„Chceme být obětí stereotypu, či zažít neopakovatelné momenty? Chceme být součástí stáda nebo tvůrčími individualitami?" Tak se ptá Impra na počátku nové republikové jízdy po devíti městech včetně Ústí i Liberce.

TŘI PŘÁTELÉ OD JEŽKA

Nový program má název „Nebuďme ovce", přivezou ho Hanny Firla ze Šumperka a Ondřej Král; studují pátý rok v jedné třídě Konzervatoře Jaroslava Ježka trojobor herectví zpěv tanec.

„Druhý člen je Igor Očepovski, kytarista původem z Togliatti (Rusko). Studuje na naší škole skladbu, je producent, skládá pro orchestr. Má spoustu hudebních projektů, neznám dnes nikoho, kdo by dokázal tak dobře propojit složitější formu hudby s nějakým hlubším naplněním, aby to nebylo přetechnizované a chytlo to za srdce, i když to není na první poslech úplně jednoduchá muzika," říká Ondřej Král z Ústí, herec, spoluzakladatel Impra. Vzor Impra je herec Jaroslav Dušek.

Vaše divadlo v Ústí nebude poprvé. Hráli jste tu už programy Volání divočiny (2014), Nové formy (2015), Nebuď Pussyvní (2015)) a Nepřestávej lovit (2016). Impra nabídne neopakovatelné příběhy, situace, písně s improvizovaným multiinstrumentálním doprovodem, že?
Ano, nástrojové vybavení jsme rozšířili. Náš Igor už nehraje jen na kytaru, taky na samply. Můžeme víc využívat bohatějších aranží, probarvit určité situace… A jsme tentokrát na lodi.

Jen improvizujete, můžete vůbec říci, jaké nové vystoupení bude? Čím se od sebe vaše předchozí návštěvy severu Čech lišily? Publikem i místem, kde se odehrávaly?
V Ústí jsme začínali ještě v klubu Mumie, prošli jsme veřejným sálem Hraničář, jeden open air jsme měli v Městských sadech a teď jsme na lodi Cargo Gallery. Fungujeme od září 2014, poprvé jsme tu byli ten rok na podzim. Máme půlroční cykly, kdy děláme turné na jaře a na podzim, a tady to bylo znásobené ještě tím, že jsme dělali den předem warm up program Majáles, který jsme pak moderovali.

Kde to bylo nejlepší?
Každé to představení má něco, každý den je jiný. Pokaždé vznikne něco jiného, máme z toho radost…

NAKONEC S ÚSMĚVEM

Byl to někdy průšvih?
Je to pokaždé cítit, jestli je nám publikum nakloněné, nebo ne. Ale protože to je improvizace, vycházíme z toho, co máme právě k dispozici ať už energeticky od diváků, anebo od prostoru. A tvarujeme to. Tedy i člověk, který na začátku nemusí být improvizačně naladěn, tak může odcházet nakonec s úsměvem.

Vsadili jste se svým vystoupením na Cargo Gallery na středu. Proč?
Pořád se snažíme vyjít vstříc studentskému publiku, zachovat „studentskou středu". Podle nás do jisté míry stále funguje, proto je to na lodi ve středu.

Do jaké míry nás budete na Cargo Gallery houpat?
(smích) Myslím, že kdybychom tam udělali dva týmy a začali tam skákat z jedné strany lodi na druhou, tak možná něco pocítíme. Ale kapacita je dostatečná, ten interiér, tak tedy sami uvidíme, co vznikne.

Připadá mi, že až tak nezapojujete publikum. Proč?
Je to zase představení od představení. Pamatuju si představení rok a půl zpátky, tuším že v Hradci Králové, kdy byly i chvíle, kde jsme si to s publikem prohodili. Několik diváků bylo na jevišti a my pod nimi.

CHCEME SE RVÁT

Jak je pro vás dnes zavazující, že jste před pár lety vyhráli Studentskou Thálii?
Byl to nějaký impulz, že to, co děláme, má smysl. Ne že bychom to nedělali i bez úspěchu v Thálii, ale určitě to má pozitivní vliv na to, že se chceme rvát dál.

Sledujete Studentskou Thálii dál, jak se vyvíjí?
Ano. Měli jsme na jednom ročníku improvizační workshop, pracovali s publikem i se zahraničními studenty, dávali jim další impulsy. Improvizační workshop je další cesta, která se nám teď otevírá. Není to téma, to my si nestanovujeme, ale je to de facto poslání celého našeho nového turné.

Jak vnímáte učení druhých?
Máme možnost lidi navést, musí být ale metodika, aby to mělo hlavu a patu. Máme možnost je nasměrovat, aby přesně věděli, jakým směrem se to ubírá a proč to dělají.