Zrní nás rozmazluje kvalitní muzikou, výbornými texty, skvělou atmosférou. Víc sedí klubu než festivalu. Na novince Zrní zpívá i o tom, co prožívají její členové. O tom, co prožíváme my všichni. A ano, poslouchá se to hezky.

Z reklamní charakteristiky alba by se mohlo zdát, že jste se dali na okultní či psychologickou literaturu. Čtete ji?
Na nic jsme se nedali (smích). Ale je nám vlastní zkoumat, co je pod povrchem, hledat a vnímat svět intenzivně, hravě. Baví nás i jiné, než jen suše vědecké a materialistické pojetí světa. Naše nová deska je cestou do vlastního nitra a zpátky. A nitro člověčí, to osobní, je totožné i s nitrem celkovým. To téma se objevilo na cestách do nočního lesa, kde jsme hledali to tiché místo, odkud se vynořují světy, představy, prýští nápady, hudba i realita, kterou žijeme.
Někdy je těžké rozeznat a oddělit od sebe, co je vlastně realita, co představa, někdy to splývá, často je to jenom o pohledu a přístupu ke světu.

Setkali jste se v lese s kojotem?
Jasně! Několikrát. Především náš zpěvák, kterého kojot dvakrát sežral.

Doporučujeme to!

Máme my, posluchači desky, následovat kojoty?
Určitě! Doporučujeme. Občas vyjít z domu opačným směrem než jindy, dojít na kraj města, zastavit se a poslouchat, co se ozývá a odkud, koukat kolem, kde to jsem? Tady to neznám! Šťourat se prstem v hlíně, výt na měsíc.

Říkáte, že jste přírodní lidé. Jak se to projevuje?
Příroda je nám blízká. To snad většině lidí, ne? I proto, že jsme z Kladna, tak nás to do ní táhne malinko víc. Rádi se touláme i cestujeme, vandrujeme. Cítíme v přírodě klid a moudrost. Ta surovost, která je ale zcela harmonická a neagresivní zabíjení a požírání se a hnití a kvetení i rození. Příroda je přirozená, to je inspirativní. Člověk je venku v kontaktu s něčím hlubším. Právě tenhle pohled nás v kapele lidsky spojuje.

Obal alba.Na albu se opakuje téma moře. Je vám nějak zásadně blízké?
K moři jezdíme moc rádi. Setkání s ním je magické. Jak je staré a velké a šumivé. Většinu roku běháme po pláži a hrabeme v písku tunýlky (smích). Ba ne.
Na desce je moře symbolem něčeho, o čem lidi sní. Třeba kladenští bezdomovci, sedí opilí na lavičce na sídlišti a koukají na slunce, jak od nich letí nad moře zářit, zatímco oni zůstanou dole ve tmě. Tak zavřou oči a odletí se sluncem. Fakt odletí? Takové kombinace reality s představami nás baví a na desce jsou.

Při nahrávání nového alba jste se prý mimořádně odvázali…
Hodně jsme si s tím vyhráli, vyblbli jsme se, proces vytváření desky byl zábavný. To tvůrčí období jsme si užili jako malí kluci při stavění bunkru. Ale trvalo dlouho, než se nám povedlo se do kreativního víru dostat. Než jsme našli cestu, kudy se ubírat. Do té doby to moc sranda nebyla (smích). Ale nakonec jsme nahráli sedmnáct písniček.

Ale deska jich má jen dvanáct…
Když jsme po minulé desce a všech koncertech konečně měli čas na vymýšlení nových písniček, zjistili jsme, že se až na pár vlaštovek pohybujeme pořád v podobných kolejích. Chtěli jsme se někam pohnout, aby nás to dál bavilo. To se zlomilo až asi půl roku před nahráváním. Najednou to začalo jiskřit a objevovat se něco nového. Asi nás vybudil blížící se termín. Začali jsme víc zvukově a nástrojově experimentovat, začleňovat zasmyčkované zvuky nachytané venku… Třeba jsme šli po lese, viděli hromadu klád, tak jsme je zdvihali, házeli o sebe a nahrávali zvuky jejich nárazů. Pak jsme to sestříhali, vyrobili z toho základní beat jedné z písniček. Bylo to fakt zábavné a vzrušující. A na výsledku má velký podíl i producent desky Ondřej Ježek.

