S přáteli se oba loučili už v sobotu 20. června, ale jak zdůrazňují, na severu nekončí. „Minimálně jednoho Shakespeara ročně si tu chceme udělat," slibuje dnes Filip Nuckolls, režisér až punkově syrové novinky. Její dnešní premiéra je vyprodaná, lístky na zítřejší 1. reprízu ovšem zatím ještě jsou.

Klasikův Jindřich VI. je rozsáhlé dílo. Jaký příběh vyprávíte?
Režisér Nuckolls: Jindřich VI. má i druhý díl, ten uvedeme za rok a třetí rok poté. Na začátku příběhu je Anglie po smrti Jindřicha V. (1423) v nestabilní poloze. Jindřich VI. (hraje ho Lukáš Černoch), následník trůnu, je mladý (má 9 měsíců), o jeho poručnictví, a tedy o trůn, usilují dva správci království: vévoda z Glosteru (Jiří Trnka) a biskup z Winchesteru (Jiří Maryško).
Zároveň ve Francii ještě Angličané bojují ve Stoleté válce a Jana z Arku i kvůli destabilizaci v Anglii vítězí, zahání Angličany. V domácí politice sledujeme korunovaci Jindřicha VI. a jeho vstup na trůn. Ale ztrácí, co se dá. Rozjíždí se i Válka růží mezi hrabětem ze Sommersetu (Kryštof Rimský) a vévodou z Yorku (Jan Janovský). První díl končí smrtí Johanky z Arku a svatbou Jindřicha VI. s Markétou z Anjou. Ta, jak znalci anglické historie vědí, předvede ve vnitrostátní politice „slušný peklo". Dožene Anglii do občanské války, což uvidíme ve 2. díle ze rok.

Proč inscenujete jen první díl?
Dramaturg Čepek: Tři Shakespearovy díly by vydaly na devět deset hodin. Původně jsme zvažovali, že dáme jen jeden z dílů, ale nakonec nám všechny tři přišly tak zajímavé, že jsme se je rozhodli inscenovat všechny. Za prvé je první díl zajímavý v tom, že je to řekněme Válka o trůny; ve hře jsou trůny francouzský i anglický a okolo politika jako ve Hře o trůny.

Tři díly, to už je skoro hollywoodský přístup. Pán prstenů jedna až tři, stejně tak Hobit…
Nuckolls: On to tak Shakespeare napsal a my s Vladimírem pokračujeme v tom, co jsme si řekli. Že budeme dělat od začátku do konce všechny jeho hry. První byli Dva páni z Verony, pak Zkrocení zlé ženy a teď díly Jindřicha VI., které psal na přeskáčku. Druhý, třetí a nakonec první díl.
Je to velká epopej, totiž jeden ze Shakespearových pilířů jsou anglické historické hry kolem války dvou růží. V ní je Jindřich VI. na začátku a Richard III. na konci.

Jak se těšíte na reakce publika, na to, jak jste zparodovali francouzské postavy v čele s Janou z Arku? Je to tak věrohodné?
Když člověk studuje přístup Shakespeara k historii a překlad Martina Hilského, zjistí, že William Shakespeare si dělá z Francouzů srandu. Francouzi v jeho podání je jako když my se díváme na nacisty nebo na ruské vojáky. Děláme si z nich trochu legraci, nezobrazujeme je úplně věrohodně. Pokud se shodla celá Evropa na tom, že má být svatořečena Johanka z Arku, tak rozhodně ne Angličané. Z jejich pohledu to byla čarodějnice, lžisvětice, která dala Anglii pořádně zabrat. A stála ve Francii spoustu životů. Už sama ta postava je v textu strašně „přepálená" a patetická, mluví jinak než mluvily shakespearovské postavy. A jestli si z ní Shakespeare dělá trošku legraci, tak i my. A to i různým používáním slov tak, jak je to napsáno.

Co se týče hlavních postav, nepřehrává Johanka v prvním díle samotného Jindřicha VI.?
Ta trilogie se jmenuje Jindřich VI. proto, že je zasazena do časů tohoto krále. Ale v prvním dílu vidíme jen jeho zrod. Takže i když je to titulní postava, má nejmíň textu a nejméně se tu vyskytuje. A skutečně hlavní dva protagonisti jsou Johanka z Arku a anglický vojevůdce Talbot (Jan Plouhar). A oba dva taky v tom textu naleznou smrt.

