Inscenaci tvoří výrazný hudební rukopis Karla Svobody, zazněly jeho známé, neopakovatelné melodie. Exceloval v roli císařova číšníka Peška zpěvák Pavel Vítek a samozřejmě herecky Vladimír Čech v roli Karla IV. Působivou scénou byl Čechův příjezd na koni (sedlo opouštěl s obtížemi, a když byl na pevné zemi, pohotově zavtipkoval). Když později přijela na koni i jeho žena Alžběta (Monika Vaňková) a křepce ze sedla seskočila, neopomněl Vladimír Čech zavtipkovat, že má jeho „školu".

Čtěte také: Noc na Karlštejně? Romantika, hity, zábava

Před hradní zdí během muzikálového představení stáli mniši s černými kápěmi a pochodněmi, což atmosféru středověku umocňovalo. V závěru publikum obdivovalo i kreace tanečnic žonglujících ve tmě také s pochodněmi. Představení gradovalo až do závěrečné scény, kdy diváci zpívali spolu s herci refrén závěrečného songu „Hoja hoj, hoja hoj, v králi máme zastání".

Každopádně šlo o výbornou zábavu s druhou polovinou o poznání lepší. Mnozí ze spokojených diváků kupovali vstupenky pro matky či babičky. Pořadatelé neskrblili chválou na ústecké publikum. „Atmosféra zde byla lepší než na zámku v Ploskovicích," svěřil se Zdeněk Kymlička.

„Musím vyzvihnúť skvelé výkony nielen profesionálov, ale hlavne ochotníkov. Predstavenie bolo vtipné, uvoľnené a pohodové. Výstúpenie purkrabího, jeho netere Aleny a Peška považujem za jedno z najlepších," napsala do redakce Ústeckého deníku Svetlana Procházková z Ústí, výherkyně vstupenek v soutěži Deníku a Agentury For.

GLOSA Arnošta Hermana: Do divadla radši s baterkou

Lounský rodák Jaroslav Vrchlický je velká postava naší literatury, básník, dramatik a překladatel. Svůj smysl pro humor projevil už jako student lounského gymnázia.Traduje se, že napsal do třídní knihy, když studia končil: „Vlezete mi na záda všicky, Jaroslav Vrchlický." Ten vzkaz zněl peprněji, je přeložen do slušné formy.

Jako autor osvědčil svůj humor i ve veselohrách, třeba v Noci na Karlštejně (premiéra 1884). Dočkala se mnoho inscenací, zfilmování i muzikálu. Ten se s úspěchem hrál v sobotu na hradě Střekově před více jak tisícovkou diváků. Výtečné představení mělo pár specifik:

a/ konalo se pod širým nebem, jako kdysi hrávali po českém venkově ochotníci,

b/ bavil v kulisách „nasvíceného hradu Střekova",

c/ se servisem občerstvení, třeba klobáskou, vínem či pivem jak jinak s nejdelší frontou,

d/ s turistikou (výstup na hrad a při pauze možnost úchvatného pohledu do labského údolí se stovkami světel.

Ejhle! Nová forma hodnotné lidové zábavy. Jen ten výstup na hrad z ulice Pod hradem ještě za světla po strmých schodech, což je zkratka, dal nám starším zabrat. A po skončení představení po 23. hodině si člověk řekl: „Teď to bude z kopce." Ale ouvej! Horní polovina schodiště nebyla osvětlená! Dcera mě vedla za ruku a vždy hlásila: „Pozor schod!" Naštěstí druhá polovina schodů se zjevila ve svitu luceren. Tedy příště: na divadlo na hradě pláštěnku (hraje se za každého počasí) i baterku.

Arnošt HERMAN z Ústí je spisovatel a publicista