Lukáš Hejlík: Knihy čtu nejradši na záchodě

Severní Čechy - Už deset let Lukáš Hejlík představuje Česku kvalitní literaturu. Teď jede turné republikou s bestsellerem Inferno od Dana Browna.

Známý herec Lukáš Helík (Ordinace v růžové zahradě…) je právě na turné po třiceti městech ČR s thrillerem spisovatele Dana Browna (USA), románem „ Inferno". A jeho chystaná trojí návštěva na severu Čech je pádný důvod, aby s ním Deník nabídl svým čtenářům rozhovor. Lukáš Browna ve své čtené show zprostředkovaně představí. A nabídne autorem podepsané papírové „Inferno".

Lukáši, váš zábavný i poučný pořad LiStOVáNí, literární show i divadlo v jednom, je tu oblíbená zábava. Umí přitáhnout krásné studentky stejně jako četbu milující seniory i ženy od plotny. Řekněte, odkud přišel nápad 'listovat' Infernem?

Byla to nabídka, která se nedala odmítnout. LiStOVáNí s Danem Brownem, dnes nejslavnějším autorem na světě (Promiň, Usaine Bolte, směje se Lukáš Hejlík).

Inferno je podepsané!

A jak vám to šlo?

No přiznávám, že žánr historický thriller není pro naše 50minutové představení ideální. Na druhou stranu Inferno je na rozdíl od Šifry mistra Leonarda nebo Andělů a démonů naprosto ideální. Navíc nese velmi zajímavou myšlenku přelidnění, které má nastat kolem roku 2050. Užil jsem si setkání s mistrem v Praze, ale vždycky se těším na celé turné. Tentokrát je po 30 českých městech s podepsaným Infernem.

Jak dlouho upravujete pro čtení skoro pětisetstránkovou knihu?

Ano, to je jádro pudla, dobrá úprava. Už jsme se do toho pustili s Pavlem Oubramem, který mne bude v roli Roberta Langdona alternovat, jakkoliv jedu vesměs celé turné, ať už hrát budu či ne. Inferno má asi jeden milion znaků (včetně mezer), naše úprava musí mít asi 25 000 a přitom nesmíte mít pocit, že tam něco chybí.

Podle čeho vybíráte, do kterého města s kterou knihou dorazíte?

Odpovídám na zájem měst a institucí, divadel, knihoven, kaváren a často i jednotlivců. Mám vždy zájem tam s LiStOVáNím přijet a pak se i vrátit. Pak má náš seriál smysl.

Podle čeho vybíráte jednotlivé knihy pro svá scénická čtení?

Za deset let, co s tímto projektem brázdíme luhy a háje Čech, Moravy i Vysočiny, se nám vyplatilo především neopakovat se. A tak přijímáme výzvy, experimentujeme žánrově a reflektujeme i to, co se dostává na knižní pulty. Však kuchařské knihy vycházejí hojně, stejně jako sportovní životopisy. Ba přímo trhají žebříčky bestsellerů. A tak jsme v LiStOVáNí třeba i vařili, nebo hráli po boku právě Usaina Bolta…

Jediné Listování k Infernu s autorem viděla Praha. Na snímku je s Lukášem Hejlíkem (vpravo).

Jen se neopakovat

Ale próza je priorita, že?

Ovšem, uvádíme romány, povídky, prózu především. Ale nechceme se divákům, zvláště na našich stálých scénách, opakovat. A moc mě těší, že se LiStOVáNí dostává i do nových měst. A to natolik, že se do nich vracíme. Fungujeme totiž jako seriál, lidé se těší na to, s čím přijdeme. I to je důvod, proč se neopakovat. A tak měníme žánry, styly, obsazení. Pořád ale zůstáváme živými, vtipnými a troufám si říct sexy prezentátory knih. Rozhodně nejde o usedlou akademickou záležitost.

Velkým úspěchem bylo i scénické nastudování knihy ekonoma Tomáše Sedláčka Ekonomie Dobra a zla, knihy z kategorie non-fiction. Přinesla i vám o hodně větší pochopení a vhled do světa, ve kterém žijete?

