Ondra Ládek, autor textů skupiny Slza a majitel CD „Kvadratura záchranného kruhu" (Universal Music, říjen 2016), dal rozhovor Deníku.

JÁ A UNDERGROUND?

Nedávno vyšel váš dvojrozhovor s avantgardním hudebníkem Kittchenem ze severních Čech. Uděláte něco spolu? Mohlo by to být pro oba osvěžení.
Zatím nic v plánu není. Jsme dlouholetí kamarádi a jinýho kamaráda, co rozhovor dělal, napadlo, že by bylo zajímavý nás spojit. My tři jsme ještě spolu s dalšími dvěma lidmi startovali comeback a tehdy jsme byli rok každý den od rána do večera spolu v partě. Prý by bylo zajímavý napsat, kde se tři z těch lidí ocitli dnes. Kittchem se chytil v alternativě a já v popu, i když jsme oba začali na stejný scéně. On v severočeské kapele Obří broskev, já v jejich předkapele Jupí Tralala.

Jaká je aktuální deska Xindla X „Kvadratura záchranného kruhu"? Jiná, folkovější?
Nevím, jestli folkovější, určitě písničkovější. Nemá žádný rapovaný věci, písničky jsou hodně melodický, všechno v cé duru a na čtyři akordy. Být hraný s kytarou, všechny by byly folkový věci, co jdou hrát u táboráku. Klukům, co teď se mnou hrajou, a je to super sestava, jsem dal dost prostoru, aby na CD otiskli svoji vizi muziky. Základ jsou písničky.

Jak to měl Xindl X s uváděním nových písniček na koncertech v čase, kdy teprve nová deska měla vyjít?
Nejdřív jsme hrály jedny dvě, pak zase jiný dvě a po nich další s tím, že pro mnohé už seriálová „Na vodě" nebyla novinka. Jako singl už ji hrála rádia, přestože tehdy ještě album nebylo na světě. A do doby, než deska vyšla, jsme si je takhle přehráli, představili všechny, aby je lidi znali. Jen ne úplně všechny najednou, zahrát dvanáct novinek pohromadě na jednom letním festivalu, to by lidi ani nepobrali. Dvě tři byly akorát, myslím. Ale postupně jsme je na koncertech zařazovali všechny a nedávno na turné na Slovensku, kde s námi hrál i Petr Lüftner a Mirka Miškechová, ta se mnou zpívá duet Cudzinka v tvojej zemi, jsme novinky představili. Stejně je představíme na jaře na českém turné.

Album uzavírá hit „Na palubě Titanicu", na který publikum skvěle reaguje. Když slyším, jak zpíváte „Na palubě Titanicu, volíme si strany, byť všechny záchranný čluny už jsou rozebraný," napadá mě: „To je politická písnička!"
Je, sám ji tak vnímám. Psal jsem ji v době, kdy se nejvíc řešila uprchlická krize. Zažil jsem, jak se lidi, co jsou normálně kamarádi, byli ochotní pomalu do krve hádat, jestli jsou pro, anebo proti. A přišlo mi, že nejen kamarádi se o tom hádali. Že i naši čelní představitelé si přeměřovali pindíky a sbírali politický preference, bojovali o vliv, místo aby skutečně řešili něco, aby se ten náš Titanic nepotopil.

SVĚTLO Z KONCE TUNELU

Dlouho ta písnička vznikala?
Dlouho. Měl jsem přesnou představu dvou politických stran, velmocí, co se perou o moc, zatímco se Titanic potápí. Psal jsem ji asi na čtyřikrát, vrátil se k ní po dvou měsících… Ale třeba „Světlo na konci tunelu" bylo hotový rychle. Vznikla z nějakýho mýho pocitu, že čím je člověk starší, tím toho míň a míň ví a že svět kolem něj je větší zmatek.

Ondro, jak velkou radost máte z desky Petra Lüftnera, na které máte lví zásluhu?
Mám velkou radost, jak se povedla. Teď čekáme, jak moc se dostane mezi lidi. Víme, že je dobrá, to jsme věděli o Petrovi, ještě než jsme desku začali dělat. Byl to jeden z důvodů, proč jsme do toho šli. Petr se snaží, točí k albu další klipy, a tak se těšíme, co bude dál. A protože vím, že Petr píše další písničky, věřím, že budeme spolupracovat i na jeho další desce.

VÝPOMOC NEPOTŘEBUJE

Také autorsky? V tom si na debutu úplně stačil sám.
Přesně, Petr je autorsky silnej, výpomoc nepotřebuje. I když bych se nebránil.

Připadá mi, že jste hrál přes léto hodně. To si pak člověk asi rodinu neužije…
V létě se hraje jen o víkendech, je to vlastně pracovní víkend naruby a rodinu jsem si užíval. Nehráli jsme ani víc než loni, možná jen víc na akcích, co byly vidět. Takhle je to nastavený akorát, víc bych nechtěl. Když jsme jezdili i 220 koncertů do roka, bylo to zajímavý už jen ta výzva to dát ale už bych to nedal.