Bylo příjemné, že do divadla proudily davy lidí všech generací. Mnozí, stejně jako já, připomenout si tu doby svého mládí a písničky, které nás kdysi provázely. Skoro ke každé z nich jsem si dokázala vybavit i chvíle a zážitky s nimi spojené. Vždyť takový text a hudba „Kdo vchází do tvých snů, má lásko“ jsou prostě moje studentská léta a neomrzí ani dnes. Ba naopak, srdíčko se přímo tetelí… 

Ale i ostatní písně, balady, které nám Václav Neckář připomněl a zazpíval. Byly prostě to nejlepší z dob, kdy nám předával tu jeho neutuchající energii a elán. Dnes je po prožitém traumatu a nepřízni osudu někde jinde. Ale on i dnes chce tolik rozdávat, že se člověku až tají dech a v duchu musí smeknout, jak se mu to opět daří.

Pozdravit diváky i Vaška přišel jeho domovský soubor, kde před 70 lety sám začínal, tedy chlumecká Koťata, zvaná nyní Ústecké Bambiny. Děti různého věku vnesly na pódium mládí. Zazpívaly společně vánoční koledy a s Vaškem pár vánočně laděných písní, kterými přivítaly krásný adventní čas.

A poslední písnička spolu s Koťaty - „Haleluja“ respektive „Půlnoční“- tu pro Neckářovi napsala skupina Priessnitz? Tak to byla nádherná tečka za celým koncertem. Ještě jednou velké díky za nádherný zážitek, Neckářovi, Bacily a báječné Ústecké Bambini. Doufám a věřím, že jsem vás spolu neslyšela zpívat naposledy.

Lada Prokůpková