Novinku „Gilotina", svou třetí a zatím nejsilnější desku (i díky řadě skvělých hostů z Česka i Slovenska) vydává severočeské hiphopové trio UL Farma. Rapeři Wuty a Cello s producentem Romano Ponertim novinku pokřtí v sobotu 8. září na jedné z klubových nocí etnofestivalu Barevná planeta 2012 v klubu Doma.

„Kmotrem bude uznávaný pražský rapper Rest," prozradil Wuty (ex Severská Dvojka), který je s Cellem spoluautorem textů CD. Jejich slova mají sílu a švih gilotiny.

„Wuty je mistr sloganů, ty mi tolik nejdou," tvrdí Cello. Ale Wuty exceluje na albu i se scratchi. Zdobí jimi většinu skladeb podobně, jako jsou přednatočené housle ozdobou i kuriozitou skladby „Krajní meze". Ta popisuje tristní sociální situaci v Ústeckém kraji a je asi nejsilnější věcí, kterou kdy UL Farma udělala.

Jak se UL Farma vyvíjí, roste?
Romano: Já to beru spíš podle zvuku, a ten je dnes mnohem lepší. Ale písničky děláme pořád svým starým stylem, protože nás to tak baví. Nehodláme vymýšlet nic nového.

Čím tě album Gilotina baví?
Romano: Líbí se mi její témata, díky nim je ta deska ucelená. Kluci na ní mají co říct, dokážou lidi oslovit.

Skladby Srdcové eso a Syrová svíčková, mají až zběsilé scratchové smršti. Že jo?
(Romano ukazuje na Wutyho: „To je jeho práce!") Jo, my to tak máme rádi, chtěli jsme to tak. Zatím to nikdy nebylo tak intenzivní. Jirka to dělá dobře, takovým tím americkým stylem. To mě baví.

Co ti udělá největší radost?
Budu mít radost, až uslyším, že to i na koncertě dobře hraje.

Který sampl tě nejvíc baví?
„Kradu" co se dá, nejvíc mě baví filmové hlášky, Major Zeman a Bolek Polívka. I když na téhle desce toho tolik nemáme. Brát si samply mě baví ze starých desek, na kterých je soul a jazz. Z toho něco nastříhat, použít úplně jinak, než to bylo původně.

Čím to, že tato parta dělá už tak dlouho spolu?
Asi si dobře rozumíme. Jen jsme už dlouho nebyli spolu v hospodě, to musíme změnit. Hospoda utužuje kolektiv.

A tvůj nejlepší zážitek z koncertů UL Farmy z poslední doby?
Já na koncerty moc nejezdím, spíš si to jen tak patlám doma. Až teď půjdu na náš křest, sednu si tam na baru…

Která skladba z alba ti nejvíc mluví z duše?
„Bestie z nejvyššího patra", politický témata mě baví. Pojí se v ní beat s rapem a funguje to celý dohromady. A taky že v ní můžeme říct (a říkáme) politikům, co si o nich myslíme.

Cello, jaký máš pocit z nové desky, z Gilotiny?
Cello: Dobrej. Myslím, že je to zatím to nejlepší, co jsme udělali. Lidem se bude líbit.

Hudba, texty nebo celek?
Celek. Na textech se podílíme oba rovnoměrně, tak to na předchozí desce nebylo. Převažoval Wuty, teď je to fifty fifty u textů i u produkce. Jsme o 100% dál než na albu „Zpátky v reálu", lepší je i zvuk. Všechno je čistší, ale zároveň i špinavý.

I agresivní?
Jsou tam i písničky možná trochu agresivnější. Ale to asi odráží styl muziky, kterej posloucháme i normálně.

Slyším-li, jak je Gilotina naštvaná, jak nedá politikům ani ženským, které jdou jen po penězích, nic zadarmo, napadá mě: Je pro vás hip hop zábava? Měli by se bavit i sami posluchači?
Rozumím ti… Ale všichni tři chodíme do práce, Roman má dítě a jeho druhým děckem jsou samply. Už jsme starší a pro tuto kapelu je naše hudba zábava, nikoho z nás hiphop neživí. Někdo hraje golf nebo leští drahý auto, my si jdeme zarapovat texty. A pokud jsou ty texty naštvaný, možná jsme už dnes uvědomělí trošku víc, než že jen rapujeme o ženských, o tom, že se každej víkend někdo opije nebo že bere drogy. Ty my nenávidíme.

Byť od vás lidi slyší o špíně, o níž mluví i média, je to dál způsob, jak je i pobavit? Či spíš jim „jen" něco říci?
Možná to je i forma sdělení. Někdo se pak třeba zamyslí nad tím, že upozorňujeme na problémy v této republice. Ale nejde to skrze média, které to někdy zkreslují, ale přes lidi, kteří to myslí upřímně, opravdově.

