Legendární pěvkyně žijící v zahraničí, konkrétně v Drážďanech, umí překvapit. Ale také dojmout, rozesmáti zaujmout, a především nadchnout. Což také předvedla Dagmar Pecková ústeckému publiku. V krajském městě na severu Čech vystoupila vůbec poprvé. „V Ústí jsem prozatím ještě nezpívala, to proto, že mě sem zatím nikdo nepozval," uvedla extravagantní diva.
Její koncert byl ještě neobvyklý tím, že zpívala se Spirituál kvintetem. „Spolupracujeme spolu od října 2015, kdy jsem vystupovala na jejich pěti koncertech v Lucerně k 55. výročí založení skupiny. Všechny byly vyprodané. Byla jsem oslovena jako zvláštní host a vzhledem k tomu, že mne jejich hudba doprovází od dětství, ráda jsem přijala. Z nahrávek zná tuto skupinu celá země, navíc jsem si řekla: I legendární americká sopranistka Jessye Norman zpívala spirituály."
Vnímáte fakt, že Kvintet je starší než legendární britští Rolling Stones?
Až tak to nesleduji, ale vím, že je strašně starý a že ho od začátku vede Zdeněk Tichota. Letos už celých šestapadesát let – to je obdivuhodné. Navíc si Spirituál zachoval svoji tvář, svůj styl. Nic moc se tam nemění a myslím, že to je tak v pořádku.
Dává Spirituál kvintet vaší hudbě jiný rozměr?
Tak to samozřejmě. Když jsem v Ústí na koncertě zpívala Carmen, můžeme to brát tak trochu jako gag. Je to totiž zpívané jako sbor na tak trochu folkový způsob, nedá se to brát moc vážně. Ale myslím, že to je taky způsob sdělení.
„Nakopává" vás to?
Nakopává mě jejich úžasná vitalita, úžasné přátelství, které uvnitř kapely funguje. Jsem šťastná, že jsem to mohla zažít, v operním světě si takové přátelství moc neužijete.
Natočíte spolu také album?
O tom se zatím nemluvilo. Mám teď v plánu jiné věci, natočila jsem desku „Wanted" a na jaře startuje v Lucerně jako velká kabaretní revue na hudbu Kurta Weilla. Potom mám v plánu Mahlerovu Píseň o zemi, je to je jedna z mála věcí, kterou jsem ještě z Mahlera netočila. Kam povedou moje další kroky, to ještě nevím.
Máte Weilla hodně ráda, že?
Ano, už rok a půl se soustředím na tuto dobu, na jeho hudbu z konce 20. let minulého století. Tehdy Weill tvořil s Bertholdem Brechtem největší společná díla, ale začátkem 30. let musel opustit Německo přes Francii, kde opět skládal úžasné šansony. Pak odešel do Ameriky, kde dal základ muzikálu. Všude, kde se mihl, ho měli za vlastního skladatele. Já si oblíbila jeho šansony, jsou nádherné. Věřím, že z toho s bratry Cabany v dubnu 2017 uděláme v pražské Lucerně úžasnou divadelní show.
Weillova hudba je pro show jako stvořená. Zpívají ji Nick Cave, Marianne Faithfull i Marilyn Manson, vnímáte to? Nebo se tím nechcete nechat ovlivnit?
Vnímám. Sehnala jsem si veškerá dostupná videa i nahrávky od lidí, kteří se Weillem zabývali, včetně Stinga či Terezy Stratas i dalších lidí z opery, kteří se Weillem zabývali. Udělala jsem si na to vlastní názor, který jsem vtiskla na své cédéčko.
Čeká vás pár vystoupení v Lucerně. Zúročíte tak celou tuto práci?
Pár? Bude to sedmnáct dubnových představení, někdy i dvakrát denně! Potom se uvidí, možná že to zopakujeme i na podzim. Rozhodně počítáme, že představení vyvezeme i ven.
Jak se vám líbí překládání Weilla do češtiny?
Špatně. Má osobité kouzlo v němčině, užívá určité výrazy, špatně se překládá. Pan Suchý přeložil Mackie Messera skvěle, ale je to poezie Suchého a s Brechtem nemá moc společného. Ten překlad ctím, ale neodpovídá skutečnosti. Jsem vždy pro to, aby se muzika zpívala v řeči, ve které byla složena.
Zazpíváte Weilla i se Spirituál kvintetem?
To ne, na tento projekt jsem vybrala jiné muzikanty. Dirigovat bude Jan Kučera, trochu operní dirigent i úžasný jazzman – klavírista. Dokonce bude i zpívat. Potom vystoupí Epoque Orchestra, tedy Eppoque Kvartet a Jazz Band Mirka Hloucala.
To musí být velká radost!
Je. Ale zajímavý je, že když se řekne Weill, dost lidí tu netuší, že je to Mackie Messer, že to je Surabaya Johnny od Hegerové a Barbara Sound, kterou zpívala Hegerová i Kačírková… Weill sice tak neznámý není, ale tím, že ho sem přivedu jako větší celek, udělám něco pro své svědomí a popostrčím tak lidi dál.
Právě dnes je silvestr, jak ho budete slavit?
Můj silvestr bude úplně normální, potřebuji si odpočinout. Dám si nohy na stůl, budu doma a nikdo mě k ničemu nedonutí. Ale myslím, že můj styl zpívání i vnímání muziky, ale i to, co interpretuji, by nikoho nenapadlo, aby si mě pozval na silvestra.
Přesto se však chystáte na kabaret do Lucerny…
To ano, ale až příští rok v dubnu.
A nemohlo by se to pak posunout na silvestra?
To uvidíme, podle toho, jak to producent pojme, jak se s tím popereme s Cabany. Nechceme, aby to bylo povrchně vtipný. Humor ano, ale aby každá píseň dala poselství. Chci, aby to bylo poctivý a šlo to pod kůži.
Má to vyznít podobně jako vaše minulá deska?
Hříšnice? Ta šla pod kůži, myslím, hodně. Tu velké procento lidí ani moc nevzalo. Naservírovala jsem jim totiž úplně neznámé árie, ale já chtěla, aby díky mě poznali něco nového. Ale ona se taky trošku posunula doba, lidi ani moc nechtějí poučování a posouvání jinam. Většina se chce jen bavit.
Bude těžké hledat a najít kompromis?
Já myslím, že Weillem jsem ten kompromis našla.