Ano, Tomášová Ekonomie je přesně to žánrové vychýlení, ale i reflexe toho, co je u nás velmi aktuální. Sedláček je borec a já ho obdivuju, že do toho s námi šel a nechal ze své knihy udělat takový akční kabaret. Hráli jsme jeho knihu téměř 200krát, dostali se s ní na Novou scénu Národního divadla v Praze a mnohokrát s anglickou verzí i do zahraničí. A máte pravdu, mám Tomáše v hlavě a velmi často i v ústech. A tak, když někdy láteřím na to, co je pro Čechy důležité a za co jsou bohužel schopní utrácet peníze, jakkoliv si stěžují na to, že jich nemají dost, musím se někdy zastavit a říct si: „Sakra, jsem to ještě já, nebo už Sedláček?"

Čtení není mrtvá věc

Jak se liší vaše představení od fanzinového čtení oblíbených pasáží z knihy?

Uvidíte plnohodnotné představení, úprava představí vždy celou knihu, má to hlavu, patu, ale i tělo. Doprovází nás muzika, kostýmy, jen máme v ruce stále knihu, čímž jasně dokazujeme, že čtení dneska ještě není mrtvá věc. Nejedná se o předčítání za stolem nějakých úryvků. Je to opravdu svěží akční 3D podívaná… Přijďte se podívat!

Není naše doba zvrhlá, musí-li vymýšlet „obezličky", aby mladí lidé četli? Četba bývala jedno z největších potěšení předchozích generací! Jako bych slyšel námitku dnešních teenagerů: „Nebyly počítače, televize, mobily, nedalo se jen tak tupě zírat…"

Co vám na tom připadá tak zlé? Objedeme s LiStOVáNím až 180 českých měst ročně, hrajeme pro úplně všechny věkové kategorie. Děti už od 3. 4. třídy do knihoven chodí, čtou.

To, že teenageři preferují obrazovky a elektronickou zábavu, to je prostě logické. Mají svůj svět, své chápání a pak se ke knize buď vrátí, nebo ne. A ano, ten technický posun vše opravdu velmi zrychluje, to si my, kteří to v mládí nezažili, nedokážeme představit a někdy jim to tedy až zbytečně vyčítáme.

Rezervace na knihy

A že se nám dorostencům po školách daří dokázat, že čtení dnes uprostřed tohoto akčního guláše, který se kolem nich rozlévá, není nuda, mrtvá věc a očividná pruda, to je myslím skvělé. Na knihu, kterou ve škole zahrajeme, je pak třeba v knihovně roční rezervace. Nezapomínejte, že i elektronika útočí v reklamách, štěstí lidé dnes cítí ve vlastnictví věcí, a tak i my trochu děláme reklamu čtení a čtenářství.

Mám rád tyhle změny

Je hodně odlišné připravovat se na představení, seriálové a divadelní role? Zvládáte v pohodě své přeměny z hvězdy mýdlové opery, sexy doktora televizního seriálu a herce přibližujícího zajímavou knihu?

Já mám rád tyhle změny. Nevadí mi ani moderování poměrně primitivních tiskových konferencí. Ba naopak, čerpám z jednoho do druhého. Ale samozřejmě, LiStOVáNí je moje dítě, můj dobrý nápad, mé poslání, díky kterému možná budeme i v učebnicích.

Každý ze světových autorů, kteří nás už doprovázeli (Robert Fulghum, Stephen Clarke, Mariusz Szczygiel, Timur Vermes a věřím, že to potvrdí i slavný Dan Brown), byl překvapený, jak živý a záslužný je to projekt. Že něco podobného ve své zemi nemají.

Často míříte se svým vystoupením právě ještě do dalšího města. Neošidíte tím své návštěvníky? Nebude setkání moc krátké?

Ne! Tak funguje LiStOVáNí, abychom mohli v nějakém městě vystoupit, musíme hrát ten večer ještě jednou či dvakrát. I v tak krátkém čase věřím, že to bude milé setkání s knihou i osobně. Pak s diváky mluvíme i u prodeje knih a tak. Někdy pak, pravda, ujíždíme kvůli rychlému přejezdu jak zloději… (smích)

Z projektu je patrné, že rád čtete. Kde si nejčastěji čtete? Máte přitom nějaké rituály?

Jo, mám! Je to intimní, ale nejraději za záchodě to znamená, že mám rozečteny vždy čtyři knihy: jsou to toalety na chalupě, v pražském bytě, v ateliéru při natáčení Ordinace a pak jednu putovní knihu na všech hotelových záchodech na turné.