„Měli jsme tady v Ústí tetičku, psychiatričku. Ale ni se vás nebudu ptát, jestli vás někoho neléčila," smál se na koncertě Marek Eben, zpěvák, příležitostný muzikant i spíkr koncertu, který pořádala v divadelním sále DK agentura For.

Bicí se Zelím

Ebeni, tedy Marek (zpěv, texty), Kryštof (klávesy) a David (klarinet, saxofony), hráli se svou klasickou partou Pavel Skála (kytara), Jiří Veselý (baskytara), Jiří „Zelí" Zelenka (bicí) a Jaromír Honzák (kontrabas). Koncert společně začali vláčnou písní „Pojďme si povídat," poté Marek vesele vzpomínal, jak v Miami (USA) chtěl vědět, co dávají v divadle, a tak sháněl po trafikách program obdobný jako mají třeba v Praze (či v Ústí Nové ústecké přehledy). „Trafikant vůbec nechápal, co po něm chci. A když mu vysvětluju, že bych rád znal program divadla, říká: Ale my tu žádné divadlo nemáme…"

Valčíček, CD a šavlička

Následoval valčíček „XXL" a Marek řešil, že v té písni (nebo v jiné, pozdější) zazní jen jednou hudební nástroj činely, takové ty jiné, párové, do každé ruky jeden. A že prý i v České hymně je jen jedna rána na ně, zatím co v Tatře, tedy v druhé části Československé hymny Nad Tatrů sa blýská, jich je spousta. Těch ran. A tak nám je musel bubeník Zelenka „po slovensku" předvést…

Veselo bylo pří duetu „Houston" či při lehce zlomyslném „Folklórečku" („Kdo si to cédečko, doma vypaluje, ten moje srdéčko, tuze zarmucuje/ Komu to cedečko, najdu na pisíčku, tomu svů šavličků, usekám ručičku…"), při němž se Marek celkem zadýchal. Lehce nostalgické i pohřební byly „Karlovy Vary", ve zhruba  čtyřech novinkách, které Ebeni ke všeobecné radosti publika zahráli, jsme slyšeli další posun v tvorbě sedmičlenného tria.

Více o ústeckém koncertu Ebenů najdete v pondělím Deníku na straně 7.