„Na všech koncertech v Polsku a v ČR jsme měli potlesk ve stoje. Tak naše publikum miluje Okudžavu pro jeho básně a atmosféru jeho písní," říká Jiří Vondrák, režisér, zpěvák, písničkář, šansoniér, kytarista a spisovatel. Narodil se v Litoměřicích, roky žije v Brně.

V říjnu 1995 přivezl Bulata Okudžavu (zemřel 1997, Paříž) do Čech na dva koncerty. Bylo to naposledy, kdy známý písničkář hrál veřejně.

Jiří, čím je pro vás aktuální turné unikátní?
Ono má jeden velikánský klad. Jedu ho s lidmi, se kterými už se znám a Okudžavu nevnímají jako okrajovou záležitost. Věnují se mu dlouhodobě, není pro ně náhlá módní záležitost.

Vás už Ústí zná. Představíte i své spoluhráče?
Antoni Muracki je polský písničkář, překladatel, básník, autor písní, které vyšly na CD i ve sborníku. Přeložil desítky písní Jaromíra Nohavici, jako vydavatel a producent natočil i několik CD a DVD s Nohavicovými písněmi a pomohl mu tak k obrovské popularitě v Polsku. Vystupuje v mnoha zemích Evropy. Moskevský písničkář Alexej Kudrjavcev přeložil do ruštiny mou knihu „Okudžava poslední koncert" a hru „Zabte Vysockého". Je členem svazu spisovatelů Ruska, autorem písní, které vyšly v Rusku i v ČR.

Kdo na vás chodí?
Je to zvláštní, ale každý koncert navštíví jiný typ publika. Na začátku to okoukneme a odhadneme, poradíme se s pořadatelem, přizpůsobíme písně publiku. Sám měním povídání.

A jak to bude v Ústí, kde jste představil Okudžavu už dvakrát?
Poprvé jsme v malém sále kulturáku hráli s Milanem Dvořákem. Koncert skončil tím, že neskončil. Oficiálně jsme ho ukončili a povídali si tam pak ještě hodinu s asi deseti lidmi. Vůbec se nám nechtělo domů. Podruhé v klubu v prvním patře Národního domu jsem měl klasické příjemné vystoupení pro lidi, kteří přišli a věděli na co.

Přáli byste si, aby tu s námi Vysocký i Okudžava byli?
A víte že ne? Patřili do své doby, je-li někdo tak velká osobnost, že svou dobu obohatí, odejde i s ní. Když umřel Okudžava, říkalo se: „Odešel s ním pocit 20. století". Některé věci se nedají vrátit, žádný život nelze vyvolat znovu. Kdyby se vrátili, tak nedám nic. Nerad bych zpět dobu, ve které nám tolik pomáhali, vrátili nám lásku ke slovanskému jazyku. Obyčejní lidé, i ti v Rusku, jsou našimi bratry. Tím, že jsem vytěsnil politiky, jezdím do Ruska moc rád. Znám tam spoustu obyčejných lidí, třeba instalatéra, pár básníků a mnoho herců, kteří tu dobu pamatují. Ale tím, že ta doba uplyne, už je minulostí, jakýmsi muzeem.

Je lepší ty písničky zpívat rusky, polsky nebo česky?
Polština a ruština jsou si s češtinou v mnohém podobné. A některé texty a básně se doslova přeložit nedají. A tím, jak zní ty písně v jiných jazycích, člověk získá z písní jiný pocit a dojem z písničky se znásobí.

Co publiku nabídnete?
Nám se podařil malý zázrak, natočili jsme živé dvojCD z polské části turné. Jelo nás hodně, ale protože si někteří pořadatelé nemohli šest lidí dovolit, rozdělili jsme se. Část je teď v Bělorusku, druhá v Čechách. Ale spolu jsme nahráli dvojCD „Okudžava v míru", to jsou studiové nahrávky, a pak ještě dvojCD „Okudžava Vysocký Live". To je kvalitní záznam rádia v Gdaňsku, je to téměř celý koncert. Technicky i atmosférou je naprosto úžasný.

Co byste vzkázal čtenářům Deníku?
Ať se přijdou podívat a užijí si to s námi. Všude v Polsku jsme měli potlesk ve stoje, před pár dny jsme po hodině a půl dlouhém koncertě půl hodiny přidávali, naše publikum je skvělé. To mě opravňuje k optimistické prognóze, že i v Ústí se to bude líbit.