Za noci tu osud svede dohromady čtyři lidi. Blíží se bouře, ve vzduchu je cítit vůně podmanivé bugenviley a smrt. Leona z Paříže přijela za láskou, ale jakoby se ocitla v krajině svých nepokojných snů. V dálce zní psí štěkot, to Horn ji pozval. Řekl, že jsou tu jen dva muži, ale náhle se objeví třetí, ten pravý. Albury.
Každý se tu někoho bojí. Cal, že se zjistí, že zabil černocha. Ale mrtvola se ztratila v bažinách. Musí (?) zabít dalšího. I Horn se chce černocha zbavit, jen jemněji, pitím. Albury si dá, ale opilý není. Něco nefunguje?
„Když jsme vybírali s dramaturgem Karlem Tománkem text, našli jsme Koltése a začal nás zajímat rozdíl kultur. Představovali jsme si, jak vypadá východní i jiné kultury, ale fungují jinak," říká režisér. „Rozdíl mezi realitou a naším pohledem je to, co je zajímavé. Je v tom být otevřený kulturám bez předsudků."
Nebýt uprchlické krize, hrál by Činoherák jinou inscenaci?
Tak jsme o tom nepřemýšleli, i když na nás na každého uprchlická krize nějak dolehla. Je to něco, co nás dnes a denně bombarduje, ale nemyslím si, že to bylo prvotní. Víme stále dost málo, abychom mohli soudit, spíš se snažíme tyto problémy rozkrýt.
Hlavního představitele hraje černoch z Afriky, mladík žijící v Čechách. Bez něj by byla hra jiná, nebo by nešla hrát?
V našem výkladu by to bez něj nešlo. Snažili jsme se o různá jiná řešení, kam by se třeba hra posunula, kdyby ho hrál Slovák. Ale nakonec to vychází nejlépe, když tu proti psům bojuje černoch, jak už je v názvu inscenace řečeno. Byla to i výhra, že jsme ho našli. Poloprofesionálního, ale herce černé pleti, který s náma do toho šel.
Jak jste Maxima objevil?
Viděl jsem ho v hrách v Hradci Králové a ve Studiu Hrdinů v Praze. Zaujal mě.
I když ho chce Cal jako svědka zabít, on je zvláštním způsobem nad věcí, nic moc ho nevzrušuje. Má i to ukazovat odstup, rozdíl mezi kulturami a kontinenty?
On na začátku odkrývá, proč přichází do francouzského tábora, kde dělníci staví most. A my jsme se snažili pootočit to prisma. Že najednou přichází černoch a dívá se na nás na Evropany jako zvláštní entity, které mají své zvyky. Najednou se to celé pootočí a dává nám to šanci nahlédnout, jak vidíme jinou kulturu. Je to hra s pluralitou pohledů.
On ale občas nevěřícně zírá na to, co běloši dělají…
A to je právě ten rozdíl úhlů pohledů, který se tu snažíme ukázat. Albury je tu totiž v až stoickém klidu, pouze pokud není přímým účastníkem dění, když jenom vše pozoruje. Ale když není přítomen, tak všichni ostatní ne zcela čtou, co dělá. Mají z něj strach, je pro ně určitá hrozba.