Kdo je nositelem komiky v Jindřichovi VI.?
Nuckolls: V něm se nevyskytují postavy jako ve Dvou pánech z Verony, Poříz nebo Obříz. Tady ta komika je spíš v tom, že si dělá legraci z jednoho etnika. Říkají, že to jsou „žabožrouti". Ale známe taky pár her, kde je to obráceně.
Čepek: V tomto mi to trochu připomíná anglický seriál Haló, Haló o válce ve Francii. I v něm je tento druh parodie.

Co v této inscenaci vnímáte jako největší drama?
Čepek: Je to to, co se děje vlastně dodneška. Spory, které v Anglii vznikají o následnictví, jejich politikaření, to se dodnes nemění. Ve hře máme jednu scénu z anglického parlamentu, kde stejně jako dnes jsou schopni pohádat se opoziční a koaliční politici do krve a dát si facky. A to samé se dělo už za Shakespeara. To je velmi dnešní.

Filipe, jak osudová je pro vás tato hra? Proto, o čem autor psal, a že je to vaše loučení s Činoherákem v Ústí?
Nuckolls: Myslím, že osudový byl spíš Zámek i pár věcí před tím. Tohle my s Vladimírem bereme jako takovou letní radost. My už jsme se rozloučili s Činoherákem a tohle je fakt bonus na konec sezony, který by snad, když pánbůh a 23. červen dá, by měl být vždycky na konci sezony. A pokud ne, tak my už máme domluveno jiné místo severních Čechách, kde bychom tyto Shakespeary uváděli. Sice s lidmi z Činoheráku, ale v produkci někoho jiného. A bylo by to v jiném městě, bohužel. To by muselo být…

Jak logické je pro vás obsazení nové hry? Některý stálý kádr Činoheráku tu chybí, naopak přibyli nováčci i hosté…
Čepek: Tak se to sešlo, obsazení vyšlo ze situace. Nechtěli jsme víc vytěžovat některé stálé členy týmu, třeba Achaba, který toho má teď za sebou hodně, nebo Matůše Bukovčana, který nedávno zkoušel pohádku Býk Ferdinand. Ale zároveň jsme oslovovali lidi, se kterými jsme chtěli pracovat. Je tu třeba dvojjediná postava Johanky z Arku a Markéty, později královny Markéty Aničky Fišerové. To obsazení nám vyšlo úplně přirozeně.
Nuckolls: Já musím říct, že kolega Čepek měl před sebou velice těžký úkol. V té hře se vyskytuje přes čtyřicet postav, z čehož patnáct je příběhově nosných. A my původně měli peníze jen na šest herců. Pak se vzal ještě sedmý herec a my ještě zjistili, že Honza Janovský jde na operaci s hlasivkami, takže potřebujeme takzvaný swing, což se dělá u muzikálů. Potřebujeme ještě jednoho člověka, který bude na zkouškách a naučí se všechny role, aby byl schopný do všeho jít. Což je Vašek Hanzl. Je to tedy silně vyškrtaný, ale ono není divu. V té hře je strašně moc konotací a dobových textů, dělat v Anglii svatého Václava, taky budeme hodně škrtat. Takže to Vladimír vyškrtal na samu podstatu těch situací.

Co inscenaci čeká během léta?
Čepek: Zámek v Benešově 6. července, Děčín na zámku 22. srpna.V jednání jsou další hrady a zámky, které o to jeví velký zájem. Ale my taky musíme dát hercům volno. Ovšem kdyby to tak do budoucna fungovalo i dál, tak je to skvělé.
Nuckolls: Když uděláte novou věc, tak je první prázdniny zajížděcí provoz. Ale Dva páni z Verony nám letos otevírají jiný štace, zámek Jimlín nebo hrad Svojanov, který se strefil do dovolené našich lidí, ta je čtrnáct dnů v srpnu. A Dva páni jedou i do Litoměřic.

Tušíte, proč Jindřicha VI. ještě nikdy nikdo v Česku nehrál?
Nuckolls: Asi málokdo si může dovolit to, co jsme si řekli my. Že ty díly pojedeme jeden za druhým. Shakespeare pro českou kotlinu napsal asi víc zajímavějších her než je Jindřich VI. Ve hře je spousta zajímavých drobností a z nich je složená síla toho textu. A je tu pořád potenciál Shakespeara jako jednoho z nejlepších dramatických tvůrců všech dob. On je dramatický básník a to je jeho obrovská deviza.

Ok. Ale proč to tak je?
Ten text funguje sám od sebe a překladatel Martin Hilský je kongeniální. Ten text je skvělý. I když se říkalo, že Dva páni z Verony jsou nejslabší text klasika, tak je sakra dobrý.