Kliknutím zvětšíteNa místě bude CD k mání s podpisem autora, spoluhráčů i sestry Elišky, hosta křtu, ale i trsátek či zajímavých triček.
Petře, velký zážitek mám s vaší písní „Ty jsi to Ústí“, protestsongem i ekohitem prvního alba „Až se příště narodím“ (2016). Tehdy jí asi deset tisíc lidí tleskalo i zpívalo v Letním kině v Ústí na festivalu Labské léto. Jak na to vzpomínáte?
Já ji nikdy neoznačil za hit, ale byla povedený klíč, abych u hudby zůstal. Nemít úspěch, asi bych dnes pokračoval pracovně v přírodě jako lesník. Zážitek to je i pro mě nezapomenutelný. Měl jsem tak „nahnáno“, že jsem si dal před vystoupením skleničku vína a pak jsem málem zapomněl text; přeci jen pro někoho, kdo tehdy hrál maximálně pro 60 lidí na svatbě, byl až deseti tisícový kotel publika šok. Vzpomínám, že spousta lidí to prožívalo vestoje, ale to je asi tak jediné, co mi v paměti zůstalo. Bylo to tak 10 minut stresu, kde jsem neměl co ztratit a povedlo se to. O pár okamžiků později jsem se potkal s Xindlem X a můj osud byl zpečetěn.
Ondřej „Xindl X“ Ládek, producent vaší 1. desky i její režisér, na vašem 3. CD Petri pro mě chybí, na křtu CD nebude. Má to do Ústí z Tenerife daleko?
Na první desce mi pomohl, byl jsem v rané fázi hudebního, natáčecího i producentského učení. Teď už jsem cítil, že se do toho chci jít sám, tedy s producentem Jirkou Maškem, kterého už díky „Xindlošovi“ znám. Ondru jsem zval a říkal, že nebýt v ten termín s rodinou na Kanárech, Ústí by pro něj byla jasně hned první volba. Samozřejmě jsme se tomu smáli, ale myslím, že asi i trochu díky mě si našel k Ústí sympatický vztah. Vždy jsem o něm s nadsázkou vyprávěl jako o „hlavním městě světa“, ale je to tak. Užil jsem si tu s ním minimálně sedm hezkých akcí. Neúčast na křtu má tedy u mě oficiálně omluvenou. (úsměv)
Autor si tu zve ty, kteří na CD svůj talent i umění zúročí. Proto vám na třetím albu hostují otec, sestra Eliška, i Jiří Mašek, vydavatel CD?
Nejvíc hostů je v písni „Nejlepší lék“, psané pro kamaráda Honzu Křemena do jeho pohádky a vlastně nevím, jestli se vůbec začala točit. Musím se zeptat. A protože se odehrává v hospodě, přemýšlel jsem, kde a jak zachytit hospodskou atmosféru, než mě trklo, že den před Vánocemi Na Hnátě v Ústí na Klíši bude tradiční soutěž o nejlepší vánoční salát. Pořádá ho náš kamarád Míra Bár, tak si dovolím říct: „V té písničce mám na 60 hostů, u nichž nebylo důležité dobře zpívat, ale vytvořit atmosféru typické české knajpy. Jenže přesně ta jména, která jsi dal do otázky, mi ještě navíc v této písni zpívají ve sboru. Necítil jsem jako důležité se na CD za každou cenu opřít o známou osobnost, jen by to působilo dojmem, že se chci skrze někoho jiného zviditelnit, jak je to dnes moderní. Já se tu chtěl opřít o lidi, které mám rád. Takže i do budoucna si myslím, že pokud budou další duety, co se týče zpěvaček, všechny mají smůlu; mám prostě svoji sestřičku Elišku.“ (smích)
Písničkář Petr Lüftner.
Podílel se na vašim albu i tatínek, sestra a maminka?
Texty si píšu sám, občas s někým proberu vyskloňování, i výměnu pár slov. Nejvíc jsem to řešil s Jirkou Maškem, ale mamka mi pomáhala do bookletu kontrolovat, jestli jsem dělal správně čárky a byla správná spisovnost nespisovné češtiny, ve které album je. Práce kolem CD je i bylo tolik, že jsem byl rád, když jsem lidi kolem mohl o pomoc požádat.
Co váš vztah ke tvůrcům světových akordeonů. Pomáhají vám?
Ta super spolupráce trvá asi pět let, Weltmeister je nejstarší výrobce akordeonů světa. Nejen, že jsem jediný Čech, ale jeden z mála muzikantů světa, co je jejich oficiální hráč. Pro mě je to obrovská čest. Na ten nástroj hraji od 17ti let, začínal jsem na jejich akordeon, děda ho v 80. letech propašoval v kufru uměle zašpiněném od bláta z tehdejší NDR. Vyzkoušel jsem si asi už nástroje od 20ti výrobců, na Weltmeister Achat 80 nedám dopustit. Pro písničkáře, co hraje ve stoje, je to ideál. Nedávno jsem od nich dostal nový stříbrný kousek, představím ho publiku v sobotu na křtu. Nejzajímavější moment ve spolupráci s nimi bylo pro mě hraní na světovém veletrhu ve Frankfurtu, rád na to vzpomínám. Těší mě, že mě uvedli do základů ladění, oprav, servisu akordeonů. Kurz mám rozjetý, až bude volněji, chci se v něm v továrně v Klingenthalu dál zdokonalovat.
