Celkem třináct šikovných lidí přetvořilo žlutý pískovec k obrazu svému.

"Můj táta a máma jsou sochaři, už v dětství jsem pobíhal v různých ateliérech a hrál si víc se špachtlí, než s autíčkem. Viděl jste film Pupendo, tohle já jsem všechno zažil. Bydlím v Českých Budějovicích a sem jezdím rád. Nápady se rodí různě, někdy v hospodě, ve vlaku, v obchodě, ve snu. Tohle dílo jsem nazval Čapí kříž, má znázorňovat lidský osud, který je někdy zatraceně křehký. Není to ještě dodělané, proto to tu nechám a třeba příští rok to dodělám. Jsem už poměrně zkušený, dokonce jsem dostal šanci chvilku pracovat v Praze při opravě Karlova mostu, dělal jsem třeba ledové sochy, což je zajímavá práce, pískovec je klasika. Troufnu si tvrdit, že stanovený termín se dá zvládnout. Dva týdny je tu fantastická atmosféra, kdyby tu bylo moře, tak je to ráj. Smekám před amatéry, které jsem tady potkal. To není koníček, to je pořádný Šemík, ti lidé jsou úžasní, stejně jako organizátorka Lenka Holíková." vysvětluje v úvodu svou přítomnost akademický sochař Petr Fidrich.

Jeho sochy najdete hlavně v Českém Krumlově, některé jsou v soukromých sbírkách, jiné na výstavách po celé republice.

V sobotu proběhla závěrečná vernisáž. Hostů přijelo do Řehlovic na bývalý statek pánů z Bělé skutečně dost, hrála hudba, voňavý raut nabízel speciality i rodinné recepty.

Sochaři se postavili ke svým dílům, jeden z pořadatelů stručně popisoval stav, jak kámen získal duši. Některá díla budou ve středu převezena na hrad Střekov, do atria muzea a do prostor Informačního střediska.

"Poděkévání patří všem umělcům i těm, kdo se sympoziem jakkoliv pomohli. Akce je inspirací i pro děti místní školky, které tu prožily jeden den s umělci a mohly si ohmatat kámen, který se po určité době změnil k nepoznání. Koncem června jsme zprovoznili další část hlavní budovy, kde bude výstavní síň. Už se těším na desátý ročník," svěřovala se jednatelka spolku Lenka Holíková.