Na všetečné otázky odpovídal s úsměvem a ještě přidal pár vlastních skladeb za pianem.

Před televizní kamerou prožil půlku svého života, v pondělí 19. března oslavil nejen svátek, ale i sedmašedesáté narozeniny. Je trojnásobným dědečkem na plný úvazek a cit pro spravedlnost sdělil po svém otci.

Před několika lety byl na služební stáži v USA, rád vypráví o svých toulkách s batohem na zádech po drsné Indii, kde opravdová chudoba vyráží dech.

V zásuvce svého stolu má rozepsané tři knihy. Ta, která má první doplnit jeho velkou sbírku originálních děl ponese název Reportér a smrt.

Mistr Karel Gott prý má své Slavíky ve speciální rodinné voliéře, kde máte vystaveny Vy své ceny?
(smích) Není jich zase tolik, abych měl s tím problém. Část mám na piáně, další na římse krbu. Vážím si všech, novinářských i těch televizních. Je za nimi spousta práce, probdělých nocí a vzpomínek na kamarády.

Váš spolupracovník Radek John, překvapil rolí politika. Nemáte Vy podobné ambice?
Moc lidí to neví, ale přemlouvali mně, abych zkusil kandidovat na prezidenta. Já takové ambice nemám, stále uznávám heslo, ševče, drž se svého kopyta. Samozřejmě, že bych rád přispěl k očistě společnosti nejen kritikou, ale i pozitivní myšlenkou, politika pro mě není to pravé ořechové. Jsem rebel a rebelem zůstanu. S Radkem jsem dlouho nemluvil a nevím, co vlastně momentálně dělá.

Někde jsem četl, že jste manželce jednou domů přivedl bezdomovce. To byla legrace, nebo sázka?
V žádném případě, ten člověk se jmenoval Jan a měl prostě v životě smůlu. To je na dlouhé vyprávění, jeho naivní podnikání s kozí farmou jej dostalo na samotné dno a on se jednou objevil u mého domu. Bylo mi ho samozřejmě líto, tak jsem ho pozval na teplou večeři. Manželka málem omdlela, když jsem ji ho představil. Původně to byla jednorázovka, ale on zůstal pět let. Byl moc manuálně zručný, opravil mi dřevěný nábytek, pomáhal na zahradě, nechtěl překážet. Když dozrál na důchod, tak jsme se rozloučili. Někdy si zavoláme.

Na Kajínka se ptát nebudu, ale co říkáte situaci na Slovensku?
Ohromná lidská tragédie, vyhaslý mladý život, následky, které nečekal nikdo, hlavně ti mafiáni. Praktiky italské mafie známe pouze z filmů, sleduji tyto události jako novinář, nikdo neví, jak to skončí. Vzpomínám si, že jednou jsem dostal osobní ochranku, nebyla to žádná legrace se s tím vypořádat. Ve strachu se dlouho žít nedá.

Jak relaxujete, když náplní vaší práce je většinou problematika vrásek a temných stínů?
Moc rád mám vážnou hudbu, pokud možno živou, ta člověka osvěžuje a čistí mozek. Po letech jsem se dal dohromady s několika kamarády, dokonce někdy koncertujeme. Já hraji na piano, všechno si děláme sami i texty písniček. Dokonce jsme vydali i vlastní CD. Před pěti lety jsem se začal otužovat, nejdříve do byla studená sprcha, potom zahradní bazén, nyní Berounka. Letos byla teplá zima, tak jsem šli do vody až na Silvestra.

Otázek na tělo dostal Josef Klíma v zámku dost, ale všechny zvládl jako zkušený profesionál. Večer byl v televizi a snad přijede do Ústí zase. Doufám jen, že ne kvůli nějaké mafiánské kauze.