Láká vás spolupráce s dětským sborem Ústecké babini, dříve chlumeckými Koťaty? Jejich písně mají šmrnc, bavily i Dádu…
Jsem otevřen pro různé spolupráce, loni jsem se účastnil víc zajímavých dobročinných akcí. Ale mám založenu tvorbu hlavně na textech, primárně ne pro dětské publikum. Témata vnímám kolem sebe, ale těžko předpovídat, co vše se změní; v létě se staneme rodiči, těším se.
Rebela v sobě folkař nezapře, zvlášť, když si to zkusil a měl úspěch. Je i na novém albu pokračování vzpoury „Ty jsi to Ústí“? V Ústí je dál na co nadávat, třeba i když tu „ničí jeho slavnou minulosti“. Vyčinit mu za bourání správní budovy Šichtovky na Střekově, které bohužel už nedávno začalo?
Měl-li bych „Ty jsi to Ústí“ označit za rýpavou písničku, na novém albu je rýpavých písní asi šest, možná i víc. To záleží na úhlu vnímání. Po 10ti letech od vzniku protestsongu se můžu ptát sebe: „Pomohl něčemu?" No těžko si odpovědět. O tom, že písnička zarezonovala není sporu, upozornila tu na víc neplech, to jistě. Ale zabránila něčemu, když se tu teď další historie bourá? Naštěstí tu vlastenci i zachránci dál jsou, ale myslím, že po letech pozorování, že česká lhostejnost má i silnější odrůdu, to je lhostejnost ústecká. Vlastně za to kolektivně můžeme asi všichni. Myslím, že každý můžeme alespoň malou měrou přispět, aby to kolem nás bylo lepší, či hezčí, ale je třeba začít u sebe. Klidně tím, že se budeme zajímat, o něco aktivně snažit, či jen tím, že vezmeme rukavice a bordel kolem baráku, co jsme neudělali, sami uklidíme. O pár kilometrů severněji to jde, třeba se jednou v tomto duchu posune k lepšímu i naše mentalita. Ale zpět k otázce: „Myslím si, že i volné pokračování písně „Ty jsi to Ústí“ na mém třetím CD je.“
Prozradíte svůj písničkářský/akordeonový sen? Bylo by to uznání od někoho, koho si vážíte?
Zrovna se mě na to nedávno někdo ptal… Můj sen je troufalý, chtěl bych s harmonikou koncertovat alespoň do své 80ky, vestoje. S tím souvisí i to, jak se o své tělo starám a přiznám, že poslední měsíce to flinkám. Hudba a vše kolem ní je pro mě neskutečný přínos do života, díky písničkaření poznávám dost lidí i krásných míst, nejen po Čechách. Často mám koncerty spojené s přespáním i výlety, přesně sem jsem si vždy přál se dopracovat. Dávno to pro mě není stres, že někam jedu, obavy, jestli se to bude líbit či ne i obavy, že něco zkazím. Dál se chystám na všechny akce stejně, ale už si je umím užít, spojuji je s dalšími radostmi, násobené o to, když se mnou jede většinou přítelkyně Adélka, či sestra Eli. Tak chci to hudební cestování zažívat co nejdéle. I jako Ústečák velký sen mám. Jednou se těším, až naplníme naším vystoupením Letní kino. Klidně to může být až za 20 let, to mi je jedno, jen ho do té doby nesmí nechat zbourat. Jinak samozřejmě uznání od někoho z branže, koho si vážím, bych si cenil, ale určitě ho zatím nečekám. Vždyť jsem na scéně teprve desátý rok.
Uslyšíme na křtu Petrova CD i hit od Eli Lüftnerové, která už začala točit nové album? A bude na něm Petr Lüftner na oplátku sestřičce hostovat, zapojí se také autorsky?
Já bych místo hit volil spíš slovo písničku. (smích) Tak je to jedno z těch překvapení, ale uslyšíme. Těším se na to, textově je to z dílny Miloně Čepelky a tam ta vyzrálost slovního sdělení je prostě úchvatná. S hostováním na Elišky, respektive na připravovaném albu Šansonária se sám nechám překvapit, o něčem jsme se již bavili a jsem zvědav, co přijde, ale vím, že už na tom makají. Ať už s hostováním či bez něj se na tu desku moc těším.
Jak vznikla přezdívka Quido?
Quido vlastně přezdívka není, je to jméno kocoura, který se stal mým životním parťákem v zimě 2013, i teď během rozhovoru leží vedle a mně a Elišce přišlo tenkrát před deseti lety jako dobře praštěný nápad mu založit facebook, o pár týdnů později jsme ty své účty smazali (což nám vydrželo asi jen půl roku) a Quidův účet jsme příležitostně používali společně, jako takovou pevnou linku. Nakonec jsem si ho vzal pod sebe já a jméno Quido jsem v něm nechal. Ale je pravda, že už asi třikrát se mi stalo, že jsem někam přijel hrát a na plakátě stálo, že vystoupí Petr Quido Lüftner. To mě vždycky rozesmálo.
Radek Strnad
21
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
