„Za dobu své výtvarné činnosti se zúčastnila osmnácti sympozií v Německu, v Chorvatsku i v ČR. Jako členka skupiny severočeských výtvarníků Rolous se představila na 34 společných a 4 samostatných výstavách v Ústí nad Labem, Praze, Telči, Drážďanech, Chemnitz, Frauensteinu, a dalších městech," přiblížil autorku Jindřich Šrejber, šéf sdružení Ars Porta Bohemica (APB), která až do 4. ledna 2016 na výstavu zve.

Od absolvování Severočeské lidové konzervatoře v Ústí (1996 1998) se věnuje olejomalbě, sochá, fotografuje, ale také vyšívá a užívá i další výtvarné techniky. Její doménou jsou však koláže.

Její díla zdobí Magistrát města Ústí (socha Eukalyptus), osmnáct koláží zdobí Krajský úřad Ústeckého kraje, další díla galerii v Reichenau i soukromé sbírky v ČR, Německu i v Kanadě.

Je spoluautorkou kamenného totemu, který skupina Rolous věnovala festivalu Porta a zdobí areál Letního kina v Ústí. Podílela se na tvorbě betlémů, které jsou každoročně součástí vánoční výzdoby na Lidickém náměstí v Ústí a v kostele skanzenu v Zubrnicích.

„Koláže, které výtvarnice přivedla k dokonalosti, představí i v Paláci Zdar. Velkoplošná díla navozují pocit pohody a klidu, filozofické zamyšlení nad nekonečností času i času vzniku a trvání lidského života. Obohacují nyní předvánoční kulturní dění města Ústí," doplňuje Zdeněk Stárek z APB.

Také proto se Deník úspěšné autorky koláží zeptal:

Proč jste začala s kolážemi?
Technika tvorby koláží mě nadchla nepřebernou možností vyjadřování myšlenek pomocí symbolů. Řada symbolů použitá v každé jedné koláži představuje vyjádření mého vidění světa, života, emocí, radostí i smutků…Nejedná se jen o barevné sladění jednotlivých fragmentů a kompoziční uspořádání děje na ploše, ale hlavně o vyjádření myšlenky, úvahy či stanoviska k danému tématu. V době digitálních fotoaparátů, kdy lze dělat koláže digitálně z cíleně nafocených záběrů k danému tématu je „klasická" koláž tvořena fragmenty z obrázků, fotografií, textů vlastních i ostatních běžně dostupných (časopisy, kalendáře). Tvořím „klasické" koláže i digitální z vlastních fotografií. Často mi pomáhá řada přátel, sbírají mi různé materiály. Někdy je obtížné vyjádřit emoce, které je často těžké vyjádřit i slovy, natož je zobrazit, zabudovat do obrazu. Vždy tak zůstává prostor pro diváka, aby si našel odraz vlastní ho vidění.

Kterou svou koláž považujete za nejzdařilejší či nejúspěšnější?
Bývá to některá z nové tvorby, na výstavě Strážce času a Duše času. Vyjadřující dilema mezi věčností času a krátkostí lidského života. Během své tvorby koláží jsem se také seznámila s pracemi Miroslava Horníčka, jeho kolážemi. Zaujalo mě jeho vidění a prezentování jeho stanovisek. Především ale obdivuje Jiřího Koláře, jeho koláže i ostatní tvorbu, i rozsah jeho působení.