V Čechách usazený Brit má za sebou úspěšné roky. Nazpíval píseň ke krimi seriálu Modré stíny a debutové album jako první na světě točil na mobilní telefon. Na podzim jel velké evropské turné, časopis Rolling Stone ho označil za „zlatý hlas". Vydal výbornou desku Until the Sky Bends Down u Tranzistor Records, jejíž singl Salvation (Spasení) bodoval v Top 5 rádio hitparád.

Světovými médii je přirovnáván ke jménům jako Jeff Buckley či Damien Rice (ex Radiohead).

Jak důležitá je pro vás vaše kapela? Někdo si vystačí jen sám s kytarou…
Dlouho hraju s kapelou i bez ní, oboje zvládnu. Koncert bez ní je docela jiný než s ní a zvládnu oba způsoby. Teď už den po Ústí odlétám na dvanáct koncertů do Anglie, kde budu hrát jen sám. A na to jsem připravený taky. Ale i hraní s kapelou je super, baví mě.

Odehrál jste hodně koncertů po evropských velkoměstech na ulicích a náměstích, takzvaný busking?
Tak už nehraju, hrával jsem tak jako kluk. Dnes je mi čtyřicet, tohle už nedělám dvacet let, naposledy jako puberťák. Sem tam otevřu pouzdro kytary v parku, hraju jen tak ze srandy pro známý někde v Německu na terase v baru. Cestuju po Evropě a hraju po klubech, v divadlech…

Jak vzpomínáte na spolupráci s Michalem Hrůzou a dalšími lidmi na hudbě k filmu Lidice? Jeho to téma prý dost zdeptalo. Máte to stejné?
To ne, já mám zase jiná traumata. Bylo to těžké téma, ale já se tu práci snažil dělat víc profesionálně. Od začátku jsme to psali půl na půl, on tam má hudby víc. V té době jsem navíc dlouho byl mimo Prahu, hudbu jsem posílal maily jako MP 3. Rád jsem tam Michala Hrůzu poznal, je dobrej.

Občas hráváte v Berlíně, znáte odsud muzikanty. Také Nicka Cavea?
No on hrává na větších pódiích než já, jeho koncert jsem nikdy neviděl, i když v Čechách párkrát byl. A až zase přijede do Prahy v říjnu, já v tu dobu zase budu v Amsterdamu. Ale možná se někdy potkáme, třeba přijde na můj koncert.

Kterou písničku z nové desky máte nejradši, je nejlepší?
Nevím, asi ta poslední, The Hillside. Zní v ní můj dokonalý zmatek. Ale jindy to zase může být úplně jiná píseň.

V Čechách vám vydává desky vydavatelství Transistor. Jak vzácný je ten label pro vás a v Evropě, je to něco běžného?
Já myslím, že slovo běžně ve světě v hudebním byznysu neplatí. Asi tu je víc malých vydavatelství, která neznám, ale Tranzistor bubeníka Davida Landštofa je jediný, který tu znám. Vím, jak tu funguje, jak vydává desky a spolupracuje s umělci… Možná ten rozdíl v Čechách je jen ten, že tady je ten trh pro folk a alternativní country ještě menší a David že vše dělá prakticky sám. Možná má větší kuráž.

Znáte-li se s Davidem, jistě znáte i písničkářku Radůzu, se kterou hrával, ne?
Viděl jsem jeden a půl jejího koncertu, po jednom jsme si dali pivo, ale kamarádi nejsme, moc se neznáme a spolu jsme nikdy nehráli.