Tenhle člověk nepotřebuje žádnou reklamu, jeho knihy každý zná. Je mu třiašedesát a historických románů napsal skutečně dost. Mezi ty nejznámější patří sedmidílná Husitská epopej, několik knih věnoval mládeži, je autorem divadelních her.

Vyprávět umí, historická fakta doplnil úsměvnými příběhy ze starých kronik, krátce porovnal morálku včera a dnes.

Spisovatel, historik, publicista, podnikatel, sportovec Vlastimil Vondruška zábavnou formou hlasitě připomněl češství a nabídl prostor středověké hudbě v podání skupiny Ginevra.

Dobové kostýmy, nádherné vlastní texty, poselství doby našich předků. Nikdo v sále netušil, že každý z trojice účinkujících má své civilní zaměstnání a hudba je jejich koníčkem. I jejich nástroje byly zajímavé. Klasickou kytaru a buben doplňovala zvláštní flétna, krakuž, drhlo, kabasa, krunhorn. Za mikrofony stál Václav Plecitý, Romana Plecitá a Eva Čechová. Příbram je jejich městem.

Na úvod krátce zavzpomínal Vlastimil Vondruška na doby studia, potom hned přešel k popisu dávných bitev, kdy překážkou rytířů byla řeka.

"Na obou březích se řadily naleštěné rojnice, nikomu se však do vody nechtělo. Urození pánové si přehazovali přes vodní hladinu hrozitánské urážky a někdy to skončilo dokonce remízou. Prostě to sbalili a šli domů," tvrdil spisovatel a potom se dlouze rozpovídal o svatební noci panovníků, kdy na počínání dvojice dohlížela příslušná komise.

Zda jim radila neuvedl, ale musela to být legrace. Po hudební ukázce došlo i na roli soudce.

"Tenkrát byla zcela jiná morálka, soudce dokonce přihlížel k šikovnosti zloděje a zásadní byly důvody zločinu. Mladý muž o Vánocích v noci navštívil dům řezníka, aby dětem přilepšil. V noci napadl sníh a po stopách byl pachatel dopaden. Hrozil mu trest smrti. Když soudce vyslyšel důvody zloděje, nařídil mu, aby u kostela prosil spoluobčany o odpuštění. Když mu jeden neodpustí, propadne katu. Všichni mu odpustili a dokonce řezník mu část masa vrátil, aby děti měli co jíst," popsal situaci vypravěč.

Došlo dokonce i na problematiku migrace. Z historického hlediska banální věc. Podmínka začlenění do nové společnosti byla zcela jasná. Příchozí respektoval zákony dané země a musel se uživit vlastní prací. Během autogramiády pohovořil vzácný host krátce o jeho vztahu k horolezectví.

"Má životní filozofie je, umět se o sebe postarat, dodržovat dohody, kamarádství. Když si něco umanu, tak za tím tvrdě jdu. Horolezectví jsem se věnoval do čtyřicítky a vděčím mu za hodně věcí. Pravidelně jsem trénoval, ve Vysokých Tatrách znám každý kámen. Žádné turistické trasy, pěkně jako profík. Tenkrát neexistoval mobil, na krku jsem měl akorát píšťalku. V zimě jsme spali na balkoně, abychom si zvykli na podmínky v horách, pokořil jsem Mont Blanc i Matterhorn," řel Vondruška a obrátil pozornost na sklářství.

V Doksech založil kdysi vlastní Královskou huť a deset let vyráběl repliky starých číší. Kdo umí, ten umí! Jeho knihy každý zná, v Trmicích se smál a posluchači mu ve stoje tleskali.