Robert Moucha, Tomáš Linka, Antonín Kny. Tři z mnoha. Z mnoha, kteří jsou spojeni doslova pupeční šňůrou se skupinou Fešáci. S nimi si povídáme o zdraví, o emigraci, ale hlavně o Fešácích.

Blíží se další milník této nesmrtelné kapely. V úterý 19. prosince se v ústeckém Domě kultury uskuteční výroční koncert Fešáků. Je jim padesát!

Pánové, kdo vymyslel název Fešáci? Přece jen zpočátku to byl název Greenes, pak Bluegrass Hoppers. A až v roce 1974 se objevil název Fešáci.
Robert Moucha: Název vymyslel Pavel Brümer (bývalý banjista a zpěvák – pozn. aut.). Tehdejší název Bluegrass Hoppers nebyl moc český, tak nás nevysílali v rozhlase. Brümer přišel s tím, že se budeme jmenovat Fešáci – Bluegrass hoppers, pak zůstali jen Fešáci. Brümer to vymyslel jednoho rána, kdy se na sebe po těžkém mejdanu podíval do zrcadla a říkal: Kurňa, to jsem ale fešák. A najednou to tady bylo. Název se nám od začátku líbil. Je pravda, že tenkrát jsme ještě fešáci byli, dneska je to trochu zavádějící název.

Fešáci.Zdroj: Deník / Hejduk Zdeněk

Většinou jste byli chlapská parta, lezli jste si na nervy? Hádali se?
Moucha: Občas jo.

Byly to hádky o názorech na politiku, na ženy nebo o muzice?
Moucha: Hádali jsme se hlavně kvůli muzice a hodně v kapelním baru. Když někdo někoho urazil, dostal facku. Nikdy to ale nepřešlo do osobní roviny.

Byl nějaký kapelový prudič?
Moucha: Ano, Pavel Brümer. On vždycky na pódiu něco nenápadně prohodil ve smyslu: Tak co zase dneska pohnojíš?

Mělo to jaký efekt?
Moucha: Mělo. Šponunk. On moc dobře věděl, jak na nás. Ale běda, když se někdo dotkl jeho. To se pořádně naštval.

Kny: Já si třeba koupil růžovou kytaru. A on pořád dokola: „Hraje dobře ten kytarista, ale ta barva!“

Linka: A jak to dopadlo. Tonda si vzal šmirgl, kytaru ošmirgloval a nalakoval bezbarvým lakem.

Kny: Naštval jsem se a chtěl mít klid. Jenže ta kytara ztratila zvuk. Později jsem ji prodal.

Jaký byl Michal Tučný?

Linka: Druhý takový člověk se nenarodí. Byla s ním sranda. Všichni vědí, že měl rád alkohol. Když ho ale bylo moc, bylo zle. Ale když lehce, byla s ním velká sranda.

Moucha: Byla s ním sranda, zvláště večer po představení. A já, celou dobu, co jsem byl u Fešáků, jsem s ním spal na pokoji. Nikdo jiný s ním nevydržel, protože Michal strašně chrápal. U Petra Novotného jsem byl hromosvod já, hodně jsem toho schytal. Pak vše uváděl Honza Turek a jeho hromosvodem se stal Fanda Pátek. Osolit, opepřit, ogrilovat, na tom to všechno bylo postavené, diváci to očekávali.

Antoníne, vy jste přišel do rozjetého vlaku jako benjamínek, musel jste si taky užít své?
Kny: Já věděl, do čeho jdu, ale jako benjamínek to stejně bylo: Přines! Podej! Dojdi! Každý si ze mne dělal legraci, ale já si toho vlastně vážil. Byla to muzika mého srdce, můj život.

Fešáci.Zdroj: Deník / Strnad Radek

Na který okamžik výročního koncertu se těšíte nejvíce?
Kny: Až to skončí a budu vědět, že nikdo neumřel. Až budu v noci odcházet s futrálem, nikomu se nic nestane, lidi odcházej spokojení a že stihnou ještě metro.

Kdy zažíváte na pódiu největší euforii?
Moucha: Myslel jsem si, že ze mne někdy ta tréma spadne. Jenže se to nestalo. Mám ji furt. Nejlepší okamžik? Asi když skončí písnička a já cítím, že měla úspěch. To je pro mne asi největší zadostiučinění. Já jsem celoživotní trémista, takže pořád čekám na ten úspěch na konci písničky.

Linka: Taky nejsem příliš otrlý, i když hraji desetiletí. Ten červíček tam často hlodá. Když se muzikant přehmátne, prdlajs se stane. Ale zpěvák zapomenout text? To je průšvih. Navíc já nejsem jako Jindra Malík, který zapomene, něco tam zahaleká a divák si myslí, že to tak má být. Já zaváhám a jsem úplně vykolejený.

Hráli jste spolu nespočetněkrát. Ještě trénujete?
Kny: Jasně. Máme v repertoáru na 250 písní. Ty starší, ale i nové. I den před koncertem si musíme na ně vzpomenout. Musíme se sejít, oživit si je. Naše písně nejsou obyčejné klasické tříakordovky, ale některé jsou poměrně složité. A víte, co je největší paradox?

Copak?
Kny: Že nejoblíbenější je ta nejjednodušší a zároveň nejblbější.

Myslíte Lojzu a Lízu?
Kny: Ano. Bereme to jako srandu.

U Fešáků byl i Ústečan J. A. NáhlovskýČeská country skupina vznikla v roce 1967 pod názvem Greenes. Založili ji Pavel Brümer, Karel Poláček (od skupiny odešel) a Jan Turek. Později se skupina přejmenovala na Bluegrass Hoppers. V roce 1974 po příchodu Petra Novotného, Tomáše Linky, Michala Tučného a manažera Oskara Hahna skupina změnila jméno na Fešáci. Ve skupině se vystřídala celá řada zpěváků, hudebníků i moderátorů – např. Michal Tučný, Jindřich Šťáhlavský, moderátor Petr Novotný nebo bavičská dvojice Josef Mladý – Josef Alois Náhlovský.