On má asi na výsledném zvuku zásadní podíl!
Určitě. Dal desce charakteristický zvuk. Pochopil, o co nám jde a podtrhl to. S ním se nám skvěle dělá. Má ohromný cit, také jeho pohled zvenčí je strašně přínosný. Navíc si s ním lidsky rozumíme, což je pro nás zásadní. On byl při nahrávání šestý člen kapely.

S důvěrou v Ondřeje

Bylo bolestné pak některé písničky vyřazovat?
Au, hodně bolestné! Když jsme písničky nahráli, dávali jsme je různě k sobě a zkoušeli, jak by spolu fungovaly. Tak jsme tvořili x možných playlistů desky. Až se nám o tom zdály strašidelné sny, kdy na vás útočí playlisty a kulí oči!
Nakonec ale přišel Ondra Ježek s playlistem svým a postavil nás před hotovou věc. Jeho výběr a pořadí písniček bylo jiné než naše. Někteří z nás se s tím těžce srovnávali a srovnávají s pár maličkostmi dodneška. Ale zachránilo nás to. A s odstupem jsme rádi, že jsme Ondřejovi důvěřovali.

Co bude s vyřazenými písněmi?
Všechny, na které se teď na CD nedostalo, se objeví na vinylové verzi alba, vydáme ji v prosinci. Bude to dvojvinyl, kde bude celý svět, jak jsme ho v kojotím období objevili a zaznamenali. Moc se těšíme.

Vinyly jsou čím dál tím víc v oblibě. Přitom vy je, jako mladí lidé, asi nemůžete pamatovat…

Jéje, pamatujeme si je! Máme na ně úžasné dětské vzpomínky. Poslouchali jsme z nich pohádky a později třeba Beatles, Rolling Stones, Dylana objevovali jsme první hudební lásky. To byla doba!

Zdroj: Youtube

Elpíčka mají i výhodu větších obalů. Obrázek na nich může být čitelnější, s vícero detailů.
Přesně. I obrázek na obalu nového cédéčka je zmenšenina. Na vinylu bude líp vidět, bude to úžasné. Autor obalu, výtvarník Aleš Fulín, si to zaslouží. Hodně pracuje s detaily a ručně. I celá zadní strana bookletu, včetně názvů skladeb, je ručně rytá. Na větší ploše to víc vynikne. Aleš k tomu přistupuje podobně jako my. Hraje si s tím, vkládá do toho tu energii ruční práce. Moc se nám líbí, co dělá.

Album Následuj kojota asi není na kulisový poslech. Člověk musí jednotlivé písničky poslouchat poctivě, aby je plně vstřebal.
Asi to tak je. Hudba je komunikace. Jak mezi námi samotnými, tak mezi tím, kdo ji vysílá a tím, kdo ji poslouchá. Vzniká nějaká vazba, dialog. Až pak to dává význam. Pravda, tahle deska je trochu zadumaná, vyžaduje spolupráci. Člověk se do ní musí vnořit, aby to fungovalo, a asi u ní nejde snadno žehlit nebo opravovat motorku (smích).

Wikipedie píše, že je Zrní folkrocková kapela. Souhlasíte?
Nemáme škatulky moc rádi. Téměř veškerá muzika, která nás baví a oslovuje, se škatulkám vymyká. Jakákoliv osobní výpověď je přirozeně svérázná a většinou z podstaty věci neomezená striktními mantinely žánru. Hledá si vlastní. Bereme si ze všeho něco, do té míry, do jaké nám to přijde tak nějak sexy. Hudebně jsme někde blízko folku, popu, rocku, elektronice, ambientu. Pokud máme nějakou škatulku zvolit, říkáme tomu, co hrajeme: „něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen".

Kladno je kladné

Jaké je být kladenskou kapelou? Netáhne vás to do Prahy?
Všechno má svoje. Naše jistá izolovanost je do určité míry výhodou, do určité nevýhodou. Díky specifičnosti a izolovanosti Kladna máme vlastní svět, snad osobitý rukopis, i proto, že na nás nepůsobí tak široké spektrum vlivů a lidí, jak by tomu bylo a je v Praze. Zároveň jsme tím na druhou stranu v něčem omezeni. A hlavně, díky Kladnu jsme se potkali. Museli jsme na sebe logicky v tak malém městě narazit, to by asi v Praze bylo nemožné. Za to jsme městu vděční. Kladno je kladné.

Ústí nad Labem - Kapely Zrní si sever od léta už užil, i Děčín slyšel kousky z jeho novinky „Následuj kojota". Ústí se může těšit 17. prosince.