Oproti albu „Hotel Palace" (2010, Yannick South) netočili Koně album Everest v Mumii, kde mají zázemí, ale v Tajném studiu.

„Je na ústecké periferii v Předlicích, čtvrti plný fabrik, smutnejch pavlačovejch domů a smutnejch životů. To studio se k nám na nahrávce připojilo a nahrálo ji s náma. Taky se k nám zas připojil náš dávnej kamarád a spoluhráč Honza Brambůrek. Ten desku nahrál, smíchal i produkoval," uvádí Koně na webu www.houpacikone.cz. Slibují dva křty Everestu: v Praze 7. 12. v Malostranská beseda s Please the Trees a Wild Tides, v Ústí 14. 12. v Experimentální prostor Mumie.

Víme co od sebe čekat

Točili jste v novém studiu. Co dál bylo u alba Everest jinak?
Jiří Imlauf: Máme pocit, že teď hrajeme trošku jinak, pasuje nám to k sobě víc. My čtyři už víme, co od sebe na pódiu čekat dobrýho i zlýho. Taky jsme si předem řekli, že chceme desku s jednotným tématem. Že to nebude „každej pes jiná ves", jako v případě Hotelu Palace, i když jsme všechny ty psy měli rádi. Už předem jsme si teď řekli: „Pojďme udělat písničky, který jedou na jednom pocitu."

Tedy koncepční album?
To úplně ne, ale ty písničky jsou si blízký. Blízký příbuzný.

Jak ty, Honzo, vnímáš rozdíl mezi Hotelem a Everestem?
Jan Brambůrek (hudebník, producent): Do projektu Hotel Palace (2010) jsem se dostal na poslední chvíli, kluci už měli demo nahrávku a věděli, co dělají a jak to asi bude. To pro mě byla startovní pozice. Teď jsme už spolu začali se všemi kroky, důležitými ke vzniku dobré desky. Řekli jsme si, co chceme dělat a jak, tam někde padlo rozhodnutí o „jednotné desce". Tomu jsme podřizovali i práci na textech, šli jsme hlouběji. Minule jsem nevěděl, jak kluci fungují mezi sebou a živě, protože žiju v Německu a neviděl jsem koncerty.
Na Hotelu Palace hráli za sebe, z toho jsme vycházeli. Teď jsem dost mluvil do toho, jak písničky hrát, jak najít ten pocit, jak ho tam dostat, zvýraznit ho… Jsem rád, že to kapela pojala stejně. I to jsme si na hned řekli, v tom je to úplně jiný. Já nikdy desku netočil až tak do detailů, a asi ani Koně. Ti snad někdy okolo alba Tiché dny na Klíši (2006, Guerilla Records, Louny), ale teď jsme na to šli úplně nadoraz.

Hrozně mě to bavilo

Přesto, Martine, byl i okamžik, kdy tě Honza naštval? Že bys to chtěl dělal po svém, jinak?
Martin Palaščák (baskytara, zpěv): To ne, shodli jsme se úplně na všem. Už na začátku jsme si řekli „producent má vždycky pravdu" a tou cestou šli. Mě ty písničky hrozně bavily a baví, tak jsem ani neměl pocit, že bych měl něco dělat jinak. My je nejdřív udělali a produkcí se ještě zlepšily.

Zdroj: Youtube

Už v létě jste do Tajného studia v Předlicích, prostor ve zvláštním prostředí s atmosférou, pozvali na čtyřicet přátel i známých a hráli nové písně. Které?
Jiří Imlauf: Byly to skladby 4 a 1/2, tu už máme dva roky, písničku Vesluju, ta je čerstvější a písničku Deckard. Všechny jsou dost výrazný…

Hráli byste je jinak bez Honzy?
Asi jo. Podle toho, co jsme mu na demáčích poslali předem, odhadl, co by písničkám mohlo prospět, a řekl nám to na rovinu. I na tom jsme se dohodli, že si naplno řekneme i věci, které se nám nemusí moc líbit. A fungovalo to, v ledasčem ty písničky změnil.

