Velké hity v čele s písní Mambo No. 5. přiveze do Ústí vůbec poprvé muzikant David Lubega, známější jako Lou Bega. Představí se se svými zpěvačkami a tanečnicemi. Německý zpěvák latinskoamerické hudby oslní šarmem, bezprostředností i dalšími hity. Pořád ale vzpomíná na své začátky.

„Pamatuju si, jaké je hrát v prázdném sále bez diváků a čekat, že si mě někdo všimne," říká Lou Bega.

Začínal jste jako pouliční muzikant?
Ano. Odešel jsem z Německa, když mi bylo osmnáct, dva roky jsem žil v Miami, sbíral zkušenosti. Stal jsem se členem skupiny, hráli jsme po barech i plážích, kdekoli kam nás pozvali. Bavilo nás reggae, rap i jazz, ale nejvíc latina.

Co vám ulice dala?
Je to neuvěřitelná zkušenost. Žádné velké akce, ale setkávání s hudebními kolegy, radost z muziky, pokora. Vzpomínky na začátky mně drží při zemi, pamatuju si, jaké je hrát v prázdném prostoru bez diváků. Ta zkušenost byla a je pro mě nejdůležitější část mého hudebního života, měla vliv i na můj charakter.

Je úspěch v USA větší a lepší než v Evropě?
Pro muzikanta z Evropy je těžké uspět v USA pro jejich rozlohu, hudební styly i různé národnosti. Britové to mají lehčí díky podobné mentalitě, umění, humoru a určité sounáležitosti. Já si to tam užíval a nepřiznat se, že jsem z Evropy, mysleli by si, že jsem se tam narodil. Nebylo to tam lehké, ale bylo to úžasné.

Kdy jste si poprvé připadal jako velká hvězda?
Jako hvězda jsem se nikdy necítil. Nepřineslo by mi to nic dobrého. Ale byly i chvíle, které se mnou zamávaly. Třeba když jsem na Grammy či na Music Awards šel po červeném koberci a modelky se mnou flirtovaly.

Měl jste někdy i opravdu ohromné publikum?
Měl. Krátce po natočení písně Mambo No. 5 jsem zpíval v Brazílii na velkém festivalu, kam přišlo více než 100 tisíc lidí. Když jsem dozpíval, znělo to jako zemětřesení. Neskutečné!

Naštval vás někdy pořádně bulvár?
Myslím, že ne, někdy si ho i přečtu. Dal jsem mu řadu rozhovorů po celém světě, umožnilo mi to šířit povědomí o mně i mé muzice. Články bulváru mi pomohly.

Jak vznikl hit Mambo No. 5?
Napsal jsem ho v Mnichově ve sklepní místnosti za 40 minut. Zní to bláznivě, ale je to má nejrychleji napsaná píseň. Prostě to tak bylo.

Podívejte se na oficiální videoklip hitu:

Zdroj: Youtube
 

Které z dívčích jmen v ní zmíněných bylo pro vás tehdy aktuální?
Tehdy jsem měl v srdci dámu jménem Sandra, trávili jsme spolu hodně času. Myslel jsem, že spolu už zůstaneme, ale nestalo se.

V roce 1999, kdy bylo vaše Mambo No. 5 ve hře o Grammy, měl stejnou šanci Ricky Martin, fenomén latinsko-americké hudby. Jste si blízcí, uznáváte se navzájem?
Poprvé jsme se sešli v roce 1999, účinkovali spolu v Paříži, Los Angeles i jinde. Ricky je sympatický skromný chlapík, dělá úžasnou muziku.

Grammy tehdy vyhrál zpěvák Sting, který vyšel z reggae a hrál s legendami jazzu. Jste naštvaný, že vám vyfoukl úspěch?
Vyrůstal jsem na jeho muzice, oba jsme byli ve stejný rok nominováni v Grammy na Best Vocal Performance of the Zdar. Když Sting nakonec vyhrál, byl jsem moc rád, přál mu to, je to úžasný a nadaný muzikant. Tehdy jsem si tam ani nepřipravil děkovnou řeč, jak jsem byl nervózní.

Mambo často znělo i v reklamě.
Song byl mockrát použit v reklamách po celém světě. Dál mi chodí řada nabídek, teď mě čeká podpis smlouvy s americkou firmou na písničku i účast v reklamě. Je to neuvěřitelné, ten song je spojován s pozitivní energií pro firmy i běžné lidi. Když jsem jej skládal, netušil jsem, jak dlouho bude lidi bavit.

Které své převzaté písničky si ceníte?
Just a Gigolo, písničky ze 30. let. Zpívám ji v latino verzi. Baví mě i song od George Michaela Club Tropicana. Mám ho v jazzy latino verzi, někdy zabrousím i do 80. let, kdy jsem vyrůstal.

Můžete slíbit, že to s námi v Ústí rozjedete?
Jasně, že si to spolu užijeme. Jsem rád mezi lidmi kdekoli na světě, těší mě si s nimi povídat, užívat si to. Vážně nejsem velká hvězda, jsem jeden z vás. A moc se do Ústí těším!