Na natáčení syrového nízkonákladového filmu podle scénáře Miroslava Rosendorfa v ústeckých ulicích jen tak nezapomene divadelní režisér Filip Nuckolls. Loni v létě z něj totiž udělalo režiséra filmového.

„Byla to vynikající zkušenost, zábava i dost náročná práce stihnout všechno v tak krátkém čase. A dokonce mi to prospělo i u zkoušení divadelních inscenací. U natáčení se musí hercům pregnantně definovat, co od nich člověk chce, což se mi teď daří přenášet i do divadelní praxe,“ připomíná režisér ústeckého Činoherního studia.

Natočení filmu stálo 7 tisíc korun. Jaké na něj máte reakce?
Kolega Honza Kvasnička mi po premiéře řekl, ať se držím divadla. Žádné vyloženě bizarní reakce jsem ale nezaznamenal. Může to být tím, že už jsem za svou krátkou kariéru u divadla slyšel takových "bizárů" tolik, že už jsem asi trochu otupělý. 

Film bude k vidění v budově Českého rozhlasu Sever. Jaké další místo by projekci slušelo?
Z časových důvodů jsem kromě premiéry v Hraničáři nikde nebyl. Ale doslechl jsem se, že podařená byla projekce v brněnské Huse na provázku v rámci jejich filmového klubu a i reakce byly velmi příjemné. Našemu filmu sluší klubové projekce, ideálně v kinokavárnách, kde si k promítání můžete dát nějaký osvěžující nápoj.

A co budova ústeckého rozhlasu?
Jako, že bychom promítali přímo na budovu? To by samozřejmě bylo naprosto parádní! (smích)

Co je podle vás na filmu nejvydařenější?
Užívám si kamery Michala Johanidese. Bez něho a jeho kameramanských a střihačských dovedností bychom to vůbec nedokázali udělat. Michal je nedoceněný filmařský talent, který žije v tom našem Ústí. Je to profesionál pracující v amatérských podmínkách. Pevně doufám, že si ho někdo v blízké budoucnosti trochu víc všimne a nabídne mu práci odpovídající jeho schopnostem.
 
A co herecké výkony Marty Vítů, Achaba Haidlera, Jeleny Juklové nebo Jana Řezníčka?
Až mě dojímá, že třeba Marta Vítů šla do takového kamarádského výmyslu a její výkon podle mě snese i velmi přísná měřítka. Pochválit musím i autora Mirka Rosendorfa. Moc se mi líbila myšlenka spojení internetového připojení a nemocničního připojení podpory životních funkcí. Odpojení od internetu jako euthanasie, to byl moc dobrý základ.
 
Šel byste znovu do natáčení s autorem a producentem Rosendorfem?
S ním ihned. Je „produktem“ komunistické diktatury, kterému nejde o vlastní hmotný či finanční prospěch, ale o šanci něco svobodně vyjádřit, vytvořit. Takový lidský druh je vzácný a já mám štěstí, že kolem sebe mám takových lidí víc. Možná je to i tímto krajem. Mám Míru rád, i když při prosazování svobody jako své životní nutnosti často kolem lítají ostré třísky. Mrzí mě, že přes svou pracovní vytíženost mi nezbývá čas se s ním vidět.

Neláká vás natočit podle svého scénáře?
Miluju divadlo a všechny jeho boční ulice. Film neodmítám, ale myslím si, že divadlo přeci jenom zůstane u mě to hlavní. Mám úplně plný diář do poloviny roku 2020 jenom divadlem. Na jiná povyražení mi nezbývá čas. Nicméně pro divadlo nyní připravuji několik scénářů podle vlastní volby. Takže vlastní téma asi ano, ale ne u filmu.