Toto připomenutí od Martina Kratochvíla mi přistálo v počítači v neděli: „Všem příznivcům kapely Jazz Q sděluji, že dokumentární film Petra Kaňky o 50ti letech kapely a jejím současném životě bude k vidění 3. června na ČT art ve 21.40."

Potěšilo mě to. Myslel jsem si totiž, že už dokument v televizi byl v květnu. Při letošním koncertě Jazz Q v Národním domě v Ústí jsem totiž s Kratochvílem točil k výročnímu filmu rozhovor, pak už Martin nedal vědět, kdy se snímek na ČT art objeví. Tedy až nyní. 'A zde je naše povídání…

Viděl stovky videí

Martine, bylo těžké do pořadu o délce necelé hodiny dostat celou historii i současnost Jazz Q?
Dost těžké. Ale já mám ty archivy doma docela dobře vedené, jsou obsažné. Já ten film nerežíroval sám, režii měl Petr Kaňka, který mě do toho tak trošku navezl. Já si říkal, že mám ještě život před sebou, že se ještě s filmem může počkat. Ale on se probral stovkami hodin amatérských i profesionálnějších videí a fotek… Bylo to těžký, já bych to sám neuměl, protože je vždy těžké něco vyhodit. On tam něco dal a něco ne, ale myslím, že film je koukatelnej, že má spád, byť nemá mluvený komentář. Ale je z toho jasné, co se tam děje.

Máte sice doma spoustu archivních záběrů, ale soudím, že jen s nimi jste si nevystačil. Kde všude jste ještě pátrali?
Taky jsem navštívil archiv StB, to byla novinka, kterou jsem k dispozici dlouho neměl. A tam jsem si na sebe vzal spis, to je vlastně taková kronika kapely… Je tam, kdo na nás chodil práskat…Bylo zajímavé se v materiálech StB dočíst, kdo kde v jakém městě koho špicloval. Byly tam natočené třeba telefonní hovory, prostě docela zajímavé věci. Já jsem čekal, že kdo se moc ptá, moc se tam dozví. A že tam třeba i zjistím, že mě někteří moji kamarádi „práskali", ale to jsem se tam naštěstí nedočetl. Takže i pořadatelé, kteří byli v té době ohroženější než my, zůstali v pohodě a udání šla od magorů místních.

Co dalšího ve filmu uvidíme?
Je tam natočená celá naše jedna šňůra, co muzikanti dělají před koncertem a po něm. Je tam samozřejmě spousta muziky, moc starých televizních archivů z roku 1970, 1972, je tam Televizní klub mladých (TKM pozn. autora) a jsou tam všichni, kteří s námi hráli a přišli nám pogratulovat do pražské Malostranské besedy, kde jsme dělali oslavu. Byla tam třeba Jana Kratochvílová, Luboš Andršt, prostě spousta lidí… Tak se, myslím, máte na co těšit.

Jak daleko je dotažený ten film? Nejsou v něm i některé věci, vaše hudební skladby, které nejsou ještě ani na desce?
Jsou, dobrá otázka. Je tam natáčení s Miroslavem Vitoušem, točili jsme spolu filmovou hudbu k mému novému TV seriálu České himalájské dobrodružství II. Z toho natáčení, protože Miroslav Vitouš s každým nehraje, jsme natáčeli i ve studiu na kamery.

Někdo se zbláznil?
A vlastně poslední záběr je taková hodně otevřená sekvence, kde je tato hudba, která se jmenuje No jazz. V ní je všechno dovoleno. Je to taková zvláštní muzika, kterou byste asi od nás nečekali. Nejsem si jistý, jestli si lidi nebudou myslet, že jsme se zbláznili (smích).