Kliknutím zvětšíteSyn zaměstnance továrny na vyhlášenou Colmanovu hořčici – už ten původ je úsměvný – přišel na svět v Claphamu, tedy na jižním předměstí Londýna, kde žili i Graham Greene nebo Vivienne Westwoodová. Kingsleyho rodina mnoho peněz neměla, ale prarodiče z tátovy strany ano. Spisovatelův dědeček Joseph James Amis, kterému jeho vnuk říkal Pater či Dadda, obchodoval se sklem, což mu vyneslo dost na to, aby si pořídil honosné sídlo v bohaté čtvrti Purley.
Potrhlý stařík Kingsleyho přitahoval a odpuzoval zároveň. Především se mu však líbila dědova velikánská knihovna. Jaké zklamání to pro něj muselo být, když mu z ní babička po dědečkově smrti dovolila vzít jen umrněných pět svazků!
On sám vyrůstal v daleko všednějším prostředí. Zapadlý londýnský kout jménem Norbury považoval za něco, co možná existuje na mapě, v reálu jde však jen o železniční zastávku a pár baráků kolem. Přesto – nebo snad právě proto – se z té nudy brzy vymanil.
Trampoty profesůrka
Studia na St. John’s College v Oxfordu, kam se dostal jako stipendista, otevřela Kingsleymu Amisovi svět anglické literatury. Také se tu seznámil se spolužákem, s nímž ho spojí přátelství na celý život: řeč je o dalším skvělém básníkovi a prozaikovi Philipu Larkinovi. Na Oxfordu Amis rovněž vstoupil do komunistické strany. Nutno ovšem dodat, že po odhalení Stalinova kultu v šestapadesátém roce se s ní zase rozžehnal.
Vysokoškolské prostředí, a zvláště to ve Velké Británii, je nevyčerpatelným zdrojem humoru už od dob, kdy psal Jerome Klapka Jerome své Tři muže ve člunu (o psu nemluvě). Tamtéž načerpal Rudyard Kipling nápady pro výbornou knížku Stopka & spol. Kingsley Amis šel v jejich stopách, až na to, že více než typické studentské legrácky ho zajímal pohled na zkostnatělý školský systém z pohledu mladého profesůrka.
Začínající učitel James Dixon, který se stal hrdinou jeho prvního – a hned nejslavnějšího – románu Šťastný Jim, čelí ve svém povolání konvencím, kličkám a pitomostem všeho druhu. Přitom ale musí stále působit okouzlujícím dojmem a se všemi vycházet, jinak by okamžitě dostal padáka.
„Chci ovlivnit lidi, aby udělali to, co myslím, že je třeba, aby udělali,“ říká mu jeden zkušenější "hráč". „K tomu je nemůžu dostat dřív, dokud mě předtím určitou dobu nenudili, chápete? Jenže právě když mají ohromnou radost z toho, jak mě svými řečmi zblbli, otočím se a donutím je udělat, co jsem na ně ušil.“
Egyptologická společnost
Svým elegantně svižným stylem a sarkasmem, chápajícím nutnost přizpůsobovat se, se Amis dokonale trefil do tehdejší nálady mladých Angličanů, kteří v poválečném světě složitě hledali uplatnění. Kniha vyšla v roce 1954, chvíli poté, co se Kingsleymu a jeho ženě Hilary narodilo třetí dítě. Šťastný Jim byl bestseller – prodalo se několik milionů kopií a dnes si ho mohou lidé přečíst ve dvaceti různých jazycích. Několikrát byl zfilmován, nejslavněji s Ianem Carmichaelem v hlavní roli. A čeští diváci si jistě vzpomenou na černobílou televizní inscenaci z roku 1969 s vynikajícím Petrem Kostkou.
Amisův způsob psaní se stal symbolem žánru zvaného „campus novel“. Další autoři, pro něž se vžilo označení „rozhněvaní mladí muži“, ho ochotně následovali. Za všechny jmenujme Davida Lodge a jeho Noc zkázy v Britském muzeu – a konečně i Kingsleyho syna Martina Amise, jenž získal dvakrát prestižní Bookerovu cenu.
U nás měl Kingsley Amis vždycky dobré jméno a jeho tituly se prodávaly po desetitisících: Mně se tu líbí, Tlustý Angličan, Chci to hned… Hřbety těchto vtipných, svěžích knížek lze najít v nejedné tuzemské domácnosti.
Roku 1969 napsal Amis ve spolupráci s historikem Robertem Conquestem knihu Egyptologové. Děj se točí kolem členů takzvané Egyptologické společnosti, což je ve skutečnosti skupinka pánů ve středních letech, jimž docházení do tohoto „ctihodného klubu“ slouží jako rafinovaná zástěrka pro jejich zálety.
Břitkost, s jakou tu autor tepe anglické měšťáctví, mu kromě spousty fanoušků získala i řadu nepřátel. Jenže, jak sám prohlásil: „Jestliže nejste schopni nikoho naštvat, nemá cenu pouštět se do psaní.“
Od alkoholu k Bondovce
Na obranu proti těm, kdo občas kritizovali Amisův až příliš lehký tón, používal satirik jiný – dnes už klasický – bonmot. „Špatná recenze vám může zkazit snídani,“ říkával, „ale neměli byste dovolit, aby vám zkazila i oběd.“
Tvořil dál, hlava nehlava, a někdy čtenáře překvapil. Třeba když jim předestřel Manuál každodenního pijáka, včetně receptů na míchané nápoje a léčení kocoviny.
Když mu táhlo na pětasedmdesát, publikoval autobiografickou prózu Obojí dělat nemůžeš. A svou bibliografii zakončil sžíravou knížkou Životopiscův knír. Málo se však ví, že se Amis během svého života podepsal i pod sedm svazků básní nebo že po smrti Iana Fleminga navázal pod pseudonymem Robert Markham na fenomén agenta 007 Jamese Bonda. Jeho bondovka s názvem Plukovník Sun, napsaná v roce 1968, vyšla česky teprve před třemi lety. I takový byl tedy autor Šťastného Jima.
15
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
