Bořit soubor opery na základě „pražských operních kritik" nepokládám za dostačující, neboť snad každý zná podstatu a funkci odborných kritik, respektive recenzí, kdy platí jednoduchá rovnice, že co kritika, to názor.

Vím, o čem mluvím

K hlasům z Prahy bych se v této souvislosti nechtěl šířeji vyjadřovat, protože pohled z metropole na oblast bývá vždy rozpačitý a v mnoha případech i unavený.

Vím, o čem mluvím. Nevydařené hostování, které se musí narychlo přizpůsobit podmínkám jiné budovy atp., není rozhodně bernou mincí. Potvrzují to např. odlišné recenze jedné kritičky z premiéry a následně z hostování na festivalu.

Zmiňovaná Tosca se stala nechtíc mediálním skandálem „na objednávku". Jsou-li v Ústí vytvářeny tlaky na odvolání ředitele Formáčka, je nutné hledat pádnější důvody než vše navlékat na „rozčarování" pana režiséra z přípravy inscenace (opět Tosca), či již zmíněné hostování s operou Tosca v Praze.

Strach města a kraje

Stále mi chybí vhled do rekapitulace tvorby ústecké opery za poslední roky. Nikdo se zatím nesnažil pojmenovat klady a zápory uplynulých let. Nikoho nezajímá, co by divák rád a co je vůbec reálné.

Je tu zřejmý strach města a kraje, co bude dál, jak to s operou zaonačit. Operní soubor je tak nechtěným dítětem pro zřizovatele a naopak přehnané recenze pražských kritiček zase bičem na soubor.

Divadlo je hodnoceno globálně, s problémem zapadá usilovná a oceňovaná práce orchestru, sboru a dirigentů Baxy, Kaňáka, ale i nechtěného Formáčka sleduje někdo ze zřizovatelů jejich dílčí práci? Nadobro se zapomíná na předešlé úspěchy v Tháliích a u diváků.

Těším se na moment odborného posouzení možností ústecké operní scény, těším se na spolupráci divadla se zřizovatelem, s týmem, který ve volbách hájil ústeckou kulturu. Budu rád, když dá na vlastní rozum a ne na hektické posuzování odjinud.

Milan Černý, teatrolog a hudební publicista