Roman už to řekl, ale která písnička pobaví tebe, Cello?
Track „Vypočítavej plán klasické kurvy" (tematicky trochu připomíná Rytmusovy „Zlatokopky" pozn. autora). Myslím, že může oslovit víc lidí, i mě baví. Má svižnější beat, je víc melodická a i když text není tak vtipný, ta písnička na mě působí jako zábavná. Přijatelnější pro víc lidí by mohl být i „Proces" s hostem Restem. Člověk si nad ní nemusí lámat hlavu, takže by ho to mohlo i pobavit.

Je velké plus pro tu desku, že je mezinárodní, československá?
Cello: Je dobrý připomenout, že tu kdysi byla Československá republika. A ukázat, že slovenština je dál funkční, že jí i lidi tady rozumí víc, než když si pouští třeba americké rapery. Možná i mladší ročníky si díky tomu najdou ke slovenštině vztah. Někteří mladí dnes, ti ve věku 13 a 14 let, už asi ani některým věcem slovensky nerozumí. Vždyť už i mně některá slovíčka dělají problémy.

Spolupráci se Slováky zařizoval Wuty. Je pro nás výhodnější než komunikace s lidmi odjinud.
Wuty: To, že je „Gilotina" z velké části slovenská (vždyť v sedmi věcech z patnácti máme nějakého slovenského hosta) je i díky respektu, který k tamní scéně máme. Dalo by se říci, že nám je dnes bližší, než ta česká.

Byli hosté alba Rest, Sedláci, Kruscifix, Majself a Plexo s UL Farmou ve studiu, nebo jste dost řešili po internetu?
Cello: Všechno je to internetová práce. Díky sociálním sítím jako je Facebook je domluva s těmi lidmi fajn. Čeští i zahraniční hosté vše nahrávali u sebe doma ve studiu.

Zúročí i oni nahrávky pro vás?
Cello: Někteří je využívají pro mixtape, což není brané jaké regulérní album, ale jako sbírka „hostovaček" nebo věcí ze šuplíků. Ale je to i výměnný obchod, navzájem si hostujeme na albech. ..
Wuty: A ty desky jsou pak pestřejší a zajímavější pro víc lidí, pro širší publikum.

Máte i také dost producentů…
Cello: Pomohli tři producenti slovenští, MCM, Mugis a Komander taky z Kruscifix. A dva z Čech: náš DJ Romano a DJ Fatte ze Zlína.

Ten také song „Prachy v prachu" pěkně „nakopl". Výborná věc, jedna z nej na CD „Gilotina"!
Cello: Jo, ta je dobrá.
Wuty: Fatte mi volal, že teď Dilated Peoples (tedy hip hop undergroundová parta z L.A., USA poznámka autora) nebudou mít na chleba (smích).

U pár skladeb z CD mi docela vadilo, že byl najednou konec…
Cello: Ale to je přeci nejlepší vizitka, když se někdo diví: „To už je konec?" a musí si to pustit znovu. Že mu to nestačilo, ne? (smích)

Texty píšete ty i Wuty. Každý si ale dělá svoje sloky sám, že? Skladba je pak jistě pestřejší, zábavnější, ale co témata?
To téma nikdy není takové, že by se vešlo do čtyřiceti vteřin, takže i ten druhý má určitě co říct. Anebo může to téma říct úplně jiným způsobem, což se třeba stalo u písničky, ve které jsme čtyři: Plexo, Khomator, Wuty a já. Jmenuje se „Už nikdy" a dá se říci, že tam má každý čtyřicet vteřin; rapujeme sice každý o něčem jiném, ale na téma Už nikdy. Jde to dohromady, ten nápad v tom je, ale každý to pojal podle sebe.

Je na CD i věc, se kterou jste se dost trápili?
Wuty: Teď naposled to bylo s písničkou Čekatel. Je napsaná asi nejdéle, ale něco bylo špatně nahraného a už nás nebavilo dělat to znovu.

Bavilo by vás hrát hip hop živě tak, jako Prago Union?
Cello: Určitě, byla by to dobrá zkušenost, chtěl bych si to zkusit. Viděl jsem hrát živě Pio Squad na Hip Hop Kempu a bylo to výborný. Ale zkoušení zabere čas, a ten teď při práci i studiích nemáme. Navíc asi není v Ústí DJ ani hudebníci, se kterými by to šlo.
Wuty: Bavilo by mě to určitě třeba s DJ Maniakem myslím z Mariánských lázní, se kterým jsme se dali dohromady na Hip Hop Kempu.