V syrové výpovědi o dramatickém a tragickém osudu člověka, který má být odpojen od přístrojů, hrají Jan Řezníček, Marta Vítů, Vojtěch Říha, Jelena Juklová, Jaroslav Achab Haidler a další.

Nízkorozpočtový snímek si nedělá ambice být oscarovým. Vznikal sedm dnů hlavně v Ústí. Poděkování autora patří přátelům, Hraničáři i lidem z Činoherního studia. Více už v rozhovoru s Mírou Rosendorfem z Ústí.

TĚCH LIDÍ JE MNOHO

Nejprve to vypadalo, že „jen" s Filipem Nuckollsem přenesete na filmové plátno vaši loňskou fiktivní hru o tom, jak „to chodí" v nejmenované metropoli severních Čech. Ale tento film je úplně jiný příběh. Co vás inspirovalo?
Inspiroval mě nelehký život konkrétního člověka z Ústí, který je zcela závislý na přístrojích. Začal jsem se o problematiku zajímat do hloubky a zjistil, že je tak postiženo překvapivě velké množství lidí nejen v ČR.

Jak jste přišli na představitele hlavní role z Městského divadla Zlín Jana Řezníčka?
Byl první, koho Filip s nabídkou role Marka Nováka oslovil, přijal ji a odvedl neskutečně dobrý výkon. Jeho filmová maminka je Marta Vítů, pro ni jsem byl rozhodnut od prvopočátku. Na natáčecí den přijel Vojtěch Říha z ostravského Divadla Petra Bezruče. Další dva herci z našeho filmu patří mezi ústecké legendy Jelena Juklová a Jaroslav Achab Haidler, oba profesionálové. Vzali natáčení jako charitu a nedostali za své výkony ani korunu. Kromě uvedených lidí tu účinkují další osobnosti, mj. Jiří Plos, Dan Dittrich, Vladimír Čepek, Zdeněk Ciboch, Radim Neuvirt a další…

Jak váš scénář vznikl? Byl už původně napsaný pro film?
Psal jsem ho s tím, že to bude hra, kterou by mohlo uvést divadlo. Režisér Nuckolls divadlu text nabízel, leč nebyl zájem. Přišel tedy s tím, že by se představení mohlo hrát formou obdoby bytového divadla Vlasty Chramostové. Ale herci mají pevná angažmá, scházet by se na představení mohli sporadicky. Tak jsme se rozhodli natočit nízkorozpočtový film, který si nebude hrát na uchazeče o Lvy a nebojí se přiznat, že jde o představení, nicméně by i přesto mohl zaujmout.

Je vše, jak mělo být původně?
Říkal jsem si: Točit film můžeme se šikovným kameramanem bez režiséra. Ale režisér zapotřebí byl, a že to je Filip, jsem dnes rád dvojnásob. V tak nízkorozpočtovém filmu v situacích, kde by zaběhlý režisér lomil rukama, divadelní režisér, a ne ledajaký, ale dobrý divadelní režisér, umí rozvinout svoji kreativitu a se situací si bravurně poradit. Výborný je i Michael Johanides, kameraman. Měl i bezva nápady, odvedl maximum z možného a pořádný kus nemožného navíc. Musím před ním smeknout.

Co teď může film čekat?
V první řadě jsme zvědaví na reakce publika teprve pak se začneme rozhodovat, jak s filmem naložíme dál.

„NEVIDITELNÍ" LIDÉ

Kteří ze spolupracovníků na snímku byli pro vás ti klíčoví? Takoví, kdyby nabídku nevzali, film by nakonec vůbec nevznikl?
Bez nadšení a odvedeného množství práce Filipa a Michaela by scénář zůstal scénářem, teď by tu místo mě měli mluvit oni dva. Stejně musím poděkovat spoustě „neviditelných" lidí, kteří se na filmu podíleli tím, že přiložili z pouhého čirého nadšení ruku k dílu, pomáhali, jak mohli (třeba Lucie Rosenbergová nás nechala točit u sebe doma pozdě do noci). Pomohlo nám dost kamarádů z Činoheráku, Lucka Šperlová či Pepa Kadeřábek, dále třeba Jindřich Matoušek i další.

Objeví se tu i zajímavé místo, o jehož existenci tak lidem řeknete, ještě ho neobjevili?
Doufám, že zajímavá budou všechna místa, že budou snadno objevitelná. Prozradím, že mimo zmíněných herců dostala ve filmu menší prostor i jedna známá česká filmová osobnost.

Zažil jsi při natáčení něco, co nikdy dřív? Zavedlo vás natáčení někam, kam byste se jinak nedostali?
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy film netočil, bylo všechno pro mě nové. Objevili jsme např. terezínské muzeum automobilů, které nám velmi pomohlo při natáčení a dokonce kvůli nám urychleně nastrojilo čerstvě nalakovanou Tatru 613.

Když jsem se, pod dojmem vaší minulé frašky z nejmenovaného města, ptal Marty Vítů, jestli bude tento film legrace, nebyla si tak úplně jistá. Řekla, že ho ještě neviděla. Dočkáme se tedy ironie a černého humoru?
Film, jak sám název napovídá, je o velmi vážné věci, nicméně i trocha toho černého humoru se v něm doufám najde.

V ŠIBENIČNÍM TERMÍNU

Jak prestižní pro tebe je, že bude film uveden v rámci Festivalu Kult? Není neděle večer „spíš nouzovka"?
Velmi si cením toho, že film bude uveden právě v rámci festivalu Kult. Jeho termín 16. října byl zejména pro Filipa s Michalem dost šibeniční, ale oba pánové se ,kousli' a film stihnou nastříhat včas. Zároveň jsem moc rád, že tím můžeme Honzovi Kvasničkovi, organizátorovi Kultu, přispět něčím opravdu výjimečným. Vždyť kdo se může na svém festivalu pochlubit dokonce i vlastním filmem, že…?. Honza si to za to, co pro obyvatele tohoto města v oblasti kultury umění dělá, zaslouží.