Milé písničky jako vždy připravil Míra " Hugo" Pružinec z Petrovic a maminky je ocenily potleskem. O přestávce se krátce soutěžilo, kobylka Rozárka plnila přání malých diváků, závěr hodinové akce patřil tombole.

Anna Salabová z Tisé se pochlubila vnoučaty, pan Miroslav Slavka z Libouchce ochotně přiznal, že před třemi roky vymaloval celý sál, malá Gábinka z Ústí chtěla vidět dřevěnou princeznu, Adámek se zajímal o světelné efekty.

Tahle parta prostě nezklame. Po obědě se pomalu schází u bočního vchodu, kde je nápis Skaláček. Připraví sál, vyzkouší světla a ozvučení, někdo na stůl postavil tvarohový dort, jiný nabídl kávu.

Mezi prvními hosty přichází Miroslav Slavka z Libouchce, který doprovází čtyřletého vnuka Davida a sedmiletou Lucku. Chodí sem pravidelně a moc se těší na dřevěné herce za malou oponou. Hrdý dědeček vypráví, jak tento sál vymaloval do pohádkových barev a jako bonus přidává svou nejnáročnější práci ze štaflí.

"Tenkrát jsem nevěděl, že tu je nějaké divadlo. Nebyl jsem tu dlouho, ale v Děčíně na zámku jsem pracoval sedm měsíců. Někde tam mám i svůj podpis," tvrdí usměvavý muž a vybírá dvě místa v první řadě.

Ještě do prázdného hlediště usedá zkušený hudebník, který je autorem většiny divadelních písniček. "To by bylo na dlouhé vyprávění. Jako mladý kluk jsem vyzkoušel několik kapel s basovou kytarou , vzorem pro všechny mé vrstevníky byl Olympic. Jména některých si už nepamatuji, ale vzpomínám si na dvě. Jedna se jmenovala Sasanky, ta poslední Kontrakce. Hned dvakrát jsme po zkoušce jeli do porodnice. Před deseti roky jsem se dostal k loutkovému divadlu, potom přišel pěvecký sbor, nakonec činohra. Do toho jsem měl ještě volejbal, prostě solidní tlačenice. Písniček jsem napsal za těch deset let dost, ale ta úvodní, kterou začínáme představení není moje. Skaláček vydal dokonce i vlastní CD, kde je 28 těch nejlepších," říká Miroslav Pružinec.

Závěr roku bude Skaláček na cestách. Očekávají ho v Litvínově, Děčíně, v Ludvíkovicích. Zpívat bude v kostele, vítat bude Mikuláše i Nový rok. Malí dřevění herci patří k Tisé, jako sníh k horám.