„Většinou nám je dával jako dárky k Vánocům nebo k narozeninám. Někdy to bylo dokonce přímo na objednávku, já si třeba přála pivoňky, a tak mi je namaloval. Každému z členů rodiny visí doma podobná památka na Karla,“ poznamenala dárkyně.

Tématem darovaných obrazů jsou krajinomalby, většinou malířovy rodné Šumavy, kde přišel na svět roku 1913. Krátce po válce coby původně pouze vyučený písmomalíř a malíř pokojů nastoupil v ústeckém městském divadle. „V ruce drží štětku a v hlavě stále nové nápady. Malovat začal již jako malý chlapec. Nejprve to byly různé nápisy a kresby na zdích. Později se zamiloval do divadelního výtvarnictví. Brno, Pardubice, Most a další. Tam všude poznali Karlíčkův smysl pro krásu barev,“ píše o něm almanach ústeckého divadla z roku 1949.

Měl velký výtvarný talent a vedle scénografie začal malovat také obrazy. Stal se členem Svazu československých výtvarných umělců, který ale v souvislosti se sovětskou okupací Československa po roce 1968 opustil. „Byl vynikajícím krajinářem, žákem slavného Aloise Kalvody. Ve sbírce zatím máme jen soubor jeho scénografických návrhů,“ komentoval dar ředitel muzea Václav Houfek.

Veřejnost mohla díla Karla Rendla obdivoval v roce 1973 na samostatné výstavě k jeho šedesátiletému jubileu. V ústeckém divadle pak prezentovali návrhy jeho scén. Zemřel v Ústí nad Labem roku 1990.