. Je to jiný pohled na Johanku z Arcu a na Stoletou válku, na historii. Oni na to koukali a pak jsme dostali děkovný dopisy středoškoláků, kterým se to hodně líbilo. A s tím jsme šli i do té dvojky. Jen mě trochu Filip překvapil, když řekl, že to chce hrát v kostele. Ale zařídili jsme to a jsme vděční církvím, bez nich by Jindřich VI. v kostele nebyl. Druhá věc bylo dostat záštitu britské velvyslankyně. A chvíli to vypadalo, že i přijede, jenomže do toho „vlítnul" brexit a myslím, že pak měla zcela jiné starosti. Ale tím nevylučuju, že nepřijede příští rok, až budeme mít kompletní trilogii.

START JE V ÚTERÝ

Činoherní studio vstupuje do 45. sezony s podtitulem „…až za hrob". První důvod je nezpochyb-nitelný „genius loci" divadla, který zpět přitahuje výrazné umělecké osobnosti, jež tvořily některou z historických ér Činoheráku.

Druhým je motto „…až za hrob," které propojuje jednotlivé premiérové tituly. A heslo je i poctou pro filozofii scény, která navzdory peripetiím stojí a bude stát na Střekově.

45. sezona začne v úterý na tamtéž. Krom vernisáže k výstavě o historii divadla nabídne odraz ústecké scény ve filmu i hudbě.

V divadelním Obejváku budou promítány filmy s výraznými osobnostmi divadla (Straka v hrsti r. Juraj Herz), Záblesky chladné neděle (r. Ivan Pokorný)), na divadelním sále vystoupí hudební interpreti, jejichž členové jsou či byli součástí Činoherního studia (Nauzea Orchestra, Tereza Volánková, Lidoví léčitelé nebo Gambrz Reprs).