A konkrétní příklad?
Honzovi šlo o to, aby to tentokrát nebyla jen dobrá písnička, kde se nějak zpívá. Aby se do ní dalo všechno na to, co se tam říká a zpívá, co chceme vyjádřit. Aby byly hudba a text příbuzný, prolínaly se. Tak natvrdo jsme do toho nikdy dřív nešli. Třeba ve 40 a 1/2 nezačínáme slokou jako klasicky, ale nezpívaným refrénem. Nebo já jsem odhodil španělku a začal hrát na elektriku s boosterem. Jsou písničky, které neobstály v té podobě a došlo k totální změně, spojily se dvě. Šlo se hodně do střev těch písniček a máme z toho strašnou radost, že jsme byli ochotni to udělat.

I ta místnost hrála

Jak moc hraje na desce prostor Tajného studia, jeho cihlové zdi?
Martin Palaščák: Má strašně dobrej zvuk, už když jsme tam měli zkoušku, tak to dobře hrálo. Ta místnost sama hraje, takže když hraješ na svůj nástroj, dobře to zní, máš z toho ještě lepší pocit. I Mumie má super zvuk, ale tohle je zase o level vejš.

Součástí vzniku alba byl zajímavý večírek, kdy jsme kapele pomohli natočit videoklip i gospel Neber, skladbu pro Koně opravdu dost netypickou. Kdo to vše vymyslel?
Jan Brambůrek: Přímo ten gospel Jirka poslal až na poslední chvíli, 14 dnů před natáčením. Je to takovej úlet, věc, která se tam měla jen „prohnat", tedy jestli vůbec… Já přemýšlel jak to přirozeně dostat do té desky. Ten nápad tam byl, v tom textu, v té hříčce, v čem je Jirka vždycky dobrej. Mě ty věci napadaly samovolně, v každé písničce, tou otevřeností, že jsme spolu všichni komunikovali.
Takže u toho gospelu to bylo v podstatě jednoduchý. Když jsem slyšel tu repetativnost a tu sílu toho nápadu, říkal jsem si: „Když to zpomalíme, máme tam parádní hammondky, jeden ze sbírky mých pofidérních nástrojů, řekl jsem, si zkusíme to udělat takhle, se zpěvem čtyřiceti lidí, v podstatě nezpěváků.
A co se týče toho večírku, tak to nás napadlo v momentě, kdy jsme do toho studia přišli. Říkal jsem si: Tohle by bylo úplně ideální prostředí na mejdan. Napadlo nás s Mírou Vaňkátem z Mumie, který nám dost pomohl po technické stránce, infrastrukturou, kabely a podobně, že ten prostor má potenciál, aby v něm byly koncerty jako jsou ty ze studia Abbey Road z Londýna. Že tam je pěkné prostředí i prostor pro lidi a na tomto gospelu se to vše propojilo. Udělali jsme s těmi lidmi happening. Původně toho mělo být víc, ale ten gospel byl tak silnej, že jsme si řekli: Ne! Tak to stačí.

Na Jamajce v kostele

Gospel Neber, tak, jak je nahraný, má malou nedokonalost. Jak nejsme školení zpěváci, nestačíme s dechem, málokdo jsme dozpívali řádek do konce…
Já byl kdysi dávno na Jamajce, v neděli ráno tam zašel do kostela, bylo tam liduprázdno a prostorem se linul zvuk kláves, hammondek. Kněz tam vždycky naprosto zřetelně zazpíval tu linku, lidi mu odpověděli. Tam nezáleží na tom, jestli je všem lidem rozumět, důležitej je ten společnej pocit. Jako chybu to nevnímám, pro mě jako pro producenta není úplně důležitý, aby bylo každému slovu rozumět. Pro mě je důležitej ten pocit. Aby se ve mně odehrálo něco, co mi řeklo: „Tak tohle chci slyšet ještě jednou!"

Kde se dá album sehnat?
Jiří: Everest jako CD nebo vinyl lidi seženou na tel. 604 836 483 či order@shop.yannicksouth.com