„V Jeruzalémě, kam byl unesen z Argentiny a v roce 1962 popraven, Eichmann bojoval o život, a podle toho taky vypovídal. V Argentině se ale rozpovídal svobodně a namluvil řadu magnetofonových pásků. Obě výpovědi jsou ideově naprosto odlišné a text hry vychází z jejich konfrontace," říká autor Tomáš Vůjtek.

Petr Panzenberger, který ve Slyšení hraje úředníka a kolegu Eichmanna, působil pár let v Činoherním divadle na Střekově. Jak sám říká, do Ústí se vrací vždycky rád.

Na jak drsný černý humor se můžeme těšit?
Na ten úplně největší.

Proč se vlastně hra jmenuje Slyšení?
Protože se už na začátku dovídáme, že se čeká na někoho, kdo má Eichmanna vyslechnout.

Co nám má hra říct?
Chce říci snad to, že veškeré zlo vždy začíná u jednotlivce a může narůst v takový problém, jako je holocaust. Nabalí se totiž na onoho jednotlivce další příznivci zla.

Jak na dřeň jde, válečného zločince zesměšní, nebo spíš lituje jeho oběti?
To nemohu moc prozrazovat, neboť se tyto věci kontinuálně prolínají příběhem. Uvidíte.

Mohlo by vás zajímat. Dělat romský ples je těžké, lidé mají předsudky

Zapojíte do hry aktivně i publikum?
To ani ne, snad jen nějakými promluvami k divákovi.

Jaké to je, vracet se hrát do Činoheráku v Ústí, byť jako host?
Je to vždy radost, přátelé a krajina k nezaplacení. Je to takový svátek.

Jak často se sem vracíte?
Zatím ty návraty vychází na jednou měsíčně. Momentálně se však vracím po dvou měsících.

Čeho si na autorovi hry Tomáši Vůjtkovi nejvíc ceníte?
Tomáš Vůjtek je autor velikých témat, která by neměla být opomíjena, a zároveň komedií, kterými se bavím už od školy. Je to člověk s velikým srdcem.

V čem jiném v Aréně Ostrava ještě hrajete?
Hraju v inscenacích Slepice, Lidumor aneb moje játra beze smyslu, Něco za něco a v dalších. Je to moje domácí scéna.

Drama plné černého humoru o nacistickém zločinci Adolfu Eichmannovi. Zdroj: komorní scéna Aréna Ostrava